Bez vašich
podnětů to
nepůjde!

Pomožte nam zlepšit kvalitu A2, vyplňte dotazník a dostanete e-book s výběrem nejlepších textů A2!

Ready­-made jménem Duchamp

Knižní rozhovor s Pierrem Cabannem

...

Mezi emancipací a útlakem

Potřebují muslimské ženy zachránit?

...

Důstojnost buď je, nebo není

...

Stranická levice v Česku pomalu ­přestává existovat jako dějinotvorná politická síla. Jak Zelení, tak sociální demokraté se v po­­sledních volbách do Poslanecké sněmovny dočkali historického debaklu a podobně dopadli i nesmrtelní komunisté. Každopádně to vypadá, že oranžový a zelený tým se ocitly ve finanční a personální krizi. Svědčí o tom jak zvolení Petra Štěpánka novým předsedou Zelených, tak oněch několik postaviček, které se hlásí o křeslo předsedy ČSSD. Není to zdaleka tak marginální problém, jak by se snad mohlo zdát. Je to totiž poprvé v dějinách České republiky, kdy se tradiční levicový elektorát ocitl bez reprezentace, která by hájila jeho specifické zájmy, jakkoliv mnohdy jen naoko. Poté, co hnutí ANO vyluxovalo významnou část pravicového elektorátu, vrhlo se do opačné části politického spektra se stejným úspěchem. Co ale s tím? Část levice si už tuto otázku v podstatě odmítá klást, natož aby se snažila podat nějakou odpověď. Možných řešení ovšem není mnoho, a pokud česká levice nemá následovat visegrádský model vlády silné ruky a odstavení jakýchkoli progresivních sil od společenského vlivu, bude si muset nově odpovědět na otázku po důvodu vlastní existence. Kopírování trendů ze západoevropských zemí, kde politická scéna prochází podobnou krizí, k tomu rozhodně stačit nebude.

Stane se obyčejný vrabec – a s ním mnoho našich dalších kdysi hojných ptáků – raritou? A všimli jste si – okna aut po jízdě už není skoro potřeba umývat od hmyzu. Existuje mezi těmito jevy souvislost? Ano, ubylo keřů a možností hnízdění, trávníky sečené na centimetr neposkytují sebemenší možnost úkrytu, hmyz po milionech umírá na veřejném osvětlení. Hlavním zdrojem genocidy na zvířatech je ale průmyslové zemědělství – chemizace a pesticidy. Svět jich užije miliony tun ročně, Česká republika téměř pět tisíc tun. Chemie se dostane všude a otráví všechno: potraviny, půdu, vzduch i pitnou vodu. Toxické a rakovinotvorné koktejly se šíří přírodou, likvidací půdní mikrofauny způsobují sucho a – v neposlední řadě – zabíjejí hmyz, hlavní ptačí potravu. Hrátky s ekosystémem v rámci kampaně „Dostaň vrabce“ v Čínské lidové republice mezi lety 1958 a 1962 nevedly k proklamovanému „skoku vpřed“, nýbrž k obrovskému hladomoru. Těžko očekávat, že by dnešní decimování populací, byť jinými prostředky a z jiných důvodů, mohlo vést k odlišnému výsledku.

Jedině člověk, který nikdy nebyl svědkem silvestrovských rachejtlových salv, se může podivit nad dětinským nadšením, s nímž naivní lidé na internetech a v redakcích veřejnoprávních médií prožili a pozřeli nejnovější píárový ohňostroj Elona Muska. Vypuštění vesmírné rakety je stejně velkým skokem pro jednoho zadluženého miliardáře, jako je malým krůčkem pro zbytek lidstva. Znamená­-li symbolický přelom, pak především z hlediska politické ekonomie: zatímco většinová konkursní podstata lidstva se nachází na prahu globální ekologické exekuce, jeden soukromník má na to rozjet si vlastní kosmický program. S Muskovou raketou nicméně svitla lidstvu aspoň nějaká naděje, že po něm ve vnějším prostoru zůstane něco hodnotného. Jednou bude nad koulí radioaktivního oceánu s jediným, volně plujícím kontinentem plastových tašek a použitých kondomů majestátně poletovat pomník lidského génia – osobní automobil s velkým nápisem „Don’t panic“.

editorial

Kde je Vida Movahed? Na to se ještě před pár dny ptaly tisíce íránských žen, pro které je nošení hidžábu každodenní povinností. Protesty proti situaci, která v zemi trvá už 39 let, vedly až k zatýkání. Nedávno propuštěná Vida Movahed byla zatčena za odložení šátku na veřejnosti a stala se symbolem m...

...
#03/2018

kulturní odbory

Enchanted Lands: Feed Goals

...

Znásilnění jako politikum

Konceptualizace sexualizovaného násilí a kultura znásilnění

...
#03/2017

kultura znásilnění

Zabít Afrín olivovou ratolestí

Turecko na cestě válečného zločinu

...

Hrdina z bezčasí

Pochopit Magora z příběhů

...

Škrty se těžko napravují

Rozhovor s předsedkyní kulturního odborového svazu OSPKOP

...

Tepláky patří mezi podstatná jména látková, oznámil mi onehdy jeden desetiletý mladý muž a mně došlo, že se mi bude opravdu špatně vysvětlovat, že jsou pomnožná. Nakonec jsme se nějak dohodli, ale ještě dlouho jsem uvažovala nad tím, proč by to vlastně měl vědět. No, proč… Protože to bude v přijímačkách! V jednotných přijímacích testech na střední školy, které dnes připravuje „stát“, jsou totiž vyžadovány znalosti morfologických kategorií a dalších jazykovědných zapeklitostí, které mnozí z nás pochopili až během filologických studií na vysoké škole. Ještě zkostnatělejší přístup ke vzdělávání než stát však mají mnozí rodiče, které dokáže rozčílit i to, že dítko domů přinese sice obodovaný a okomentovaný test, ale bez známky. Brzdou vývoje v našem školství není jen legislativa (ta je už dostatečně pružná), podfinancování a snaha o zavedení jednotných zkoušek, ale i rodiče. Takoví, kteří chtějí, aby se jejich děti učily to samé, co oni v dobách uvadajícího socialismu. Ti, kteří vyhodí desetitisíce za přípravné kursy na unifikované testy a které na škole zajímají jenom známky. Rozhodně jich není málo.

Jsou protesty, které se zřejmě nikdy nedostanou na hlavní stránky světových novin. V lednu demonstrovalo zhruba šedesát lidí před sídlem Francouzského sdružení nakladatelů. Jednalo se o editory a editorky snažící se upozornit na postupnou degradaci materiálního zázemí i ohodnocení jejich profese. Nový francouzský živnostenský zákon umožňuje provozovat editorskou činnost i mimo sjednané profesní kontraktory, a tím tlačí ceny díla dolů. Ani předtím nebylo editorům a editorkám příliš veselo: měli sice smlouvu na dobu neurčitou, ale bez výhod obvyklých pro tuto formu pracovněprávních vztahů, jako je nemocenská či placená dovolená. Šedesát demonstrujících osob může působit v době, kdy se jiných protestů účastní desetitisíce lidí, směšně. Ovšem v mnoha evropských zemích byla právě kultura odvětvím, v němž se prekarizované pracovní podmínky dobře ujaly a posléze „prokapaly“ i do zbytku ekonomiky. Dnes se uberizace práce týká taxikářů, uklízeček i editorů a editorek – přes zjevné profesní a vzdělanostní rozdíly se tato povolání nacházejí na stejné lodi. Či spíše v jejím nejspodnějším podpalubí.

Klíčová agentura Spojených států pro výzkum oceánů a atmosféry – National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) – na svém webu nedávno oznámila, že část stránek není přístupná a zbytek je pouze udržován v chodu. Prý škrty kongresu. Právě NOAA jako první změřila, že namísto Obamovou administrativou uváděného jednoho a půl procenta úniků metanu z břidlicových polí v USA to je desetkrát tolik. Asi není náhoda, že těžařskými koncerny lobbovaný Kongres už zase nenašel na provoz agentury peníze. A Donald Trump pro jistotu dosadil za ředitele obchodníka, který se slovu klima vyhýbá. Proslýchá se, že další klíčové federální agentuře – EPA –, jež je obdobou našeho Ministerstva životního prostředí, dokonce hrozí zrušení. V čele NASA stanul poprvé v historii nevědec – Jim Bridenstine omezil klimatický výzkum této světově proslulé instituce a vyčistil její web od ekologického balastu. Trumpova poradkyně pro životní prostředí při slyšení v Senátu sklidila jen posměch, protože nebyla vůbec schopna odpovědět, zda teplota oceánů souvisí s klimatem. Co se to děje na bohatém Severu? Spojené státy a další země, které jsou nejvíce odpovědny za změnu podnebí, jsou ochromeny tlakem koncernů, a zvolily proto pštrosí taktiku: globální oteplování prostě neexistuje. Zakážeme o něm mluvit a zkoumat ho, ideologicky ho vymažeme. Ideály demokracie, dokola omílané v projevech potentátů, jsou pouhými řečnickými triky. V tom se podobají ideologickým heslům totalitních režimů.

editorial

Ačkoli si česká společnost pomalu začíná uvědomovat, že odbory nejsou jen přežitkem minulého režimu a že i v „nejlepším možném systému“ se najde pár věcí, před nimiž je namístě se bránit kolektivně, existence kulturních a uměleckých odborových organizací vzbuzuje stále spíše údiv. Jako b...

...