Kulturní válka o média

Volby do mediálních rad jsou oblíbenou kratochvílí české politické reprezentace. Vyjeví se v nich obvykle skutečné mocenské rozdělení sil a ukáže se také, kdo s kým a jak a kvůli čemu, tedy o co hraje. V březnu poslanci vyberou šest nových členů Rady České televize a dva nové členy Rady Českého …

...

Americký literární provoz má novou aféru. Na konci ledna bylo zrušeno autorské turné mladé spisovatelky Jeanine Cumminsové, která se ocitla na mediálním výsluní svou třetí knihou American Dirt (Americká špína). K tomuto rozhodnutí nakladatel přistoupil „z obav o autorčinu bezpečnost“. Román vypráví příběh matky a dítěte z Mexika, jež se snaží překonat ilegálně hranici a usadit se v USA. Knize se dostalo pozitivního přijetí od osobností mediálně­-kulturního průmyslu – od spisovatele Stephena Kinga či moderátorky Oprah Winfreyové. Ti vyzdvihli empatii k postavám, zřejmě v protikladu s náladou převládající v Bílém domě. Záhy se však dostavily i odmítavé reakce od mexických a latinoamerických spisovatelů: v jejich očích je kniha plná zjednodušení a hloupostí. A jak to v obdobných diskusích bývá, zazněl i názor, že o „latinos“ by měli psát jen oni samotní, na což autorka odvětila, že má hispánskou babičku. Problém v etnickém původu ale zřejmě netkví. Literární trh přijal soucitný i – viděno z druhé strany – posměšný, až karikující příběh, protože právě na takové příběhy byl připraven. V Americké špíně se tak především projevila stará dobrá marxistická kategorie odcizení.

„Renomovaný komentátor s širokým tematickým záběrem, vzdělaný, s příjemným nadhledem ironickým i sebeironizujícím, s osobitým vyjadřováním.“ Právě za tyto nesporné kvality dostal novinář Ondřej Štindl Cenu Ferdinanda Peroutky. Oceněna tak byla i jeho schopnost vzdělaně, ironicky a s nadhledem napsat o šestnáctileté postižené dívce, že jí k dokonalosti chybí „snad jenom příslušnost k nějakému utlačovanému etniku“. Ostatně vrána k vráně sedá, stačí vzpomenout předchozí držitele ceny, mezi nimiž je současný „mluvčí“ Home Creditu a celé kellnerovské PPF Group Vladimír Mlynář nebo Ivan Hoffman, který si nedávno v Parlamentních listech postěžoval na kopání do Babiše a Zemana. Zdá se, že Peroutkův odkaz nakonec docela důstojně przní nejen český prezident, ale také sami jeho následovníci.

Je nesnesitelné žít ve světě bez respektu k lidem. Natož k hadům. Vlády a sdělovací prostředky světa bědují nad působením jakéhosi koronaviru, ze kterého je lidem těžko na plicích až tak, že nakonec umřou. Podle jedné verze za to můžou čínští labužníci, kteří skladují konzumní hady v nevyhovujících podmínkách, což má za následek líhnutí choroboplodných potvůrek působících tolik neblaze na dýchadla. Včera však říkal kdosi ve vinárně, že se ony titěrné potvory líhnou v netopýřím podpaží, která patří k oblíbeným čínským delikatesám. Své by o tom jistě mohl říci rocker Ozzy Osbourne, který běžně ukusoval na pódiu mezi sóly netopýrům hlavy. Ať už je to, jak chce, v čínských skladech konzumních hadů musí být katastrofální hygiena. Když uvážíme, že mezi prvními zemřelými nákazou koronavirem byli skladníci a prodejci hadů, čím ještě překvapí totalitární čínský režim? Není od věci připomenout metafyziku přírody od nejstarších dob lidské společnosti, kdy měli hadi jistý respekt, ať už jako součást přírody, hadi hospodáříčci pod prahem domu či jako lovná zvěřina. Co je moc, to je moc. Chovejte se k hadům slušně!

editorial

„Výzkum vesmíru ještě nikdy neprožíval tak vzrušující období,“ píše o pokrocích v kosmickém bádání spisovatelka a vědkyně Julie Nováková. My se tentokrát v A2 snažíme zodpovědět otázky, které jsou spojené s dobýváním kosmu – a to nejen technické, ale i etické či politické. …

...
#03/2020

kulturní politika

Hledá se autenticita

Vypadá to, že politická autenticita je dnes požadavkem doby, která přitom z užívání nejrůznějších – nejen virtuálních – náhražek vytvořila životní styl. Poptávka po zřetelné ideové příslušnosti se přitom týká celého pravolevého spektra, což jen dosvědčuje, že jako političtí bezdomovci …

...

Zuzana Gabrišová: Samá studna

...

Blízko diaspoře

S Hannesem Lohem o německém gangsta rapu a jazyce migrantů

...
#03/2019

migrantský rap

Hlídat hlídače

Televizní seriál Watchmen

...

Praha stověžákovitá

Ke státní politice péče o památky

...

Začátkem ledna jsme na pražském Žofíně zhlédli vyvrcholení klasického coup d’etat. Petr Hejma z naoko občanského uskupení My, co tady žijeme, jehož úspěch ve volbách byl dán vlnou odporu ke starým, korupčním strukturám Prahy 1, umožnil v honbě za starostovským postem návrat těchto part, vystupujících jako ODS, TOP 09 i ANO. Během sedmihodinového jednání mimořádného zastupitelstva vyšlo najevo, že údajná nefunkčnost úřadu Prahy 1 byla pouhým zástupným důvodem rozpadu koalice, po konkrétních příkladech týkajících se fungování úřadu či po věcných rozporech nebylo ani vidu, ani slechu. V agresivních projevech majitelů hospod, usilujících o zachování několika stovek výjimek pro předzahrádky, provozovatelů pub crawlů a heren zanikalo, že horká fáze převratu nastala v době, kdy se rozhoduje o budoucnosti rozsáhlého rozvojového území mezi Masarykovým nádražím a Florencí. Ačkoli je téměř desetimiliardový projekt administrativního kampusu v historickém centru připraven, s žádostí o konečná stavební razítka Penta dosud otálela. Zdá se, že po úspěšném podání námitek Čižinského Prahy 1 proti skoro tisícilůžkovému hotelu na jedné z nejvytíženějších pražských křižovatek U Bulhara zkrátka čekala na „svoji“ Radu Prahy 1.

Současné protesty proti penzijní reformě ve Francii jsou pozoruhodné nikoliv jen délkou trvání, ale také vynalézavostí odborářů. Stávka železničářů a zaměstnanců v hromadné dopravě v prosinci a v první polovině ledna fakticky ochromila dopravu v Paříži a přilehlém regionu a po jejím ukončení se o slovo přihlásili odboráři z firmy CGT působící v energetice. Ti již od prosince vypínají v různých částech Francie proud a snaží se zasáhnout především výrobní podniky, kde je pro zaměstnance přece jen těžší stávkovat. Mezi takto zasaženými budovami bylo i mezinárodní letiště v Orly či sídlo odborů CFDT (Francouzská demokratická konfederace práce), jež na formulaci reformy spolupracuje s vládou. Tisk poněkud hystericky mluví o „odborářském terorismu“, odboroví předáci naopak poukazují na to, že se musí uchýlit k těmto formám boje, aby se jejich požadavky objevily v médiích. Zaměstnanci vypínáním proudu sice riskují ztrátu sympatií veřejnosti, ukazují však, že se nezdráhají v boji za svá práva přikročit k rázným činům. A to je v této době rozhodně pozitivní zpráva.

Pražští zastupitelé 23. ledna zrušili odmítavé stanovisko k umístění repliky pražského Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Znovu se tak dává do pohybu jedna z mála plnokrevných českých kulturních válek. Jako každá správná kulturní válka je čistě symbolická, její problematika je prezentována jako komplexní a nejednoznačná, ale dělení na jednotlivé „strany“ přesto zpravidla odpovídá velmi jednoduchému demografickému klíči. A nenabízí možnost smíření – přinejmenším od chvíle, kdy sochař Petr Váňa vytvořil svou repliku sloupu. Jeho výtvor na náměstí buď stát bude, anebo ne, a obě tyto možnosti jsou gestem, projevem dominance. Loňský pokus na vlastní pěst vytrhat dlažbu a sloup na Staroměstské náměstí bez povolení umístit se dobře rýmoval s ničitelským činem Franty Sauera i faktem, že memorandum proti umístění Váňovy repliky podepsalo právě dvacet šest předních kunsthistoriků a kunsthistoriček (představuji si, že sedmadvacátého odmítli s tím, že se to nehodí). Třeba to ještě celé dobře dopadne – ze sporů o umístění řeporyjského pomníku vlasovcům ostatně nedávno vzešla vcelku úspěšná performance. Čekání na instalaci sloupu si zatím můžete zkrátit s aplikací, která jeho virtuální repliku už na náměstí umístila.

editorial

Ačkoliv se kulturní politice v A2 věnujeme dlouhodobě, není na škodu udělat jednou za čas bilanci toho, v jakém stavu se nachází podpora kultury nejen u nás, ale pro srovnání i v dalších zemích. V devadesátých letech Václav Klaus prohlásil, že když se maluje, knihy musí na balkón. Proč se ale …

...