Dlouhodobě nejoblíbenější klišé skupiny Ztohoven zní zhruba takto: „Nepřicházíme k lidem s odpověďmi, ale klademe jim otázky.“ Druhá jejich mantra zase říká něco v tomto smyslu: „My žádné laciné, angažované, levičácké a politické umění neděláme, nejsme nalevo ani napravo, nejsme dokonce ani ve středu, jsme kdesi mimo politiku.“ Jejich poslední akce, spočívající v tom, že k dvaceti sedmi křížům v dlažbě před Staroměstskou radnicí, jež uctívají památku popravených českých pánů po bitvě na Bílé hoře, přidali kříž dvacátý osmý, naznačuje, že ono „kdesi“ znamená zřejmě daleko za zenitem… nebo možná na jiné planetě. Opatrnost v názorech byla Ztohoven vlastní vždy, zvláště když bylo zřetelné, že v minulosti často inspirativní otazníky, které střílejí směrem k veřejnosti, hrají navíc roli mimikry, jež zakrývají skutečnost, že samotní členové chápou jednotlivé akce často dosti rozdílně. I ta jejich omílaná apolitičnost vždy tak trochu maskovala chybějící názory (lhostejno, zda levé či pravé, prostě jen názory). Co nám ale chtějí svým dějepravným zásahem na Staroměstském náměstí sdělit nyní? Jen to, že popravených českých pánů bylo o jednoho víc? A nádavkem další nadužívanou frázi, že historie by se neměla falšovat? No neměla, ještě že to konečně víme. Škoda jen, že skupinu, která se vždy hlásila k aktům občanské neposlušnosti, už tolik nezajímá falšování přítomnosti, protože to by zřejmě musela zaujmout nějaký ten vpravdě politický postoj. Tak díky za tu zkrotlou nezávislost!