Facebooková stránka Armády České republiky má od konce května nového správce, nebo přinejmenším novou strategii komunikace. Pod heslem „Jsme armáda. Víme, co chceme“ nyní šíří lehce hysterické výkřiky o tom, co všechno by vojáci rádi. Jednotlivé statusy se snaží čtenáře přesvědčit o své závažnosti jazykem plným emotivních výzev a ujištění na způsob „všeho nechte“, „pozor, my nespíme“, „chceme být napřed“ či „tohle je síla“. Hlavním tématem první poloviny června byl nákup nových bojových vozidel pěchoty. O tom, jak moc armáda nové obrněné transportéry potřebuje, hovořil i náčelník generálního štábu Aleš Opata, a sice na videu z 10. června, které vzhledem k titulku „­NALÉHAVÉ!“ a dramatické hudbě i grafice mohlo snadno vyvolat dojem, že generál právě vyhlašuje všeobecnou mobilizaci. Chtělo by se říct, že armáda komunikuje jazykem military fanoušků, ti by se ale za takový proud emocí asi styděli. Svým burcujícím a zároveň vemlouvavým tónem texty působí spíš jako newsletter armyshopu, který se snaží přimět zákazníky k dalšímu nákupu zbytečných udělátek. Nepopírám samozřejmě, že armáda soudobou výzbroj potřebuje – hodnotím pouze estetický dojem. Zdá se mi, že ozbrojené síly demokratického státu by měly své informační kanály využívat poněkud zdrženlivěji a pokud možno tak, aby bylo jasné, že tu jsou pro všechny, nikoliv jen pro skupinku nadšenců.

V polovině června podepsal Vladimir Putin zákon, který stanoví pokutu za šíření zahraničních periodik na území Ruské federace, pokud nemají patřičné povolení Roskomnadzoru. Jedná se v podstatě o úpravu existujícího zákona o propagaci domácích tiskovin, které nemají státní registrací. Novější znění již zahrnuje i zahraniční tisk, který ještě před nedávnem nemohl být oficiální záminkou pro policejní šikanu. Pokuty za šíření nepovoleného cizokrajného obsahu nejsou závratně vysoké – asi do 500 korun u fyzických osob a do deseti tisíc korun u organizací. Takové částky těžko někoho zruinují, vysílají ale místním občanům i zahraničním návštěvníkům další varovný signál. Načasování změny je ideální – vzhledem k začátku dovolených byla zprávě věnována minimální pozornost médií. Tento zákon ovšem patrně nebude poslední svého druhu. Sice zatím na rozdíl od Číny nedošlo na zprovoznění plně cenzurované verze internetu, přesto se však Runet (ruská část globální sítě) může snadno proměnit v uzavřený informační kanál. Podle platných předpisů se totiž v případě podezření na kybernetickou hrozbu může oficiálně izolovat od okolního světa.

editorial

Jen málokterá z témat A2 byla tak naléhavá jako to aktuální, věnované suchu. Popraskaná půda je tvrdá jako beton, trávníky jsou žluté a smrkové i borovicové lesy usychají nastojato, zčásti i kvůli kůrovcové kalamitě. Z vody se pomalu stává strategická surovina, a tak se jejího nedostatku chytila …

...
#14/2019

rumunská literatura

Gleb: Gauč Storytelling

...

Národ je zájmový spolek

Se Ziemowitem Szczerekem o slovanství, periferii a stereotypech

...
#14/2018

literatura východo- evropských periferií

Řecká odysea nekončí

Pokračování neoliberálních politik za vlády Syrizy

...

Nemám rád militantní poezii

Se Ștefanem Baghiem o rumunské literatuře

...

Hvězda zvaná pelyněk

...

Exprezident Václav Klaus vyrazil na plavbu kolem Británie, pořádanou obskurní konzervativní univerzitou, a napsal z toho článek na web svého Institutu. Zážitky popsal v holých, mírně čapkovských, ale spíše senilních větách, zdůraznil pravicový či levicový charakter všeho spatřeného – a rozohnil se proti multikulturalismu, jelikož obsluhovali číšníci všech možných národností. A Česká intelektuální komunita ho na sociálních sítích jako vždy několik dní trollila. Ano, můžeme si utahovat z názorové absurdity nebo pochybné logiky Klausových výkladů. Faktem ale je, že forma, jakou svou agendu prezentuje, je daleko účinnější než jazykové projevy většiny jeho blahosklonných kritiků. Klaus – podobně jako Ovčáček, Okamura a spousta dalších představitelů českého fašounského populismu – umí prodat své vize a názory jazykem, který většina lidí považuje za svůj. Čím dřív si z Klause přestaneme dělat jenom srandu a naopak se zkusíme poučit z toho, co umí skvěle, tím líp pro všechny.

V bývalém železničním areálu přiléhajícím k Masarykovu nádraží má vzniknout vzhledem k okolí prostorově výrazně naddimenzovaná administrativní budova s nákupním parterem. Pokud se tak stane, překryje dosavadní určující dominantu – historický soubor budov nádraží. Odhaduje se, že společnost Penta, obdobně jako v případě blízkého Florentina, nemá s projektem jiné záměry než prodat jeho výsledek čínským investorům. Lze se těšit na privátní ochrankou dozorovaný prostor ozeleněné nadstavby, jímž se budeme probojovávat na cestě k veřejnému prostoru nástupišť. Projekt mohl vedle zkrácení přístupu od Hlavního nádraží přitom vyřešit dlouhodobý problém: jak překonat v současnosti neprostupnou hranici mezi Žižkovem a centrem města. Centrum architektury a městského plánování – odborná a Prahou financovaná instituce pro diskuzi a nalézání nejadekvátnějších řešení – se v tomto případě stalo pouhou PR platformou prosazující návrh Penty. Namísto urovnání urbanistického lapsu se dočkáme další sklobetonové pouště, která bude po páté hodině liduprázdná.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se vyjádřila o obchodu s chudobou jako o časované bombě, která musí být zastavena. Za MPSV však připravila návrh zákona, který zajistí pravý opak. Dvě stávající dávky – příspěvek a doplatek na bydlení – plánuje nový zákon zrušit a nahradit je přídavkem na bydlení. Rozhodnutí ukončit podporu domácností žijících na ubytovnách viselo ve vzduchu už šest let. Když Maláčová nastupovala do funkce, ohrazovala se proti předešlým návrhům krácení dávek a horovala pro přijetí funkčního zákona o sociálním bydlení. Její návrh přitom zastaví výplatu sociálních dávek obyvatelům ubytoven, což v situaci, kdy je velká většina z nich zatížena exekucemi, které jim komplikují hledání legální práce, vede k systematickému prohlubování bezdomovectví. V současné době žije na ubytovnách 17 900 domácností a bez střechy nad hlavou 16 600 domácností. V České republice je 54 tisíc domácností v akutní bytové nouzi, včetně dvaceti tisíc dětí. Mezi lety 2015 a 2018 vzrostl počet seniorů v bytové nouzi o sedmdesát procent. Ministerstvo by si proto mělo odpovědět na dvě základní otázky. Chce vytvářet další domácnosti v bezdomovectví, nebo se zasadit o přijetí zákona o sociál­ním bydlení, který by problém systematicky řešil? A především, bojuje proti obchodu s chudobou, nebo proti chudým?

editorial

Před pár dny začal literární festival Měsíc autorského čtení, jehož čestným hostem je Rumunsko. Při této příležitosti jsme připravili číslo zaměřené na současnou rumunskou literaturu, jehož součástí je i letní literární příloha se čtyřmi prózami, které nás zavádějí na venkovský jarmark, …

...