Plážoví povaleči

(Beach Ratts)

Režie Eliza Hittmanová, USA, 2017, 95 min.

Premiéra v ČR 29. 3. 2018

Druhý film americké režisérky Elizy Hittmanové Plážoví povaleči působí jako důstojný dědic francouzské sensualistické poetiky známé z filmů Claire Denisové nebo Philippa Grandrieuxe. Vypráví o dospívajícím Fr...

...

Cynikova robotická láska

Román Umina verze Emila Hakla

...
#08/2017

limity psychiatrie

Jsi to, co lajkuješ

Jak se těží naše osobní data

...

Charlotte Gainsbourg: Rest

...

S velrybáři do srdce temnoty

Severní vody Iana McGuirea

...

Žaluji! Zatímco si debužírujeme, v srdci a hlavě republiky tiká časovaná bomba. Praha plíživě směřuje k tomu stát se epicentrem další humanitární krize. Podle sdělení pražského dopravního podniku zřejmě nebudou pokryty všechny stanice metra signálem dříve než v roce 2022. Připomínám blahobytným venkovanům, že Pražané při svých jízdách metrem nemohou svobodně vyjadřovat své pocity telefonováním, natož aby jim bylo umožněno – jako plnohodnotným lidským bytostem – za pomoci výhodných balíčků stahovat do svých chytrých telefonů aktuální porno. Co je tohle za život? Tak řečený zbytek republiky by se měl chopit iniciativy, než se z Prahy definitivně stane peklo na zemi. Snad by se dalo uvažovat o celonárodní sbírce – uvážíme­-li však realisticky, jak dopadl pokus podnítit v české společnosti solidaritu s válečnými uprchlíky, musíme konstatovat, že to s Pražany vypadá bledě. Svatý Václave, oroduj za ně.

Volby do Evropského parlamentu jsou sice ještě daleko, přesto už ale hýbou nejedním partajním sekretariátem na kontinentě. Nejživěji je v tomto ohledu v Elysejském paláci. Francouzský prezident Emmanuel Macron se totiž netají ambiciózním plánem do voleb vybudovat jakousi evropskou obdobu hnutí En Marche!, jež by měla být plnohodnotným soupeřem dvou velkých celoevropských politických familií, lidovců a socialistů. Jenže spojenců se zatím Macronovi nedostává a v jeho táboře také nepanují zrovna jasné představy o tom, kdo by to měl být. Ukazuje to příhoda z konce března, kdy ústředí En Marche! projevilo zájem o spolupráci s italským Hnutím pěti hvězd, vítězem nedávných parlamentních voleb v Itálii, ačkoliv Macron má na apeninském poloostrově dobré vztahy s konkurenční Demokratickou stranou, která nyní kvůli jeho politickému projektu zvažuje odchod od socialistů. Celá šaráda může mít zajímavou dohru i v Česku. Hnutí ANO si totiž po ne­­úspěšném soužití s frakcí Evropských liberálů také bude v Evropském parlamentu nejspíše hledat nové partnery. Andrej Babiš se na Macrona rád a často odvolává a zřejmě tuší, že právě francouzský prezident by mohl být jeho průvodcem na cestě do lepší společnosti. A Hnutí ANO může Macronovu projektu na oplátku přinést cenné hlasy a mandáty.

Týden před ruskými prezidentskými volbami se ve Velké Británii kdosi pokusil zabít dva zběhlé ruské agenty. Zda šlo o něco jiného než o předvolební demonstraci schopností Putinova režimu, donedávna nebylo ­úplně jisté. Nakonec ale situaci v rozhovoru pro MF Dnes osvětlil Václav Klaus starší: z kauzy má podle něj prospěch ten, kdo chce vyvolat novou studenou válku. Klaus okomentoval i vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina do USA, a to překvapivě slovy zcela identickými s ruským ministerstvem zahraničí: hacker byl pochopitelně zatčen „z politických motivů“. Bývalý prezident také zásadně nesouhlasí s vypovězením tří ruských „diplomatů“ (na ruské ambasádě v Praze pod diplomatickým krytím patrně působí desítky rozvědčíků). „Jestliže Slovensko, Slovinsko, Rakousko nebo Maďarsko nic takového neudělaly,“ uvedl Klaus, „přál bych si spíše být občanem těchto zemí.“ Alespoň v něčem nalezneme společnou řeč. Šťastnou cestu!

Ticho uvnitř hluku

Před koncertem dua Becoming///Animal

editorial

Sociální robotika, respektive umělá inteligence spojená s analýzou velkých dat, prochází prudkým rozvojem a v mnoha ohledech dělá ze současného světa science fiction. Nejde jen o programy generující texty nebo o aplikace těžící ze sociálních sítí informace, jež lze využít při oslovení potenciálních ...

...
#07/2018

strach a hnus v El Salvadoru

Johana Lomová, Jindřich Vybíral (eds.): Umění a revoluce. MB LX

...

Boj o místo na slunci

S Janem Charvátem o frustraci, nenávisti a setrvačnosti

...
#07/2017

společnost reakce

Ve zlaté kleci pivnic

Básník a revolucionář Roque Dalton

...

Cestou do zásvětí, vol. I

Nad Začátkem eposu Michala Jareše

...

V časopisu Týden k mému jménu přidali přídomek „exotická žena“. „Jak vlastně korektně popsat, že nejsi bílá?“ zeptala se mne kamarádka. Kolik je ale situací, v nichž je to vůbec potřeba zmiňovat? Nebo jsem příliš úzkoprsá? Když se mám sejít s někým neznámým, vysvětlím, že sedím v rohu a mám na sobě červené šaty. Kdybych zmínila barvu kůže, asi by mne našel snáz. Částečně se tomu vyhýbám, protože nevím, jaká slova použít. Mulatka má pro mne negativní zabarvení, je to výraz, který má pravděpodobně původ ve španělském slově mula – křížence osla a kobyly. Pak tu máme slovo míšenka – ale lidi přece nejsou zmrzlina, aby byli míchaní. Mám se popisovat jako tmavá či snědá? Ve Spojených státech mohou po­­­užít slovo Afroameričan, ale Čechoafričanka asi fungovat nebude, navíc s Afrikou žádné spříznění necítím. Občas mne prostě popisují jako černošku. Vzhledem k tomu, že moje máma je bílá a táta černý, jsem podle mne úplně stejně běloška jako černoška. Tak nevím, třeba tu časem bude žít víc lidí s podobnými kořeny a nějaké vhodné slovo se objeví.

Zavedeme dílny, vrátíme do osnov práci na pozemcích, znělo českým éterem v posledních týdnech. O něco tišším tónem pak zaznívalo, že to je přece hloupost, protože ruční práce, vaření nebo okopávání rostlinek je možné ve školách provozovat už teď, a dokonce je to podle rámcových výukových plánů (osnovy už jsou spíš archaismus) žádoucí. Co tedy dětem brání pěstovat si jahody a štrikovat svetry? S největší pravděpodobností je to nedostatek financí na zřízení nějaké rozumně vybavené dílny či rekultivaci školního pozemku do podoby zahrádky. Kromě toho chybějí i kantoři, kteří by takové předměty mohli vést. A podobné je to s mediální výchovou i výchovou k občanství, které podle litery zákona mají být součástí hodin už teď. Ale jak to učit? A kdo to naučí pedagogy? Chybí nám zkrátka instituce podobná tomu, čemu se v Německu říká Zentrale für Politische Bildung – úřad, který má v popisu práce rozvoj občanské společnosti (nejen) na školách. Na občanské společností je totiž třeba pracovat, jinak nám moc nepokvete.

Skupina farmářů z Broumovska podala žalobu na stát kvůli škodám, které jim způsobují vlci, a to zejména lovem ovcí. Stát podle nich ochranou tohoto predátora navíc snížil bezpečnost občanů a řešením má být odstřel vlků. Ano, zdejší chovatelé mají skutečně od roku 2015 s vlky (a možná také s toulavými psy) vážný problém. Byli zvyklí svá stáda nechávat pást i bez ohradníků, často dokonce na cizích pozemcích. Po návratu plaché šelmy však většina chovatelů začala ochranu stád řešit, jen někteří je nechali dál vlkům napospas. Opravdu je chyba vlků, že prostřený stůl využili jako doplněk stravy k obvyklé zvěřině? Vlky do Česka totiž netáhnou ovce, ale obrovské přemnožení zvěře, které působí lesníkům a pícninářům škody za miliardy. Proti tomu jsou ztráty chovatelů, jakkoli bolestné, zanedbatelné. Úkolem šelmy v ekosystému je regulace zvěře. Vlk je potřebným nástrojem přírodní rovnováhy a svým lovem chrání les i pro člověka.

editorial

Jméno Salvador znamená Spasitel a podobně jako spoustu dalších věcí ho malé středoamerické zemi plné sopek vnutili naši evropští předkové. Při pohledu na její dějiny i současnost to ovšem působí jako hodně špatný vtip. Na území velikosti Moravy se tísní sedm milionů lidí – a pokud Trumpova vlá...

...