Když jsem se dnes ráno probudil, za oknem blyštělo mokré slunce, jehož barvy se proměňovaly od zlatozelené k hnědozlaté. S pocitem lehkého štěstí jsem si uvědomil, že se přede mnou otevírá trojice příznivých možností. Buď znovu usnout, nebo se nějak věnovat andělovi, který oddychoval na mém rameni, anebo odejít na jarní entomologickou burzu. Možnosti se proplétaly a pohlcovaly a vzápětí zas rozvinovaly a dělily. Chvílemi se zdálo, že jedna je úplně obsažena v jiné, ale následující okamžik zdání popřel. Zavřel jsem oči proti měděnému slunci v okně a pozoroval chromozomy a larvy, které dýchaly na sítnici, potom jsem vstal a odešel na burzu.
Než jsem vkročil do domu s dlouhým sálem – v němž na sražených stolech ležely krabice s brouky a motýly a kde už mezi sběrateli, lovci exotického hmyzu, prodejci sklepávadel, špendlíků i broučích pastí, mezi antikváři s knihami o motýlech a truhláři se specializací na výrobu entomologických schránek panoval ruch –, tedy nežli jsem …
