Hard Boiled
Rež. John Woo, 1992, 126 min.
Filmová tvorba režiséra Johna Woo se dělí na hongkongské a americké období, přičemž to druhé bývá vyznavači toho prvního odsuzováno. Filmy jako Tváří v tvář nebo Kód Navajo totiž nejsou ničím jiným než řemeslně dobře odvedenou prací. Konvenční akční snímky, které nijak nevybočují ze současné hollywoodské produkce. Díky edici Hongkongské legendy se k nám teď dostávají i ty lepší (starší) kusy, naposled Hard Boiled s Chow Yun-Fatem a Tony Leungem z roku 1992. Nečekejte ale filmový skvost s bůhvíjakým scénářem, zápletka o hodných policistech, kteří se mají (chlapsky) rádi, tu byla už mnohokrát. Woo si svůj kultovní status vydobyl především akčními scénami. O tom, že hongkongské filmy svou choreografií předčí americké kolegy, se ví již od 70. let, většinou však šlo o taneční kreace bojových umění. Woo akční film posunul o kus dál směrem k technice, a tak „roztancovává“ mistry všemožných palných zbraní. Buransky se potácející Sylvester Stalone nebo Arnold Schwarzenegger tak ve stejné době vypadali proti ladně se pohybujícím střelcům z Východu přinejmenším směšně. Poté, co se hongkongští choreografové přesunuli do LA, má ale Hard Boiled spíše historickou hodnotu. Na DVD kromě haldy upoutávek na kdeco najdeme jednu také na tento snímek a pak ještě textový komentář, který však víc pobaví, než zaujme.
Jiří G. Růžička
Casino
Rež. Martin Scorsese, 1995, 178 min
Po působivém prologu, kdy hlavní hrdina Sam „Ace“ Rothstein doslova vyletí do povětří, a po brilantní titulkové sekvenci, ve které padá do pekla, do žhavých plamenů, nám Martin Scorsese vnitřním monologem Roberta De Nira začne vyprávět příběh Las Vegas, zejména pak jednoho z jeho kasin. Je až k nevíře, jaký má Scorsese vyprávěčský apetit, jak je moderní. Je jedním z těch několika málo tvůrců, kteří jsou styloví, a ne z těch, kteří stylovost napodobují. Využívá tří vnitřních monologů, přičemž dbá na věrohodnost slangu podsvětí, rafinovaně kombinuje záběry, naoko je spojuje (viz scéna, ve které „každý hlídá každého“), pracuje s dobovou hudbou právě tak jako kdysi v Mafiánech, vytváří zvláštní, rychlý svět. Svět rychlých peněz, rychlé slávy, lásek, ale také rychlého úpadku. A jako v naprosté většině filmů Martina Scorseseho, i v Casinu končí hlavní hrdina nakonec sám. DVD, které vychází ve speciální edici, se pyšní dokumenty o vzniku námětu (mimochodem se dozvíme, že Nicholas Pileggi svůj román Casino dopisoval ještě při natáčení filmu), o postavách i o natáčení. Cenné jsou rozhovory s dvorní Scorseseho střihačkou Thelmou Schoonmakerovou.
Jan Těšitel
Karlík a továrna na čokoládu
Charlie and the Chocholate Factory
Rež. Tim Burton, 2005, 115 min.
Nostalgií a tesknotou provanutý listopad by letos mohl v českých poměrech být vyhlášen měsícem Tima Burtona. Poslední týden bude mít v kinech premiéru rozkošný loutkový horůrek Mrtvá nevěsta a týden před ní vychází na DVD Burtonova adaptace dětské knihy Roalda Dahla. Pomineme-li import anglosaského příběhu do slovanské kultury, kdy poezie dětské vzpomínky z logických důvodů nefunguje a je v tomto ohledu nesmyslné hovořit o dětské klasice, zůstává Burtonova kreativita a vášeň pro bizarní humor v té divácky nejsladší podobě. Po sterilní Planetě opic a opatrně našlapujícím, nevýrazném vztahovém dramatu Velká ryba se Burton vrátil silný, jako byl v době Střihorukého Edwarda. Burtonova něžně ironická imaginace i tentokrát drží na talentu Johnnyho Deppa v roli Williho Wonky a hudbě Dannyho.Elfmana, která v mnoha momentech příjemně evokuje nálady z Burtonova nejslavnějšího filmu. Příběh o dětských touhách a nástrahách rodičovské lásky s temnými podtóny je vizuálně neodolatelný a přes dětskou pověst nevtíravě dospělý. Rozkošně karikuje některé jevy i obecné lidské vlastnosti. Všechno zaklíná bizarní fantasmagorií, která odlišuje Burtona od jakéhokoliv jiného tvůrce. Výpravnému filmu, u něhož se autor rozhodl snížit digitální triky na minimum, věnoval distributor dvoudiskové DVD, na které se vedle klasických bonusů vešlo i několik her.
Jindřiška Bláhová
Age of Empires III
Microsoft Software 2005
PC
Série Age of Empires vždy balancovala na hraně promyšlené strategie a školy hrou – zobrazené události podléhaly víceméně historickým událostem a hráči se prostřednictvím individuálních misí seznamovali se světovými dějinami. Třetí díl ustupuje od edukativní linky a nabízí pestřejší vyfabulovaný příběh, který je o to zajímavější – ve třech epizodách vývojáři studia Ensemble zpracovali dobývání Nového světa, a to od příchodu Evropanů přes boj proti kolonizátorům až po éru Divokého západu. Kompletní renovací prošla funkčnost jednotlivých vojáků a jejich zbraní, která se pevně váže k propracovanému fyzikálnímu modelu – tím pádem jakékoliv zásahy do budov způsobí realistickou spoušť. Jako dobyvatelé Nového světa mají hráči možnost nechat se evropskými velmocemi zásobovat potravinami, dalšími vojáky a podobně. Age of Empires III je naprosto standardní real-time strategií, tedy strategií hranou v reálném čase, která nepřekvapí komplikovaností ani originálním game designem. Pakliže máte potřebu dobývat nové světy, starat se o svá domácí města a bavit se přitom, je pro vás docela dobrou volbou.
Pavel Dobrovský
Fiona Apple
Extraordinary Machine
Epic 2005
Fiona Apple, jedna z nejnadanějších písničkářek současnosti, natočila po šesti letech nové album. Po vydání When the Pawn… (1999) se dala slyšet, že s nahráváním končí. V roce 2002 se ale ozval její dobrý přítel a producent obou prvních desek Jon Brion, že zrovna dokončil hudbu k filmu Opilí láskou režiséra Paula Thomase Andersona. A protože při této práci musel celou dobu koukat na Emily Watsonovou, s níž se těsně předtím ošklivě rozešel, má hroznou depresi. Takže Fionu požádal, jestli nechce přeci jen něco udělat, protože spolupráce s ní ho uklidňuje. O další tři roky později je nahrávka konečně venku. Poněkud překvapivě se Brionovo jméno objevuje pouze pod dvěma písněmi. U zbytku je jako producent podepsán Mike Elizondo. Někde po internetu údajně kolují bootlegy původních verzí a v diskusních fórech fanoušků se mluví o tom, že tyto verze byly o něco lepší. Elizondovy aranže jsou bohaté, avšak přehledné; je to takový předobraz kvalitního popu, kdy si umělec může dovolit vydat singl, ve kterém se vystřídají tři druhy rytmů (Not about Love). Deska není navzdory změně producenta nikterak překvapivá, protože hudební postupy Fiony Apple jsou natolik specifické, že si přímo vyžadují určitý druh práce se zvukem. Melodické linky jsou rozeznatelné hned po první písni a hlas již po první větě.
Jakub Pech
Wolf Parade
Apologies to the queen Mary
Subpop 2005
Po N. Y. City přichází na řadu Montreal. Po Arcade Fire to jsou jejich kamarádi Wolf Parade. Vlčí brigáda koncertovala i s Modest Mouse, jejichž vrchní kvílič Isaac Brock produkoval debut Apologies to the queen Mary (podobně jako vypomohl stejně cáknutým Clap your hands). Scéna drží pořádně u sebe, přirozeně. Uvedené kapely představují alternativnější/umatlanější verze naleštěného postpunku à la Interpol + ostatní skupiny z newyorské líhně. Mixují kompoziční postupy nové vlny se špinavým indierockovým zvukem à la Pixies (což u Vlků, např. právě oproti Arcade Fire, platí skutečně stoprocentně). Album vyšlo v září na seattleském labelu Subpop, který v USA v 80. letech zavedl pojem indie (independent) rock, na jehož konci si narkoman Kurt Cobain prostřelil hlavu (Nirvana nikdy nebyla grunge). Wolf Parade splňují všechny původní a pozitivní znaky žánru. Na divokých koncertech hysterčí jako děti, kření se do publika, texty písniček nepotřebují okliku hyperboly, jdou na věc a učí široké masy být přirozeně veselý i smutný. Album má tak překrásně špinavý zvuk, že probrat se jeho ohnivou stěnou dá napoprvé pořádně zabrat. Pod všemi plameny zboosterovaných kytar a primitivních syntezátorových vyhrávek se skrývají srdcervoucí melodie a soulad hravého smutku. Dan Boeckner napíná hlasivky k prasknutí, vždyť patří do rodiny. Před pár lety jsem už nevěřil žádnému vývoji. Historie se naštěstí opakuje. Teď.
Jan Košatka