Švandistovo monstrum

O Haškově fantomatickém Švejkovi

Někdejší autor nenáročných humoristických povídek Jaroslav Hašek se při psaní Švejka pustil do práce, která navzdory pozdějším interpretacím určitě nebyla vedena záměrem vytvořit protiválečný román. Proč musela destruktivní síla příběhů „dobrého vojáka“, odolávající všem jednoznačným výkladům, ustoupit stvoření národního hrdiny?

Je to vlastně jen taková drobná příhoda zasutá pod hromadou velikých příběhů z dějin obyčejného lidu. V marškumpanii, se kterou jede Švejk do válečného pole, se občas objeví postava kuchaře­-okultisty Jurajdy. Pro samotný děj nijak důležitá, ontologicky ovšem silně stabilizační. Ve chvíli vytržení ducha, kdy se spolu s ostatními válí v kanceláři, okultista blábolí, že špatně přepočítal porce masa: „‚Ano,‘ řekl zčistajasna Jurajda, který se držel sotva na židli a čpěl na deset honů rumem, ‚když se nedostalo dnes na pana obršta a když viděl jen dušené brambory, tu upadl do stavu gaki. Víte, co je to gaki? To je stav hladových duchů. I řekl jsem: ,Máte, pane obršt, dosti síly k překonání osudového určení, že se na vás nedostala telecí ledvina? V karmě jest určeno, abyste, pane obršt, dostal dnes k večeři báječnou omeletu se sekanými a dušenými telecími játry.‘“ Je to vlastně ve Švejkovi pořád dokola: řečem o předurčení ke slávě i strastem zaclání …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě