Sníh rozostřuje obraz napadnuté švestky,

pozadí: tma. Jen štěkot, zdánlivě poslední,

dává ti tušit obrysy kopců. Slovo kosmatý.

Čaj z letní vody nepiješ vzdor převaření.

V noci se dotknu jednoho tajného místa.

Ráno nás rozláme na kousky. Zestárnem,

budem mít usazené ruce, přijedou známí

a v jejich šunce zatavená novoroční obleva.

Kouřím na zápraží, kam přerůstá zerav,

naslouchám výkřikům z filmu, který pouštíš.

Přemýšlím při tom, zda, jak, proč a na co čekat.

Za stěnou v horní místnosti se zatetelí plch.