Spisovatelka a vychovatelka Stanislava Miková hodnotí aktuální stav romské literatury, komentuje, nakolik je pro její budoucnost důležitým milníkem udělení ceny Magnesia Litera za debut roku Patriku Bangovi, a vysvětluje, proč si své texty psané v romštině nepřekládá do češtiny sama.
Co tě napadne, když se řekne romský spisovatel, romská spisovatelka?
Rom, který se snaží psát o romských tématech. Ta témata jsou primární, měl by se v nich odrážet každodenní život Romů. Nejdůležitější ale je, jak se identifikuje sám autor. Jestli chce být prostě jenom „spisovatel“, anebo výslovně „romský spisovatel“, kterému záleží na tom, aby byl ostatním vzorem a napomáhal romskému sebevědomí. Naše písemnictví je teprve na začátku, do konce šedesátých let byla u Romů slovesnost výhradně orální. Přesto se teď podařila velká věc: Patrik Banga získal jako první Rom v historii Magnesii Literu.
Je šance, že by vítězství Roma v celostátní literární soutěži mohlo mít trvalý dopad?
Patrik Banga se veřejně hlásí k romství, vyjadřuje hrdost na svůj národ a může ovlivnit spoustu mladých, kteří se bojí projevit svou identitu. Může další Romy motivovat k psaní a ke studiu. Zároveň tu situaci normalizuje: Ano, jsem Rom, ale především jsem člověk …
