Britská umělkyně Sarah Lucasová (1962) je téměř stejně proslulá jako Damian Hirst, autor instalací mrtvých zvířat naložených ve formaldehydu (jeho jméno se v posledních týdnech mihlo v českých denících a společenských týdenících, jelikož se prý stal nejlépe vydělávajícím současným britským umělcem). K Lucasové se také už léta jedním dechem připojuje nadužívané slovo kontroverzní. To vychází jednak z její sebestylizace (fotografické autoportréty zamračené dívky androgynního typu s cigaretou v puse nebo se dvěma volskými oky na ňadrech), jednak z útočného, ostře ironického tónu jejích instalací. Základním tématem Lucasové jsou šablony v pojímání vztahu ženy a muže, sexismus a s ním spojený „lidový humor“. Například fotografie nazvaná Chicken Knickers (Kuřecí trenýrky, 1997) ukazuje velmi působivou sestavu chlapeckého břicha a stehen, mezi nimiž se na pozadí sněhobílých slipů skví oškubané a vykuchané kuře. Barva, vyholená hrubá kůže, polovičatá povislost, výběžky a otvory mrtvého těla tvoří dohromady nezapomenutelnou agresivní metaforu tabu kolem pohlaví. Autorka ostatně vytvořila celou sérii věcí nahrazujících či napodobujících mužský pohlavní úd, často ze spotřebních materiálů a odpadků; některé jsou legrační, výsměšné, jiné smutné. Nad stereotypním pojímáním ženského těla se Lucasová jízlivě pozastavuje například v díle Two Fried Eggs and a Kebab (Dvě smažená vejce a kebab, 1992). Jídlo je rozmístěno po stole jako umolousaná zkratka ženských prsou a klína. Dalším inspiračním zdrojem jsou jí bulvární tiskoviny (Seven Up, 1991). Úderné zjednodušení a prvotní znechucení i smích přinášejí také její práce s matracemi (Au Naturel, 1994): Do přehnuté matrace pošpiněné patrně sexuálním stykem jsou zabodnuty dva melouny nad kbelíkem, což evokuje ženu, a okurka s dvěma pomeranči coby penis. Zde otisknutá Stará panna (Spinster, 2000) se skládá z matrace, drátěného ramínka, na něm zavěšených mastných vajec a oschlé rozpárané ryby. Jemnější (a stejně silnou) variantou kritiky ženské otázky jsou postavy z vycpaných elastických punčoch, rozsazené na židlích (Bunny, 1997). Jedna ze čtveřic dlouhých bezvládných končetin je k vidění ve stálé expozici londýnské Tate Modern Gallery. Všechna uvedená díla se pohybují na ose samota-sex-smrt. Témata příhodná ve vražedném létě.