Rok se nám s rokem sešel, a do Mezinárodního roku lesů a chemie (vyhlášeného OSN) vykračujeme řízně odborářsky (v touze vyjít i z povánočního splínu). Důkladný rozhovor Lukáše Rychetského – který toto číslo připravil – s odborovým předákem Jaroslavem Zavadilem o roli odborů a dalším možném vývoji je snad dobrým začátkem. Další texty pak přibližují historii odborů i jejich krizi (a naznačují řešení). Filip Pospíšil se vrací k motivacím lékařů podávajících výpovědi. Dále se můžete v mrazivém lednu zahřát čtením o korejském filmu Viděl jsem ďábla režiséra Kima Ji-woona, jehož hrdinům je společný „konflikt rozumu a citu či normálnosti a monstrozity“, o svěžím pekle v pařížském Palais de Tokyo či o mytické Bohemii sužované krvelačnými příšerami v povídce Jiřího Kratochvila. Dozvíte se také, jaké problémy měly německé děti na vánočních besídkách. Netradičně na začátku také jedna novinka: kritická rubrika Galerka (název odkazuje k výtvarnému prostoru včetně jeho podzemí), v jejímž psaní se budou střídat kritičtí teoretici a umělci; Václav Magid začíná zamyšlením nad fungováním dvou tuzemských institucí umění. V příštím čísle se můžete těšit na důkladné bilancování.