Na podlahu zšeřelé místnosti galerie promítají reflektory s kýčovitě barevnými filtry světlo – v určitém tvaru: lichoběžníku, dlouhém pásu, oddělených trojúhelnících… V místnosti je ticho, člověk neví kam šlápnout. Ozářený povrch podlahy vytváří dojem zrnitého filmu, připomíná pohled z výšky na náměstí zalité ostrým sluncem, výhled poškrábaným oknem, mžourání skrz barevné sluneční brýle. Plochou na zemi zpomaleně padají věci a lidé, někdy překonávají umělé překážky, třeba prkna. Horizontálně se spouštějí různě velké tramvaje, revolvery, kočárky, děti (tušíme citace z filmů, především černobílé sovětské éry, Ejzenštejn, Vertov). Instalace však především odkazují na události 11. září 2001. Sérii těchto děl nazval americký umělec hongkongského původu Paul Chan (1973) Lights (přeškrtnutým slovem Světla).
Chan od svých studií v Chicagu zkouší mnohá média. Zabývá se videotvorbou, pořádá teatrální performance (Čekání na Godota, 2007), jeho malba je inspirována asijským komiksem i americkým graffiti, grafiky má naopak velmi subtilní – například černobílé výtvarné variace na notových listech. Samostatnou evropskou výstavu měl například loni v Amsterodamu (Stedelijk Museum), jedno z jeho Světel je nyní k vidění v pražském Rudolfinu v rámci převzaté výstavy Uncertain States od America (Oslo 2005) – bohužel v místnosti s dalšími exponáty. Chan je také výrazný aktivista, angažoval se proti válce v Iráku (kam v roce 2002 odjel a natočil video Bagdád v náhodném sledu, Baghdad in no particular order), spolupracuje s nezávislými mediálními projekty typu Indymedia.