O životě anglické spisovatelky Ann Radcliffe kolovaly legendy už za jejího života – například že ji přílišná představivost dovedla k šílenství. Její neobyčejné imaginaci každopádně vděčíme za virtuózní gotické romány plné hrdinek v nesnázích, klaustrofobních sklepení i vznešené krajinomalby.
Letos v únoru uplyne dvě stě let od smrti Ann Radcliffe (1764–1823). Slavné přízvisko „velká čarodějka naší generace“, které jí přiřkl Thomas de Quincey, snad alespoň částečně naznačuje, jakým vlivem tato skromná a dodnes trochu záhadná autorka ve své době působila. Z dnešního pohledu ji sice pravděpodobně nezařadíme do kánonu velkých autorů typu Shakespeara, Dickense či Miltona, ale bezpochyby stojí za to její jméno připomenout, třeba už jen proto, že český čtenář má některá její díla (konkrétně Sicilský román a Záhady Udolfa) k dispozici ve vynikajících překladech – vyšla v sedmdesátých letech spolu s dalšími klasiky gotického románu jako součást ediční řady Anglický gotický román v nakladatelství Odeon (Záhady Udolfa navíc doprovází skvělý a své době ideologicky nepoplatný doslov Jaroslava Hornáta). I proto je namístě knihy „velké čarodějky“ znovu prolistovat.
Nejznámější skutečností o životě Ann Radcliffe je, že toho o něm mnoho …
