Zuzana Surkošová (1975), absolventka Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, patří k mladé slovenské generaci umělců, kteří používají malířský jazyk v jeho otevřenosti a proměnlivosti. Obrazové výstupy v tomto případě netvoří kontinuální chronologii. Nedrží se stanovené linearity, ale mnohem spíše krouží kolem vytčených témat. Autorka prostřednictvím obrazové série obkličuje námět, přičemž mění tvarosloví a jazykovou dikci podle výrazových potřeb, aniž by se v těchto prostředcích zcela zabydlela. Surkošovou jako malířku fascinuje především manifestace svobody, anarchizující forma, uvolněná skladba a možnosti improvizace vztahující se k intimní, mnohde patrně osobní tematice. Proti střízlivosti staví opojení, proti klidu generuje chaos, proti jednoznačnosti mnohovýznamovost a proti přehledné estetické formě sílu gestické razance. Prvky naléhavé exprese se tu mísí s ohlasem na subkulturně jinotajný street art a graffiti. Ostrá barevnost je v souladu s agresivně laděným světem plným novodobých idolů a fetišů, ale i infantilně (do růžova) střiženým popem. Čas a prostor se rozpouští v barvě. Vzniká psychedelická situace měnící formy v „tekuté“ ornamenty a v akt jakéhosi věčného dynamického uplývání. Vizualita Surkošové se v těchto momentech místy až překvapivě potkává se současnou hudební klubovou scénou.