V poslední době probíhají v kulturní sféře živé debaty o tristní existenční situaci umělců a umělkyň, kterým by měl pomoci takzvaný status umělce. Jak se v něm však myslí na pracovníky a pracovnice podílející se na přípravách výstav a každodenním chodu institucí?
Jste součástí Spolku Skutek a také sdružení Nerůst v kultuře, které se aktivně věnují zlepšování současného stavu umělecké scény. Jak se jednotlivé skupiny liší a kde se jejich aktivity protínají?
Když bych to zobecnila, Spolek Skutek se dlouhodobě zabývá nastavením podmínek tuzemské umělecké scény a v současnosti se soustředí zejména na debatu o statusu umělce a umělkyně. Naše nerůstová skupina je spíše neformální a řešíme v ní obecnější principy [otevřený dopis ministru kultury Martinu Baxovi jsme otiskli v A2 č. 5/2022 – pozn. red.], v oblasti statusu se ale se Spolkem prolínáme a doplňujeme. Obě skupiny zajímá situace nejen profesionálních umělců a umělkyň, ale obecně všech lidí, kteří v kultuře a umění působí. Je pro nás důležité přemýšlet i o profesích, které jsou s uměleckou scénou přímo spjaté a bez nichž by umění nemohlo existovat.
Co si máme představit pod statusem umělce?
Jedná se o legislativní opatření, která budou umělce a umělkyně podporovat …
