Závratná pouť

Dantova Božská komedie a její pozemští čtenáři

Co stojí za podivuhodnou životností patnácti tisíc veršů Božské komedie? Na jedné straně je to vášeň, s níž autor soudí svou epochu i lidská pochybení, na druhé imaginativní hloubka a dobrodružný charakter mnoha scén. Ani vynikající překlady však Dantovu dílu nezajistily širší zájem českého publika.

Snad mi laskavý čtenář bude věřit, když řeknu, že Dante patří ke klasikům, kteří se ještě dnes dají číst nikoli pouze pro poučení a rozšíření kulturního horizontu, ale i pro ryzí čtenářské potěšení a umělecký zážitek. Dosáhnout toho je ambicí každého velkého spisovatele, ale málokomu se to daří ještě po sedmi stech letech, neboť chtě nechtě je každý vázán na typ literatury, která se pěstuje v jeho kulturní epoše, po níž následují další epochy a další velcí spisovatelé, zatímco stopa těch předešlých bledne.

Dantova Božská komedie (1321, česky 1882) je výjimečná básnická skladba, která vznikla za neméně výjimečných okolností. Je plodem životního a literárního vykořenění autora, jehož dosavadní dílo bylo pevně svázáno s florentskou literární scénou, ale který po politickém převratu prchá ze své vlasti a hledá nejen místo, které by mu poskytlo útočiště a existenční zajištění, nýbrž také nové publikum, pro něž by mohl psát, když s tím starým ztratil spojení.

Básníci neměli nikdy …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě