Debutové album OK Box české saxofonistky a producentky Ursuly Sereghy po svém navazuje na vlnu dekonstruované taneční hudby. Nahrávku, která vznikala v izolaci během pandemie, charakterizuje kompoziční preciznost, ale také hravost, nežánrovost a otevřenost náhodě. Na konci února hudebnice za desku získala cenu Vinyla v kategorii objev roku.
Jedním z drobných neštěstí poslední doby je tendence hudební kritiky všude nacházet reflexi již takřka povinné frustrace z „pandemického bezčasí“. Proč ale redukovat dílo na symptom nudné doby? Dobrým příkladem toho, o co při „pandemické interpretaci“ můžeme přijít, je debut pražské hudebnice Ursuly Sereghy. Ano, protipandemická opatření na vznik a podobu alba OK Box evidentně měla vliv. Konkrétně se však projevila především příznivými podmínkami k soustředěné práci: kratičká nahrávka, o které se často psalo právě v souvislosti s pandemií, sice vznikala během lockdownu na chatě u Slapské přehrady, nicméně na jejím zvuku se více podepsaly jiné okolnosti a také témata, ke kterým odkazuje, bezprostřední kontext jejího vzniku přesahují.
OK, nebo 0 K?
Ursula Sereghy se na pražské hudební scéně objevila jako saxofonistka a hráčka na syntezátory ve výrazné skupině Metastavy. Pozoruhodné je, že se tato její indierapová zkušenost na albu OK Box takřka neprojevila. Nahrávka vydaná ostravským labelem Gin & Platonic spadá do současné experimentální elektroniky a určující vliv na její podobu měl patrně kolektiv Trigger-System kolem DJky, kulturní organizátorky a feministky Mary C a prostoru pro tvorbu elektronické hudby Synth Library v pražských Nuslích. Z instrumentalistky se stala pečlivá producentka a nápaditá skladatelka. Samotná Sereghy mluvila o potřebě opustit zažité vzorce a nastavené hranice. Titul OK Box přitom v sobě skrývá hříčku, protože „OK“ lze číst také jako nula stupňů Kelvina (minus 273,15 stupně Celsia), což je stav absolutní nehybnosti částic. Zóna pohody je tak zároveň zónou stáze – a proto je nutné z ní uniknout.
Na osobní rovině musel být tento zlom opravdu drastický. Témbry akustických nástrojů a prchavé jazzové motivy, které by mohly nahrávku pojit s autorčinou hudební minulostí, jsou manipulovány k nepoznání a totéž platí i pro elektroniku a terénní nahrávky. Sereghy záměrně využila granulární syntézu (která pracuje se shluky mikrozvuků) a pracovala s momentem překvapení. V jejím přístupu není místo pro purismus, totální kontrola nad dílem je vyloučena.
V kontextu současného digitálního experimentu OK Box přesto představuje poměrně přístupnou nahrávku. Obvyklá produkce vydavatelství, jako jsou Orange Milk, Quantum Natives nebo právě Gin & Platonic, se vyznačuje odcizeným zvukem, jehož ošetření evokuje hi-tech lesk, a chaotickými, nesouvislými strukturami. Sereghy prezentuje umírněnější polohu. Dekonstrukce melodií a rytmů v jejích skladbách vede spíše k znejistění, a co se týče palety zvuků, ty čistě syntetické se proplétají s povědomějšími poloorganickými texturami.
Posluchačská přívětivost ovšem originalitu nahrávky nijak nesnižuje, spíše naopak. Sereghy totiž vychází z důsledného přístupu ke kompozici, což je jedna ze dvou charakteristik, kterými se ze zmíněného kontextu vymyká. Tou druhou je ohromný talent na melodie – ostře ohraničené, posazené ve vyšších polohách a v podstatě hravé. Základní melodickou linku ve skladbě Hot Chatbot, astrální zvuk někde mezi marimbou a telefonním vyzváněním, můžeme postavit vedle snových motivů Coil z přelomu milénia; zasmyčkovaný chorál z tracku Slug Tremolo by se dal sám o sobě poslouchat dlouhé minuty.
Neposedný vesmír
Ursula Sereghy v lecčem připomíná některé z nejzajímavějších elektronických projektů minulé dekády: epické a melancholické Forest Swords, syntetické anděly ze skladeb britského producenta Actress a snad i pointilistický trance Lorenza Senniho. Přístup české producentky je ale pod povrchem mnohem neposednější, nestabilnější a zcela nežánrový. Zapamatovatelné motivy se s naprostou samozřejmostí přelévají, mizí a zase vynořují. Smyčky se drobně obměňují nebo rozvíjejí v komplexnější melodie, případně se jako odpověď objevují sesterské motivy. Činelové ornamenty se neustále lámou, basy neposkytují pevný rámec, ale jen příležitostné akcenty. Z mnohdy jednoduchých prvků vznikají celky, jejichž bohatství je až zahlcující.
Nabízí se nicméně jistá stylová triangulace alba. Jedním vrcholem by byla výše zmíněná experimentální elektronika, druhým instrumentální grime a sinogrime, ke kterým odkazují jak polámané rytmy, tak dálněvýchodní flétnové motivy, a konečně třetím vrcholem může být svět soundtracků k počítačovým hrám z dílny studia Amanita Design, kde Tomáš Dvořák a později projekt Dva vytvořili fantaskní zvukový vesmír: členitý, organický a především hravý.
Texty o mladých hudebnících s oblibou používají frázi o příslibu do budoucna – s implicitním významem, že tentokrát se tvůrčí potenciál nepodařilo zcela využít. V případě Ursuly Sereghy je budoucnost tady a teď. OK Box je jedno z nejlepších tuzemských alb za poslední roky a velmi relevantní je i ve světovém kontextu. Díky decentralizované povaze scény, k níž patří i ostravský Gin & Platonic, se hudebnici dostalo mimo jiné pozornosti magazínu The Quietus a z iniciativy hudebního publicisty Miloše Hrocha vznikl rozhovor pro The Wire, což je skoro bezprecedentní. Sereghy se svou aktuální tvorbou vystoupila mimo jiné na loňském Lunchmeatu a živé provedení skladeb bylo snad ještě přesvědčivější než deska. Mimo to hudebnice za album získala jednu z letošních cen Vinyla. Je to příjemná změna – pro jednou sdílet všeobecné nadšení.
Autor je hudební publicista.
Ursula Sereghy: OK Box. Gin & Platonic 2021.