Překročit limity

Revoluční demokracie, antikolonialismus a feminismus

...

Divadlem si pomník nepostavíš

S Michalem Hábou o pohádkách, imaginaci a zárodcích fašizace

...

A dál…?

...

Erotický portál sex.cz nabízí v rámci republiky více než dvacet BDSM salonů. Tak jako v jiných západních zemích tyto podniky fungují ve větších městech a jejich klientelu tvoří často manažeři, kteří realizací svých masochistických tužeb kompenzují koporátní úděl dominance. Proto volí spíše liberální než konzervativní strany. Jelikož obchod s ventilací sexuální energie je v kapitalismu výsadou ekonomické elity, plebs líbá paty vůdcům v práci i za plentou. Mao Ce­-tung hodlal modernizovat Čínu instalací tavicích pecí v každé vesnici. Kdyby měli Češi v každé obci nad pět set obyvatel lokální BDSM salon, přibylo by mezi nimi demokratů nebo nedej bože stávkujících?

Střet mezi žlutými vestami a mocenským blokem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se nevede jen v ulicích. Poslanci vládní La République en Marche (LREM) musí v poslední době čelit zvýšenému počtu útoků. Několika z nich v posledních dvou měsících někdo podpálil auto nebo pomaloval fasádu, poslanci Phillippu Huppému dokonce někdo během noci zazdil vchod do domu. Paní Macronová prý v poslední době nevyjíždí za Paříž, aby jí někdo nevynadal za podařeného manžela. Množí se i rozohněné střety s voliči a anonymní dopisy, v nichž se poslancům a poslankyním vyhrožuje pověšením nebo stětím. Zákonodárci z vládního bloku přiznávají, že na takový tlak nebyli připraveni a špatně ho snášejí. Zastal se jich předseda poslaneckého klubu LREM Gilles Le Gendre, podle něhož jde hnutí o svržení režimu. Ten Le Gendre, který se proslavil výrokem, že reformy jsou prováděny příliš sofistikovaně na to, aby je Francouzi pochopili, a proto protestují. Další adept na zazdění dveří?

Může se stát vlastnictví fetišem? Kladná odpověď na takovou otázku těsně před vyklízením autonomního centra Klinika vzbudila rozruch nejen na pravé části ideologického spektra – což asi nikoho překvapí –, ale i na části levice, která si začala brblat pod hipsterské vousy, zdalipak už to není trochu přes čáru. Jistě, squateři obsadili chátrající a dlouhodobě nevyužitou budovu, ale kdybychom nezjednali pořádek, za chvíli by nám také mohli lézt do našich hypotékou zatížených bytů a brát nám naše na splátky zakoupené iPhony. Takové věci totiž u nás stále ještě může zabavovat jenom státem posvěcený soukromý exekutor, který jediný má mandát na to, aby mohl majetku odebírat auru nedotknutelnosti. Pokud totiž dlužíte (a nikoho nezajímá proč a co), tak je možné vás oškubat skoro o všechno. Pokud ale máte hnijící nemovitost, kterou očividně nevyužíváte nebo spekulantsky čekáte, až se prostě zřítí, můžete si být jisti tím, že vám záda bude krýt armáda soukromých i státních ochránců zákona, i kdyby na ně ta rozvalina měla při zásahu spadnout. Vlastnictví tedy fetišem není, tím je tu spíše přísnost a disciplína tržní společnosti, která má platit – totálně – pro všechny.

editorial

V polovině ledna si připomínáme sté výročí úmrtí Rosy Luxemburg, význačné političky a myslitelky, která je v českém prostředí spíše ignorována. Její život jako by naplno odhaloval rozpory a dramata nastupujícího 20. století. „Rudá“ Rosa není jen revolucionářka s ikonickým osudem …

...
#01/2019

Franz Kafka

Nebýt slavné zrady Maxe Broda na jeho příteli Franzi Kafkovi, literatura by byla ochuzena o ikonické, těžko uchopitelné dílo, které vzrušuje generace spisovatelů, vykladačů i „obyčejných“ čtenářů a které v určitých ohledech pozměnilo i samotné uvažování …

Psychopatologie planety

...

Kdo vymyslí zítřek?

K absenci budoucnosti v české veřejné debatě

Budoucnost je v Českém mediálním prostoru vnímána hlavně na praktické rovině, třeba když se řeší, kolik bude postaveno dálnic, o kolik se zvedne HDP nebo jak se reformují penze. V rovině ideologické sní pravice o fašis­mu, stará levice o revoluci a nová o odchodu …

...

Najednou jsme byli venku

Rozhovor s bývalými burzovními makléři a nynějšími bezdomovci

...
#01/2018

americké zábavné pořady

Utopie spisovatelství

Franz Kafka a jeho čtenáři

...

Také jste si toho všimli? Baví­-li se mezi sebou humanitně vzdělaní lidé o vědě, zpravidla dojde i na vtipy o matfyzácích a oblíbenou kratochvílí především literárních vědců je dobírat si ostatní proto, že nečtou. Jistě, do určité míry je to humorné, ale mnohdy to není nic jiného než snaha upevnit svou pozici na úkor druhého. Filologové, historici, uměnovědci a jim podobní se tak dobrovolně uzavírají do vlastního akademického mikrosvěta, za jehož hranicemi se ovšem lidské poznání dynamicky rozvíjí. Jenže my, humanitní vědci, přece nemůžeme čekat, až si nás ostatní všimnou. Naopak bychom měli být schopni vyjít vstříc datovým analýzám, statistickým metodám, přírodovědnému přemýšlení nad jevy. Tohle pochopil třeba versologický tým Akademie věd – otázkou ovšem zůstává, jestli ostatní literární vědci vůbec tuší, proč je dobré mít ve versologickém týmu dataře. Ti by se hodili také těm lingvistům, kteří se zabývají kritickou analýzou diskursu. Nebo psychologům či teoretikům bádajícím v oblasti pedagogiky. Kvůli obvinění profesora Martina Kováře z plagiátorství se poslední týdny probírá, k čemu je nám forenzní lingvistika a translatologická analýza… I tato kauza ukazuje, že neškodí doplnit dojmologické rozjímání nad jevy jinými způsoby práce. Ostatně když mohou mít přírodovědci zkoušku z filosofie, proč by neměli mít filosofové zkoušku ze statistiky?

Válečný stav, který Ukrajina vyhlásila po listopadovém ruském útoku na ukrajinské lodě, už skončil, a prezidentským volbám, jež se mají konat na konci března, nestojí nic v cestě. Prezident Petro Porošenko ztrácí oblibu na Ukrajině i v zahraničí, ale pohled na další uchazeče vyvolává buď obavy, anebo, není­-li empatie vaší silnou stránkou, natěšené očekávání věcí příštích. Mezi trojicí kandidátů, kteří mají největší podporu, najdeme kromě někdejší premiérky Julie Tymošenkové a stávajícího prezidenta také herce a estrádního baviče Volodymyra Zelenského. Mohlo by se zdát, že má z voleb jen legraci, podle průzkumů ho však chtějí volit miliony lidí. Ruskojazyčný komik z jihoukrajinského hornického města Kryvyj Rih pověsti o své nadcházející kandidatuře přiživil na konci října během vystoupení, při němž občanům mimo jiné slíbil, že vyjde­-li jako prezident v trenýrkách na balkon, aby se nadýchal čerstvého vzduchu, bude ho jistě doprovázet i manželka s dětmi, také jen ve spodním prádle. Poté přítomné diváky prohlásil za zakládající členy nové strany Sluha lidu. Stejně se jmenuje úspěšný komediální seriál, v němž Zelenskyj od roku 2015 hraje nadlidsky zásadového učitele dějepisu, který se stal ukrajinským prezidentem. Znovu o své kandidatuře promluvil v televizním rozhovoru s novinářem Dmytrem Gordonem 25. prosince – tentokrát už se vší vážností. Stane se z prezidenta seriálového prezident skutečný? Uvidíme.

Během nedávného dění kolem Českého rozhlasu jako by se veškerá pozornost soustředila na osobnost nyní už bývalého šéfredaktora Vltavy Petra Fischera, kterému generální ředitel ČRo René Zavoral neprodloužil smlouvu. Přitom jde o podobně nesystémový krok, jakým bylo nepromyšlené propouštění, k němuž vedení rozhlasu sáhlo loni v létě. Z rozhlasu muselo odejít více než sto zaměstnanců, což pochopitelně vedlo k nárůstu pracovního vytížení. Zaměstnance navíc stále víc nahrazují externisté. Příznačná je neochota ředitele rozhlasu k dialogu s rozhlasovými odbory. Námitky odborové organizace proti propouštění, podpořené 256 zaměstnanci, smetl ze stolu jako nepodložené. Když před Vánoci odboráři vyjádřili „vážné znepokojení nad současnou situací“, ředitel jejich stanovisko označil za „účelové“, přičemž ani neupřesnil, jaký účel jím podle něj sledují. Přitom se zdá, že by zaměstnanci rozhlasu, kteří z většiny netrpí bezprostřední nouzí, jsou vzdělaní a informovaní, měli být v dobré pozici, aby se sdružovali a hájili své zájmy. Ve skutečnosti je však pozice odborů v Českém rozhlase slabá a vedení může jejich názory a požadavky beztrestně ignorovat. To je skutečnost dost možná znepokojivější než fakt, že stanice Vltava bude mít nového šéfredaktora.

editorial

Nebýt slavné zrady Maxe Broda na jeho příteli Franzi Kafkovi, literatura by byla ochuzena o ikonické, těžko uchopitelné dílo, které vzrušuje generace spisovatelů, vykladačů i „obyčejných“ čtenářů a které v určitých ohledech pozměnilo i samotné uvažování …

...