Sirény dálek

Nad románem Chmurdálie Joanny Bator

Polská spisovatelka Joanna Bator v románu Chmurdálie přivádí na scénu několik převážně ženských postav, jež se po různých peripetiích dostávají z Polska do jiných částí světa. Je jim společná nejen životní energie a propletené osudy – všechny jsou totiž až nesnesitelně sympatické.

Román Chmurdálie (2010, česky 2020) polské autorky Joanny Bator byl nominován na cenu Magnesia Litera 2020 za nejlepší překlad (zhostila se jej Michala Benešová). Už v roce 2015 získala v této kategorii ocenění její kniha Pískový vrch (2009, přeložila Iveta Mikešová), na niž novější dílo volně navazuje. Český titul románu sice neodráží konotace původního Chmurdalia („chmura“ znamená „mrak“), z textu je však zřejmé, že jde o vysněnou krajinu, kterou hlavní hrdinka Dominika hledá. Kolem ní se v kruzích soustřeďují příběhy dalších postav, proplétají se a zrcadlí.

Prostředkem, jímž Bator udržuje návaznost a koherenci příběhu, je nejen rytmus, jejž i český překlad obdivuhodně udržuje, ale také nenásilné přesouvání perspektivy: postavy si plynule předávají štafetu v tom, kdo zrovna stojí v centru vyprávění a čí osud sledujeme. Čtenář tak nemá pocit, že by předchozí osobu a její témata opouštěl, ale naopak jako by ona sama dobrovolně přenechávala slovo někomu …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky