Jak dospějeme od včelího tance k materialistickému chápání autonomie? Britský filosof hledá odpověď v ideálu volné improvizace, při níž se hráč stává agentem, který nemusí mít lidskou povahu. Následující text vznikl pro performanci s baskickým zvukovým umělcem a teoretikem Mattinem.
Jaké jsou podmínky takzvané volné improvizace? Především je třeba vyjasnit si oba pojmy: „volná“ a „improvizace“. Nejprve se podívejme na koncept volnosti či svobody, který je nutné odlišit od voluntarismu. Ten chápe svobodu jako vlastnost aktu, jenž je vykonáván nějakým „já“. Ovšem aby bylo možné konstatovat, že je daný akt skutečně svobodný, nelze „já“ ani jeho aktivitu podmiňovat žádnými předcházejícími příčinami. V tomto smyslu skutečně svobodný akt povstává ex nihilo: nelze jej předem určit, ať už psychologickými dispozicemi, či fyzickými procesy. Je produktem „vůle“, kterou voluntarismus absolutizuje do podoby okultní síly vykonávané suverénním „já“. Svoboda je v tomto pojetí chápána jako vlastnost vycházející z tohoto subjektu a jeví se nepřijatelně metafyzická, jelikož se odvolává na entity a síly, které jsou přinejmenším zpochybnitelné.
Jinou možností je vnímat svobodu jako akt sebeurčení, v němž …
