Dmitrij Gutov (1960, Moskva) vystudoval Institut umění, sochařství a architektury na Akademii umění v Petrohradě. Doba jeho největší slávy, devadesátá léta (kdy Západ najednou objevil nejen radikální ruské umění), už minula, Gutov však bryskně dokáže měnit média a dál překvapovat vtipem a energií. Zde reprodukované dílo patří k jeho nejznámějším instalacím (A2 č. 51/2006). V roce 1994 umělec inscenoval a interpretoval obsah obrazu sovětského malíře Jurije Pimenova Svatba na ulici zítřka: na podlaze navrstvil vlhkou a mastnou zeminu, již překryl dlouhými prkny, a dílo nazval Nad černým blátem. Zdánlivá polemika s úporným optimismem oficiózní tvorby je problematizována výběrem luxusní galerie. Gutov tvůrčím způsobem krutě parazituje též na realistických malířích Savrasovovi, Vasiljevovi či na ikonách. Oblíbený je také jeho koncept Diletantismus v umění, což je soubor jakoby zvětšených neumělých detailů – kaluž, hybridní voříšek, rozplizlá květina v rohu okna. Gutov maluje, natáčí videa, fotografuje, instaluje se zahraničními umělci a v neposlední řadě je vedoucím konceptuálního Livšicova institutu. Má mnoho žáků, mnoho výstupů a jeho pojetí institucionalizace výtvarného umění všech dob je dvojaká. Ironická a smrtelně vážná.