Expozice v Náprstkově muzeu věnovaná zřejmě nejznámějšímu českému cestovateli Emilu Holubovi i její doprovodná publikace vyvolaly řadu kritických reakcí. Zřejmě i proto, že vůči Holubovi neváhají uplatňovat současnou dekolonizační kritiku. Takový postup však vůbec není od věci.
V témže roce (2020), kdy bylo po celých Spojených státech odstraněno více než třicet soch Kryštofa Kolumba, oznámili občané chorvatského Karlovače záměr vztyčit pomník cestovatelům Mirkovi a Stjepanu Seljanovým. Zatímco v mnoha místech západní hemisféry docházelo k ikonoklastickým útokům na pomníky reprezentující koloniální minulost, chorvatská veřejnost oslavovala hrdinství svých rodáků, kteří na přelomu 19. a 20. století „objevovali“ dosud neprozkoumané oblasti Afriky a Jižní Ameriky. Očividné míjení dvou radikálně odlišných způsobů vzpomínání na imperiální minulost přitom rozhodně nebylo a není dílem náhody. Jak tvrdí chorvatský historik Tomislav Augustinčić, imperiální nostalgie má v současném Chorvatsku zřejmou souvislost s úpadkem kdysi prosperujících průmyslových měst, jako je právě Karlovač, a tedy i se vzpomínáním na zlaté časy monarchie. Postavy světoznámých objevitelů zároveň rezonují s kultem individuálního úspěchu a podnikavosti a (paradoxně) dodávají …
