Neměli bychom, ale přesto létáme

S Kjellem Westö o finských dějinách a švédské menšině

Finský spisovatel píšící švédsky byl jedním z hostů zářijových Týdnů finské literatury. Zeptali jsme se ho, zda ve svých sociálně­-historických sondách do helsinské společnosti vychází více z vědeckých studií či z vlastní zkušenosti, a on nám vysvětlil, jaký má vztah k české klasické hudbě a v čem Finsko připomíná čmeláka.

Stála za vaším odklonem od poezie a tím, že jste se stal romanopiscem, novinářská kariéra? Vaše romány velmi věrně zachycují atmosféru konkrétní historické epochy, a to by se poezii asi dařilo hůře. Nebo ne? Skandinávská literatura zahrnuje i poezii velmi realistickou a přesnou…

Nikoliv, moje krátká novinářská kariéra nebyla důvodem mého přesunu od poezie k beletrii. Zato ale byla důvodem, proč jsem vůbec začal psát básně – byl jsem mladý a sevřenost a hudebnost poezie tvořily dokonalý kontrast k pompéznosti a faktografičnosti žurnalistiky. Odjakživa jsem miloval dobrý příběh a vždy jsem chtěl vymýšlet postavy a vyprávět. Přesun od poezie k próze a fikci byl proto celkem logický. A samozřejmě máte pravdu, když předpokládáte, že by bylo pro jakoukoli poezii těžké podat sociologicky přesný obraz Finska nebo Helsinek v určitém období. Na to není poezie nejvhodnější – ani ta realistická a přesná, a dokonce ani skandinávská.

 

U nás jsme dospěli k národnostně …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě