Ve veřejných debatách se označení NIMBY, zkratka spojení Not In My Backyard, používá většinou jako negativní pojmenování sobeckých zpátečníků. Postoj „Ne na mém dvorku“ ale může vyústit i v pozitivní občanský aktivismus. Jednoznačnému hodnocení se tak daný fenomén vzpírá.
Město je místem, kde splývají hranice soukromého a veřejného, a to ve smyslu geografickém i hodnotovém. To, na jakém území se právě nacházíme, přitom určuje naše chování. Jiný přístup máme k pozemku soukromému, jiný k území, o kterém si myslíme, že spadá do kategorie veřejného majetku. A právě naše rozličné vnímání prostoru vede k tomu, že místa nám pocitově i vlastnicky blízká chráníme víc než jiná. Pro postoj, který se vyznačuje zarputilou obranou pouze toho, co patří buď přímo do našeho soukromého vlastnictví, nebo se nachází v našem nejbližším okolí, se vžil akronym NIMBY – zkratka anglického spojení „Not In My Backyard“ (Ne na mém dvorku). Zpravidla má pejorativní vyznění.
Kdo je měřítkem?
Filosofka Christine Sypnowich se nicméně v článku In defense of Nimbyism (Na obranu nimbyismu), publikovaném v roce 2020, snaží přesvědčit čtenáře, že označení NIMBY nemusí mít pouze negativní konotace. V tomto postoji naopak vidí prvotní zárodky aktivismu …
