Kartograf Kačerova a psychologové Stínadel - literární zápisník

Schwarzenbach an der Saale je malé a poněkud ospalé bavorské městečko pouhých několik kilometrů od českých hranic. Do jeho nečetných uliček mě nepřivedla náhoda, nezamířil jsem tam obdivovat místní sbírku v plenéru rozmístěných keramických ryb, nekráčel jsem ve stopách Jeana Paula ani mě nezlákalo soukromé muzeum traktorů. Mým cílem byla honosná moderní budova nesoucí německy komplexní pojmenování Erika­-Fuchs­-Haus: Museum für Comic und Sprachkunst. „První muzeum komiksu v Německu“, jak hrdě hlásají domovské internetové stránky této paměťové instituce, vyrostlo – název napoví, pamětní deska doloží – na místě, kde dlouhá léta pobývala překladatelka Erika Fuchs. Ta si srdce nejen bavorských komiksových fanoušků získala svou takřka půl století trvající prací pro německý časopis Mickey Maus, zaměřený na disneyovské komiksy. Právě ona v poválečných letech naučila kačery z Kačerova kvákat v hochdeutsch.

O stálé expozici zde psát nechci; ze sousední Aše bych ji jako výletní cíl zvážil, z Plzně už bych si cestu hodně rozmýšlel. Přesto ale muzeum disponuje jedním lákadlem, které specificky zaměřenému poutníkovi dalekou výpravu více než vynahradí. Skromně zařízený muzejní obchůdek na první pohled neslibuje velké objevy, několik aktuálních komiksových bestsellerů se tu krčí zahanbeno záplavou disneyovských Lustiges Taschenbuch, a s Donaldem či Strýčkem Skrblíkem si může návštěvník zakoupit také vkusný hrneček, vícebarevnou propisovačku či těžítko. Ten skutečný poklad, něco, co snad nikde jinde na světě nepořídíte, se však skrývá v jedné z přilehlých polic: bezkonkurenční, do posledního detailu přesná mapa Kačerova (Entenhausen), kartografický klenot na formátu A0 (119 × 84 cm), s vyčerpávajícím registrem více než 1600 lokací a toponym zmiňovaných v kačeřích komiksech.

Jürgen Wollina, celoživotní fanoušek Eriky Fuchs a všeho kačeřího, věnoval tomuto zásadnímu badatelskému projektu třináct let svého života. Postupně zkatalogizoval 53 313 nějak místně určených komiksových panelů či replik v německojazyčných verzích kačerovských komiksů, aby poté dlouhé měsíce a roky promýšlel, kombinatoricky ohledával, překresloval a komplexně analyzoval cosi, co nikdy žádný systém nemělo. Tváří v tvář takovému úsilí musela nakonec rezignovat i entropie. Wollinovo opus magnum Der einzig wahre Stadt­- und Umgebundsplan von Entenhausen (Jediná pravdivá mapa Kačerova a jeho okolí) vyšlo poprvé v roce 2008 a od té doby se dočkalo tří dalších aktualizovaných vydání.

Mám tyhle fanouškovské, na první i veškeré další pohledy manicky, leč roztomile ob­skur­ní výhonky občanské vědy rád. Badatelské výstupy takto generované nejsou zpravidla zaznačeny v systémech vykazování vědeckých výsledků, proklouzávají síty CEPu, RIVu i RUVu, ale o to více dokážou potěšit, pobavit, dojmout. Skýtají totiž bezprostřední svědectví o nezlomné touze cosi pochopit, prozkoumat, systematizovat, i když se nakrásně jedná o něco tak nesmyslného a nahodilého, jako jsou toponyma v komiksech o kačerech Walta Disneyho (a Carla Barkse). Jako každý vědec i Wollina musel přece při své mnohaleté práci kolikrát reagovat na netušené výzvy (jak pojednat varianty? lze ignorovat retuše? kde začíná hájemství tiskové chyby?), když ale svůj přístup náležitě metodologicky zakotvil, dokázal se hravě vypořádat i se skutečností, že jeho Kačerov disponuje přes nevelkou rozlohu hned čtveřicí letišť.

Podobně obohacující setkání s jinou, možná upřímnější vědou si navíc může dopřát každý, a ani kvůli tomu nemusí jezdit za hranice, stačí se dobře dívat kolem sebe a sledovat zákoutí domácího knižního trhu. Pro prvotní seznámení s lokálními odrůdami fanouškovského bádání o popkulturních textech nelze než doporučit zejména dlouhodobě bohatou úrodu foglarovskou. I v ní lze nalézt mnoho cenných systematizujících projektů katalogizačních, někteří „foglarovci“ se ale dokážou vybičovat i k ambiciózním, na obecnější platnost aspirujícím výkonům. Nedávná kniha Foglar v nás. Záhada hlav a lomů Jiřího Němce, Ivo Jiráska a Richarda Macků tak kupříkladu nabízí graf, který pro mě revolučním způsobem usouvztažňuje „vztah mezi intenzitou prožívání díla a mírou ovlivnění života“ („1 = min., 4 = max.,“ vysvětluje popisek u horizontální osy). Jinak takřka nedosažitelnou kvalitu dojetí navíc vyvolá fakt, že tento – již rozebraný! – počin vydalo v roce 2021 nakladatelství Masarykovy univerzity. Bravo, bravo, klatsch klatsch klatsch, sluší se zatleskat kačeřím citoslovcem v podání Eriky Fuchs.

Autor je historik a teoretik komiksu.