Vysát co nejvíce peněz

Postupně se stává komodita ze všeho, co nás obklopuje. Po nerostných surovinách, které leží v zemi a logicky by spíš měly patřit nám všem, nebo potravinách hledá kapitál další a další oblasti, na kterých by se mohl napakovat.

Aktuálně zažíváme důsledky toho, že se výborná investiční příležitost …

...

Miluji vaši zemi, prohlásila směrem k Australanům česká tenistka Karolína Plíšková. Zemi, kterou nyní sužují katastrofické požáry, chce pomoci. Za každé eso nastřílené během australských turnajů přispěje na konto obětem, hasičům a kdovíkomu ještě. Bohulibé filantropické gesto sice česká tenisová jednička nevymyslela sama, jen se přidružila k nápadu australských tenistů a tenistek, přesto tím překročila stín obvyklého autismu společenské odpovědnosti, který je sportovcům vlastní. Jenže řekneme­-li A, sluší se dodat i B. Ve světě, jemuž vládne zákon kauzality, je totiž mnohem podstatnější likvidovat příčiny, nikoli jen následky. Profesionální tenisté se svým nadužíváním letecké dopravy výrazně podílejí na zatěžování klimatu a dvě stovky australských dolarů za každičké esíčko, které plácnou na druhou stranu kurtu, to těžko mohou vykompenzovat. Namísto kupování drobných odpustků by se hvězdy v čele s Plíškovou mohly pro začátek odstěhovat z daňových rájů a začít provozovat sociální solidaritu, která je pro běžné smrtelníky povinná. Anebo rovnou přestat hrát tenis.

Jsou Vánoce. Zapínám televizi, chci si poslechnout prezidentův projev. Mluví upravený šedesátník v padnoucím obleku a říká, že každý z nás má ve svých rukách kousíček z budoucnosti naší země, protože demokracii tvoří lidé – a je jedno, jestli jsou to účastníci demonstrací nebo členové politických stran. Dodává, že hlavní je, aby se nehádali, nýbrž hledali způsoby, jak sváry překonat a dohodnout se mezi sebou, protože v ústavě se přece nepíše, že vládnoucí vrstva se postará o distribuci všeobecného dobra. Stojí tam, že moc pochází z lidu, říká prezident a jakoby nic se prochází po reprezentačních prostorách svého sídla… Dál usrkávám kafe, chroupu vánoční cukroví, brouzdám po internetu a narazím na předvánoční rozhovor s předsedou parlamentu. Nebere si servítky a říká, že vládní investice do ochrany životního prostředí nejsou žádnou další sociální dávkou, a i když dojde například ke zlevnění vlakové dopravy, stejně se nám náš životní styl prodraží, pokud jej zásadně nezměníme a nesnížíme spotřebu energií. A že je sice ohromné štěstí vidět jednou za život průzračně modrou vodu na Maledivách nebo třeba Benátky, ale tohle štěstí se zkrátka zase bude muset stát exkluzivním zbožím, protože omezení masivního turismu je jednou z klíčových změn, na niž by mělo lidstvo přistoupit. Prý však věří, že lidstvo transformaci zvládne, protože už překonalo daleko větší překážky. A pak? Neprobudila jsem se ani jsem nevystřízlivěla, jenom jsem vypnula německou televizi…

Trefit se do předvánoční nakupovací horečky se snaží většina nakladatelů, a v prosinci tak vycházejí mnohé očekávané tituly, jako pátý díl Knausgardova Mého boje nebo nové vydání Hegelovy Fenomenologie ducha. Že ale v nakladatelských domech může předvánoční horečka vést i k propuknutí akutní psychózy, dokládá kniha Černý mezi černými z produkce Mladé fronty. Bizarní publikace je prezentována groteskními chuchvalci slov. Kniha, jejímž tématem jsou zkušenosti policejního podplukovníka ve výslužbě Pavla Černého z výcviku v Africe a Asii (což vysvětluje třeskutě vtipný titul), je prý „nejen pro vyznavače policejního výcviku a fandy zbraní“ (předpoklad existence takových individuí je děsivý sám o sobě) a údajně pojednává „místy vážnou, místy zas humornou formou ve stylu novodobých mayovek nejen o jeho nevšedních zážitcích při výcviku tamních policejních složek“. Z videa, které na internetu reklamní anotaci provází, je zřejmé, že Kara ben Nemsí by se umlátil smíchy. Dodávat, že jde o „vyprávění, které si nedělá pražádný problém s případnou politickou korektností“, snad nemá ani smysl, dá přece rozum, že většina slibovaného humoru plyne z výsměchu africkým policistům; jen by mě zajímalo, co s korektností nepřípadnou. Celá anotace, kterou musel psát někdo, kdo už je patnáct let v kuse na pervitinu, důstojně prezentuje titul, jenž zaujme čestné místo na pultech neonacistického obchodu se suvenýry známého jako knihkupectví Naše vojsko.

 

 

editorial

Toto číslo A2 vychází v době, kdy se svět ocitl na pokraji dalšího ozbrojeného konfliktu mezi Západem a Východem a válka se v médiích skloňuje ve všech pádech. Proč také složitě, nákladně a s nejistým výsledkem řešit podstatné věci, které trápí dnešní svět, když je mnohem snazší rozpoutat další …

...
#01/2020

Robert Kalivoda

Michal Vrba: Kolem Jakuba

...

Kafkova topografie Prahy?

S Markem Nekulou nejen o kafkovském bádání

...
#01/2019

Franz Kafka

Mafiáni v říši melancholie

Defilé ztraceného času s Irčanem Martina Scorseseho

Tragická dialektika

Avantgarda v myšlení Roberta Kalivody

...

Optimistický komentář

...

editorial

Současná velká výstava ke stému výročí U. S. Devětsil v Galerii hlavního města Prahy nanejvýš výmluvně symbolizuje, že po dvou letech nesoucích se ve znamení reminiscencí „velkých konců“ – labutí písně pražského jara a finálního rozpadu socialistické soustavy – bude …

...