Pokud to nebyl pan rektor, kdo toto prohlásil, tak se mu velmi omlouvám. Mám to tak zaznamenané ve svých poznámkách, ale mohla jsem se samozřejmě zmýlit. Je dobré, že diskuse byla natáčená a je online, takže je možné zjistit zpětně a přesně, kdo co řekl: http://dl.avu.cz/

Musím s lítostí konstatovat, že článek 'Hájit Akademii jako deštný prales' mne nemile překvapil svou zaujatostí. Trochu sice chápu, že postavit se na stranu aktérů Pro-AVU a jejich pseudorevoluce je přitažlivější a pro veřejnost neznalou poměrů na AVU daleko fotogeničtější, ale postrádám v článku jakoukoliv snahu uchopit problém komplexně. S úžasem jsem si potom přečetla narážku týkající se 'ateliérů osobností', která zatracuje osobnosti jakoby byly něčím škodlivým. Neumím si představit, že by student jakékoliv vysoké školy chtěl studovat u někoho, kdo osobostí není. V tom tkví ostatně i samotný význam konkurzů. V umění to pak platí dvojnásob. S definicí umění se těžko setkáme v nějakém exatním pojetí, ale o prostředcích, jakými se umění dá vyučovat, už je diskuze možná. Osobnost a autorita jsou zde jednou z prioritních položek. Bez vzoru to v umění nejde, protože zasahuje i do oblastí jakými jsou etika, trvalé hodnoty apod. a nelze jej vyučovat předepsanou formou. Nedivím se pak přirovnání pana rektora ke kádrovým prověrkám z 50 let. Nikoliv ze strachu, že se zruší 'zatuchlá tradice', jak je akademické klima nazváno v článku, ale naopak ze strachu, že škola přijde o svůj unikátní charakter, který nabízí široký tvůrčí prostor. Ve skutečnosti totiž AVU nabízí různé možnosti volby, které mohou existovat vedle sebe a každý student má možnost během studia mezi nimi volit a přecházet libovolně do jiných ateliérů. Pro různé ateliéry jsou důležité různé metody výuky. Ve srovnání s instituty v západní Evropě nebo kupříkladu Americe si drží pražská AVU obrovský potenciál ve výuce tradičních oborů stejně jako otevřenost novým médiím a tedy i vysokou úroveň, bude-li uniformována, což jí nyní hrozí, snadno a rychle ztratí ze svého lesku. Zajímavá je jednostranná netolerance iniciátorů Pro-AVU k jiné metodě, než oni považují za správnou, proto se opět vracím k příměru totality v novém hávu, který je na místě, avšak v opačné souvislosti, než jak jí článek nastínil. Ve skutečnosti se škola léta potýká s mnohem palčivějšími problémy, jakými jsou kupř. transparentní financování, absence studentských kolejí, rozšiřování výuky externími a zahraničními pedagogy, zkvalitnění výuky cizích jazyků, spolupráce na stipendijních a grantových programech apod.. Proto není od věci otázka skutečného účelu a zájmu těch, kdo diskuzi vyvolali.
Vnitřní politiku školy mám ještě v paměti a vidím ji nyní s odstupem, protože jsem ji před pár lety absolvovala a můžu si dovolit i trochu zaujatosti, kterou bych ráda obohatila článek o jiný úhel pohledu, ale domnívám se, že média na zaujatost mají daleko menší nárok a jsou povinna o hlubší nastudování tématu, by nenapáchali více škody než užitku.

Dobrý den,
ve Vašem textu mne šokovala svévolná manipulace s informacemi, když provádíte následující „adaptaci“ jednoho odstavce z mého otevřeného dopisu ze dne 5.12.2009:

MŮJ TEXT:
Jako iniciátoři výzvy se podepsalo devět studentů a bývalých studentů AVU. Odvolávají se na výročí 17. listopadu, který všichni zažili v dětském věku, a je i otázkou, nakolik jim je konkrétně znám vývoj AVU po převratu. Většina z nich pochází z konceptuálně orientovaných ateliérů a tradiční pojetí umění je jim cizí. V této souvislosti je také pozoruhodné, že jejich výzvu podpořili za výtvarníky takzvaní „umělci“, tedy žádní malíři, sochaři, grafici či architekti.

VÁŠ TEXT:
Rebelům bylo také vytknuto, že přece nemohou kritizovat situaci na škole, když většina z nich studuje v konceptuálnějších ateliérech (navíc v nižších ročnících), takže odlišné ateliéry nemohou znát (reakce absolventky školy Anny Plačkové: „V této souvislosti je také pozoruhodné, že jejich výzvu podpořili za výtvarníky takzvaní umělci, tedy žádní malíři, sochaři, grafici či architekti.“)

Zřejmě je proti mně namířen i začátek téhož odstavce Vašeho článku, ale to již nebudu komentovat. Tento přístup je z novinářského hlediska nezodpovědný a navíc poškozuje mé jméno!


MgA. et Mgr. Anna Plačková

Reaguji na oba diskusní příspěvky.

Ad. Bronislava Bakule Malá:

Píšete: "S úžasem jsem si potom přečetla narážku týkající se 'ateliérů osobností', která zatracuje osobnosti jakoby byly něčím škodlivým."
Opravdu jsem netvrdila, že je škodlivé být osobností, ani to, že by vyučující AVU neměly být výraznými osobnostmi. Komentovala jsem pedagogický přístup, vytvářející závislost na učitelích a jejich způsobu výuky a z toho plynoucí uzavřenost takto koncipovaných ateliérů. Je dobře, že diskuse o pedagogických metodách byla jedním z témat setkání na AVU.

Dále uvádíte: "Zajímavá je jednostranná netolerance iniciátorů Pro-AVU k jiné metodě, než oni považují za správnou, proto se opět vracím k příměru totality v novém hávu..." V průběhu diskuse nikdo pokud vím netvrdil, že zná nějakou jedinou správnou metodu. Opakované obviňování z totalitních tendencí je zarážející. Také Váš strach z uniformizace a ze ztráty "unikátního charakteru", které prý AVU nyní hrozí, myslím jen potvrzuje řečené v článku.

Ad. MgA. et Mgr. Anna Plačková:

Obviňujete mě ze "svévolné manipulace s informacemi" při citaci Vašeho textu. Odstavec jsem ocitovala proto, že dokazuje existenci dvou soupeřících skupin na AVU, a to, že ti, kteří se považují za obhájce "klasického" pojetí výuky, vnímají ten "neklasický" (ať již to znamená cokoliv) jako ohrožující a méněcenný. Což dokládá mj. Vaše konstatování, že je pozoruhodné, že výzvu podpořili "takzvaní 'umělci'" - znamená to tedy, že umělci, kteří nejsou jasně zařaditelní coby "malíři, sochaři, grafici či architekti" jsou umělci (či "umělci") jen takzvaní? Ano, právě tento apriori dehonestující přístup k "neklasickým" přístupům kritizuji. (Mimochodem, co je to "tradiční pojetí umění"? Kterou z tradic si máme vybrat?)
Článek ani jeho části nejsou namířeny proti Vám, pokud jej vnímáte jako útok na Vás s cílem poškodit Vaše jméno, opravdu mi není jasné proč. Citaci z Vašeho textu jsem zvolila jako výstižný příklad reakcí na Otevřený dopis AVU.

Slovo "umělci" je převzato z podpisové listiny, mezi sochaře či malíře se nezařadili podepsaní, ne tedy, že bych je tam nezařadila já. Očekávala bych spíše z Vaší strany omluvu, než další zaujatý výstup.
AP

Vaše interpretace a reakce na můj text ve mě, bohužel, podporuje dojem toho, co je v článku skutečně řečené - totiž jednostranný názor na šíři problému. Já jsem podepsaná pod reakcí 'Na hrubý pytel jemná záplata', tedy na opačné straně aktérů iniciativy Pro-AVU, ale já ostatně nejsem reprezetant tisku. Při vašich projevovaných sympatiích k rebelantům, bych ocenila i snahu o stejný průzkum pohledu druhé strany (tím teď nemyslím zrovna můj). V tu chvíli by snad byly lépe interpretovány některé informace, stejně jako by byl jasný příměr k 'totalitě' , který vyplývá již z ústředního námětu vaší redakce a je tedy i reakcí na něj. Ostatně k tomu se ještě vrátím v souvislosti s hrozbou uniformity. Domnívám se, že opozici Pro-AVU nemotivuje strach o zrušení nějaké tradice, ale o destrukci hodnot, což je veliký rozdíl a čímž mám na mysli onen 'unikátní charakter' školy. Jistý 'zarážející rozdíl', o kterém v článku píšete, mezi 'tradičním a současným' uměním totiž na škole skutečně existuje, byť se jakkoliv prolíná a je dokonce velmi zjevný. Ostatně sama píšete o rozdělení školy na dva tábory, kdy každý zastupuje jiný názor na fungování školy a stejně tak výuky. Osobně si myslím, že tyto tábory mohou existovat vedle sebe podle vlastních potřeb- viz věta mého textu 'Pro různé ateliéry jsou důležité různé metody výuky'. V tom ostatně spočívá obsah mého příspěvku. Máte pravdu, že v diskuzi nepadl žádný konkrétní recept na správnou metodu výuky, ale z důsledků revolucionářské iniciativy a transformace školy logicky uniformita prostředí AVU vyplývá, protože ohrožuje školu plošně, nikoliv jako způsob rozšiřování výuky tam, kde je třeba a na základě idejí jednotlivého zaměření ateliérů . Tím snad dostatečně ilustruji větu o 'jednostranné netoleranci Pro-AVU k metodě jiné.' Tady se nejdená o metodu jako takovou, ale o metodu v principu. Pokud se ještě vrátím k diskuzi o autoritách, jeví se mi odstavec ve vaší reakci jako bludný kruh. Autorita vytváří uzavřené prostředí, ze kterého však lze kdykoliv vystoupit, pokud je daný druh autority a zaměření výuky nevyhovující. Ostatně předpokladem skutečné autority je rozpoznat a budovat vlastní výtvarný projev v každém jednotlivém studentovi. Vytváření závislosti na autoritě si pak vytváří každý jednotlivec individuálně. Nechci tu ale rozvíjet další diskuzi o metodách výuky a významu autorit, doufám, že k tomu, co jsem se snažila výše objasnit, není třeba ještě obsáhlejších vysvětlení.

Ještě chi podotknout, že si nikterak nekladu za cíl přesvědčit Vás ke změně osobního názoru, co Vám vytýkám, se týká vytváření mediálního obrazu, který poškozuje jméno školy, neboť nese silné známky neobjektivních informací. Pokud Vám totiž vadí, že se objevily tendence zlehčovat snahu 'rebelů', měl by článek držet stejnou ohleduplnost vůči opačné straně barigády. Místo toho jsou v textu pasáže, které se o stejné zlehčování pokouší směrem k těm, se kterými Vy osobně nesympatizujete, což mi nepřipadá solidní.
Přestože se téměř nikdo v této diskuzi nevyjádřil, zpozorovala jsem, že nejsem zdaleka jediná, kdo
si tohoto nedostatku všiml a tím narážím na tu část společnosti, která kauzu aktivně sleduje. Můžete mi věřit, že kdybych si myslela, že na veřejné diskuzi byla veřejnost dostatečně zastoupena a její průběh dostatečně interpretován, věnovala bych se daleko příjemnějším činnostem, než jsou nedůtklivé debaty. Můj příspěvěk je snahou přiblížit i jiný názor, nikoliv přesvědčit přímo Vás, k takovým výsledkům se veškeré diskuze doberou jen výjimečně.
Ale to už pereme opět stejné prádlo a vracet se k jednotlivostem má stejný význam jako si přečíst přímo manifestační texty obou iniciativ, které jsou dostupné na internetu nebo shlédnout diskuzi samotnou.