Archetypy lidskosti

Hrdina a antihrdina jako dva póly vyprávění

...

Bílé lži

...

Konzervativci dostali vyloučením Donalda Trumpa z Twitteru a dalších sociálních sítí zajímavou lekci: poznali, jak je zrádné ponechat některé významné veřejné funkce soukromým firmám. V reakci na to objevili půvab kritiky monopolu, sociální sítě však monopolní postavení v úzkém smyslu slova nemají. Založit si sociální síť může takřka každý a v uplynulých letech jich vznikly desítky a desítky jich také zanikly. Je ovšem pravda, že jen pár z nich má celospolečenský dosah a koncentrace jejich vlastnictví je znepokojivá. Badatelé, kteří se často hlásí ke kritice kapitalismu, přitom už před lety varovali před přesunutím veřejné debaty na soukromé platformy. Kauza Donalda Trumpa je jen posledním případem vzniknuvším z této situace. Bylo by hezké, kdyby společnosti našly nové možnosti vedení debaty, které by zachovaly výhody sociálních sítí a eliminovaly nevýhody plynoucí ze soukromého vlastnictví. Lze však očekávat, že firmy ze Silicon Valley spíše přijdou s produktem na míru konzervativcům a pravicovým populistům.

„Toho se stejně nedožijeme,“ zní asi nejčastější komentář, přijde­-li řeč na vysokorychlostní tratě v Česku. Současná vláda nám sice životy spíš zkracuje, ale přípravu rychlých tratí dokázala výrazně posunout, takže není vyloučené, že stavba prvního krátkého úseku z Prahy do Poříčan začne ještě v tomto desetiletí. Nejde jen o ušetření pár minut jízdy, ale také o kapacitu: další vlaky už se na současné koleje nevejdou (ani ty nákladní, které vydělávají). Správa železnic už dokonce představila vítězný architektonický návrh stanice s názvem Praha východ, která má ve skutečnosti ležet mezi dálnicí D11, polem a městysem Nehvizdy. Na vizualizaci vypadá terminál solidně a funkčně – dokud vám nedojde, že zdaleka největší plochu této železniční stavby mají zabírat auta. Parkování bude samozřejmě potřeba, už proto, že napojení na regionální vlaky má být jen omezené. Vážně je ale nutné vedle parkovacího domu pro tisíc aut zaplácnout deset hektarů orné půdy klasickým parkovištěm s dalšími dvěma tisíci míst? Nevypadá pak stání pro pouhé čtyři autobusy a přístřešek pro stovku bicyklů poněkud směšně? A vážně se v místě, kudy mají projít tisíce lidí denně, nepočítá se zázemím, kam by se vešlo něco víc než automat na kafe? Ano, tu trať potřebujeme, ale pokud má budoucnost cestování vypadat takhle, je spíš namístě se obávat, že se jí dožijeme.

„Dát nový život knihám, které už lidé nepotřebují, a dosáhnout ročního obratu v řádu desítek milionů korun, o to se snaží Dominik Gazdoš, zakladatel moderního antikvariátu Knihobot.“ Touto bezelstnou juxtapozicí ušlechtilého záměru a start­-upové teleologie uvádí Emma Smetana na DVTV rozhovor s chlapíkem, který už „na střední s knížkama obchodoval“. Nyní, jsa oslněn svým úspěchem, doporučuje Gazdoš mladým lidem, kteří nevědí, co se životem, aby si otevřeli antikvariát, neboť kupříkladu „Praha je pořád hrozně nevytěžená, celý ten trh je nepolíbený“. Ke knihám Gazdoš přistupuje jako k úkolu, na němž je „tady hromada práce“, rozuměj: chvíli ještě potrvá, než všechno, co načichává po sklepích, obrátíme v zisk. Cenu jeho knih určuje mantra nabídka–poptávka, občas se stane, že ji „hodí systém“. Přesto ale Gazdoš nezapomíná, co prodává. Když se pod jen nepatrným tlakem Smetany rozpadne jeho špatně odpozorovaná obchodnická argumentace, bezradně připustí, že o ceně knihy snad může rozhodovat i její hodnota. Je­-li Gazdoš alespoň z desetiny takovým knihomolem, jak o sobě tvrdí, musel dávno pochopit, že slova mají svůj význam. Mrzké fráze o navracení knih do oběhu si mohl nechat od cesty.

Wall of Porn

Phil Spector a produkce slasti

Phil Spector jako klíčový producent šedesátých let a především jako vynálezce produkční formule nazývané „Wall of Sound“ představuje emblematickou figuru popového světa. Jeho průkopnická role při experimentech s produkováním hitu – jako dokonalého hudebního …

...

editorial

Hrdinskými postavami se hemží dějiny, historie literatury i popkultura. Charakterizují je striktně morální postoje, schopnost podstoupit oběť a nezřídka i nadpřirozené schopnosti, využívané v boji proti příkoří a ústrkům. Takoví hrdinové se ale v životě zpravidla nevyskytují a čím dál méně …

...
#01/2021

drag

Pabllo Vittar: Bandida

...

Nikdy nepřestal být marxistou

S Janem a Evou Kalivodovými o emancipaci v dějinách

...
#01/2020

Robert Kalivoda

Velký růžový kus masa

Drag queens a pop mezi simulací a anarchií

...

Něco nového

...

Ruští vládní činitelé opakují, že se běloruská politická krize má vyřešit „bez vměšování z vnějšku“. Jenže informační portál The Insider získal přístup k dokumentům z dílny ruského prezidentského Úřadu pro meziregionální a kulturní spolupráci se zahraničím, který vede generál Služby vnější rozvědky Vladimír Černov. Jde o detailní plán založení proruské – a protilukašenkovské – politické strany v Bělorusku s pracovním názvem Právo lidu. Počítá s podporou zhruba půldruhého tisíce manažerů a státních úředníků, pěti tisíc bývalých vojáků a s využitím struktur stávajících provládních sil – liberálně demokratické a nereformované komunistické strany a také strany Bílá Rus. Organizátoři tvrdí, že mají k dispozici databázi sto tisíc uživatelů mobilních telefonů, kteří prokazatelně sympatizují s Ruskem, a právě těm chtějí členství v Právu lidu nabídnout. Prvním politickým cílem nové strany je udržení Běloruska ve sféře ruského vlivu a tím druhým – co nejširší privatizace státního majetku. Jaký pak div, že mezi předpokládané lídry budoucí strany patří předseda běloruského Svazu průmyslníků a podnikatelů Alexandr Švec nebo zakladatel Institutu podnikání a managementu Pavel Danejko. Politika je zkrátka především byznys.

V neděli 27. prosince začalo v Evropské unii očkování proti koronaviru. Političtí představitelé mluvili o „rozbřesku“, obyvatelstvo ale euforii nepropadlo. Aby očkování mělo patřičný dopad, muselo by ho podstoupit alespoň sedmdesát procent populace. V Evropě i Americe je ale důvěra k vakcíně výrazně nižší. Vedle kampaní vyzdvihujících její přínos se proto dá očekávat, že nejeden stát sáhne k různým formám zvýhodňování očkovaných lidí, což samozřejmě mohou brát nenaočkovaní jako formu diskriminace, zvlášť když má v této skupině část lidí oprávněné obavy o své zdraví. Najít rovnováhu nebude lehké vzhledem k nízké kvalitě veřejné debaty, kterou ovládají stereotypy. Pokud ale stát prohlásil očkování za dobrovolné, a tudíž nepřímo přiznal, že koronavirus není tak závažnou nemocí, aby bylo podání vakcíny povinné, měl by se chovat zdrženlivě. Jinak by totiž hrozilo, že se ta část veřejnosti, která je k vakcíně skeptická, jen utvrdí v názoru, že stát tu není pro ně.

Zatímco Donald Trump pomalu, ale ­jistě vyklízí prezidentskou pracovnu v Bílém do­­mě, jeho duch bude ve světě strašit nadále – třeba i obyvatele vzdálené Západní Sahary. Trumpem zprostředkované diplomatické uznání Izraele ze strany Maroka nebylo ničím jiným než politickým obchodem s lidskými právy. Maroko deklarovalo oprávněnost zabírání palestinského území Izraelem, aby na oplátku získalo obdobnou toleranci vůči čtyřicet let trvající okupaci Západní Sahary. Zábor zapomenutého kusu pouště na pobřeží Atlantského oceá­nu přitom probíhá s mnohem větší rychlostí a intenzitou, než jakou můžeme pozorovat v Izraeli. Stovkám tisíc uprchlíků v alžírských uprchlických táborech přitom nepomůže ani „hlídač světového pořádku“, ani Evropská unie. Připravila by se o svůj vlastní důležitý obchod s Marokem – mořské ryby pocházející právě od pobřeží Západní Sahary se totiž stále objevují na evropských stolech, jakkoli Evropský soudní dvůr označil rybolov v tamních vodách za ilegální.

editorial

První letošní číslo věnujeme dragu, tedy oblasti plné vášně, excesů a hlavně svobody. A tohoto přístupu se drželi i Antonín Tesař a Šárka Gmiterková, kteří téma připravili. Drag je spojený s fluidní, leckdy provokativní identitou na rozhraní mezi mužským a ženským genderem, módou a kýčem, avantgardou …

...