Novela Vánice V. Sorokina vyvolala jeden úchvatný recenzentský leh do tématu. Redaktor Literárních novin a překladatel D. Charmse a V. Pelevina Ondřej Mrázek ovlivněn halucinogenními pasážemi knihy uzřel v myšlenkách pozoruhodný geometrický útvar: „Kromě strhujícího dobrodružného vyprávění je ovšem text – a jinak tomu u Sorokina asi ani být nemůže – jakousi metaforou metafor, křišťálovou koulí, jejíž broušené hrany nastavují zrcadlo reálnému světu, odrážejí záblesky minulosti a dávají nahlédnout do budoucnosti, která v tomto případě není ničím jiným než návratem hluboko zpátky do minulosti.“ (LtN 21/2011) Když k tomu připočtu, že zbytek jeho kratičkého textu tvoří už jen chvála kolegy překladatele a části nebezpečně inspirované textem cizím, recenzí A. Machoninové z iLiteratury, dovoluji si autorovi navrhnout očistu po vzoru jednoho z Charmsových hrdinů: „Vyndal jsem si z hlavy kouli. Vyndal jsem si z hlavy kouli. Vyndal jsem si z hlavy kouli. Vyndal jsem si z hlavy kouli.“