Omlouvám se

Slow cinema z pohledu prasete

Dokumentární film Gunda se stal jednou z hojně diskutovaných událostí loňského roku i díky podpoře vlivných osobností Hollywoodu. Pomalý observační snímek o prasnici a jejích selatech si ovšem zvýšenou pozornost rozhodně zaslouží.

Ruský režisér a aktivista Viktor Kosakovskij přes dvacet let přesvědčoval distributory, aby financovali realizaci jeho filmu o praseti. Změna přišla s producentkou Anitou ­Rehoff Larsenovou, k níž se posléze přidal i norský a holandský filmový institut. Vznikl tak černobílý observační dokument Gunda, který svým poselstvím natolik zaujal Joaquina Phoe­nixe, že přijal roli výkonného producenta. V superlativech se o snímku vyjadřoval například i režisér Paul Thomas Anderson. Slavná jména dopomohla tomu, aby film, který měl premiéru na Berlinale a dostal se do užšího výběru nominací na Oscary v kategorii nejlepší dokument, vidělo co nejvíce diváků. Otázkou zůstává, číma očima se vlastně díváme a o kom snímek pojednává.

 

(Ne)lidský pohled

Gunda je unikátní v tom, že se vymezuje vůči stereotypnímu zobrazování zvířat. Brání se antropocentrismu populárně­-naučných dokumentů i hraných filmů, které zástupce zvířecí říše polidšťují, nebo je naopak voyeur­sky …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě