Je mi ze srdce jedno, jak Greta Thunbergová cestuje mezi kontinenty – nic to nemění na závažnosti tématu, kvůli jehož prezentaci do Ameriky zamířila. A byť mne osobně její symbolický význam trochu míjí, jsem pevně přesvědčen o tom, že člověk nemusí být matka Tereza nebo Mahátma Gándhí, aby se mohl vyjadřovat k problémům tohoto světa. Zvláštní mi ale připadá, jak se odpůrci i příznivci mladé aktivistky potkávají v tom, že ji nazývají křestním jménem. První to dělají patrně s přezíravostí a despektem a druzí naopak s pocitem sounáležitosti ve společném boji, mám z toho ale divný pocit v obou případech. Když jste mladší a k tomu žena, celý svět má dojem, že vám může říkat křestním jménem; a když se k tomu přidá ještě sláva, celý svět to skutečně dělá. Osobně jsem měl vždycky za to, že oslovovat někoho familiá­rně jen proto, že je mladší, je podobně nepříjemné a invazivní jako sahat neznámým těhotným ženám na břicho nebo hladit na potkání cizí děti.

Stárnoucí, ale stále elegantní intelektuál Petr Robejšek se v blogu na Aktuálně.cz pustil do analýzy úspěchů Alternativy pro Německo (AfD) v zemských volbách v Sasku a Braniborsku. Při svém politologickém hloubání nachází spiknutí elit i ve zcela logické povolební spolupráci Zelených, Levice a sociálních demokratů v Braniborsku, zato se ale podivuje nad každým, kdo v Německu nechce spolupracovat s ultrapravicí. Svým sarkastickým článkem nicméně Robejšek nechtěně charakterizoval především vlastní politickou karié­ru v čele Realistů. Toto uskupení s miliardářem Markem Dospivou za zády vstoupilo do dějin jako strana s nejvyššími náklady na jeden volební hlas. A jak své působení zpětně hodnotí? „Natvrdlost mnohých majitelů univerzitních diplomů a jediné pravdy je místy až děsivá. Mnozí z nich si zřejmě opravdu myslí, že jim většinová společnost dnem i nocí visí na rtech, a když do ní dostatečně dlouho hučí, tak i přebírá jejich názory. Když se páří tato intelektuální nadutost s ideologickou zaslepeností, tak je neúspěch zaručen.“

Čeští fotbaloví fanoušci mají ve svém bohatém repertoáru mimo jiné i pokřik: „Seberte to hovno!“ Zdá se, že jejich volání vyslyšel Václav Klaus mladší, který vyrukoval s politickým programem Trikolóry hnutí občanů. Při pohledu na jednotlivé body jeho straničky se zdá, že exkrement (pomocí příkazů ­ctrl+c a ctrl+v) nejen sebral z programu Okamurovy SPD, ale pořádně ho rozmazal. Tak především, díky Trikolóře se na střední školy nedostanou studenti bez studijních předpokladů. Téměř by se chtělo zvolat: konečně!, kdyby tomu tak už dávno nebylo. Utrum ale budou mít i „líní a hloupí“, kteří touží zevlit dvacet let na školách zadarmo – studenty medicíny, kteří si troufnou o rok prodloužit vysokoškolské studium, pošle Trikolóra s brekem domů. Zmizí neziskovky placené ze zahraničí, předsudečná nenávist se stane normou, nikoli trestným činem, rodičovská bude jen pro maminky (nebo prarodiče), všichni budou mít střelnou zbraň a ani nelegální masová migrace (asi koňského z Polska) nebude mít během Klausovy dobrovlády šanci. Uvidíme, zda čeští voliči chtiví malého státu s velkým fašismem tyhle nápady ocení, nebo jestli nakonec páchnoucí výkal obejdou obloukem.

editorial

Už nyní jsou naše životy závislé na umělé inteligenci, která ve formě algoritmů řídí vše od letového provozu po bankovní transakce. Co ale nastane, až nová generace strojů s umělou inteligencí nahradí i běžné zaměstnance? Přinese nám robotizace utopickou idylu, nebo se řítíme do dystopie podobné …

...
#18/2019

cestopisy

Rudá knihovna bez happy endu

Nad „budoucí klasikou“ generace mileniálů

"Těžko si představím čtenáře, který by nebyl na páté či šesté straně debutového románu Sally Rooneyové Rozhovory s přáteli (2017) přesvědčen, že Rooneyové styl má překvapivý dar průzračnosti,“ napsal spisovatel a překladatel Rob Madole na stránkách porterhouse-review.org. Světová …

...

Miloš Urban: Kar

...

Viktorie Hanišová: Rekonstrukce

...

Bájné zvíře mnoha tváří

Kdo chce rozumět Číně, musí číst její literaturu

#18/2018

literární kánon 21. století

Čo príde

...

Náprava smrtí

Kouření nedopalků a mizení salámu na české ubytovně

...

editorial

Léto se sice už začíná chýlit ke konci, ale my se ještě vydáváme na cestu – spolu se spisovateli, případně s píšícími cestovateli. Nejedná se ovšem o tradiční popisy cest, ačkoli i takové v čísle najdeme. Spíše jde o analýzu toho, co znamená cesta v literatuře. A hned v úvodním eseji …

...