Z úvodní řeči Václava Klause ke konferenci Evropa bez železné opony: 30 let svobody jsme se nepřekvapivě dozvěděli, že dokud byl u moci, vše se ubíralo správnou cestou a že demokracie a volný trh jedno jsou. Za překvapivá však bylo možné považovat následující slova: „Teď už nám železná opona v minulém provedení nehrozí, i když si na boji s tímto neexistujícím nebezpečím řada lidí stále ještě zajišťuje svoji existenci.“ Že by náznak sebereflexe muže, který svůj politický úspěch postavil na zarytém antikomunismu? Nikoli, šlo jen o standardní vyvrcholení útoku na „gay­-parades“, „nesmysly, jako je pojem klimatická nouze“, studenty, kteří si dovolují stávkovat za lepší klima, a varování před železnou oponou těchto nových „ismů“, které jsou prý nebezpečné stejně jako někdejší „komunismus s velkým K“. Když už se takovýmhle úvodem vypořádáváme s odkazem komunismu, možná by stálo za to, připojit konečně i vypořádání s odkazem Václava Klause. Pokud možno ihned, s ohledem na pružnost českých vyrovnávání to beztak ještě pár let potrvá.

V polovině listopadu proběhla v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Karlovy studentská okupační stávka, požadující ukončení spalování fosilních paliv. Měla apelovat nejen na politiky, ale i na samotnou univerzitu, aby z povahy své společenské role stanula v čele institucí, pro něž se environmentálně prospěšné jednání stane klíčovou agendou. Stávku iniciovalo hnutí Univerzity za klima. Podobně jako hnutí Fridays for Future či Limity jsme my požaduje okamžité konkrétní kroky politiků, které by odpovídaly závažnosti a komplexitě environmentálního kolapsu. Blížící se oslavy sametové revoluce poskytly trefný kontext. Podoba listopadového výročí se za třicet let zvládla vyvinout do podívané tak obskurní a vyprázdněné, že se zdálo, že možnost oživení této události nejspíš neexistuje. Ale motivy okupační stávky začínají spojovat různé věkové, profesní i společenské skupiny celosvětové veřejnosti podobně, jako když se měnily geopolitické mapy světa právě v roce 1989. Pozoruhodným zjevením okupační stávky byla její organizační struktura – neměla lídra a o každém kroku hlasovalo plénum všech přítomných lidí. Je stále zjevnější, že hierarchická mocenská uspořádání, na něž jsme byli dosud zvyklí bude třeba ve světě kolapsu ekosystémů nahradit vzájemně spolupracujícímí „sítěmi“, organizovanými na principu sounáležitosti, jejichž podoby se před námi teprve otevírají. Protestující mladí lidé každopádně tuší mnohem lépe, jak se postavit ke světu, který zdědili, než ti, kteří jim ho předávají a kteří potřebná nová řešení přinést nedokázali navzdory tomu, že se o hrozbě celoplanetární klimatické katastrofy ví už zhruba tři dekády. Neokázalost, s níž protestující uplatňovali pravidla genderové rovnosti či nehierarchické organizace, či samozřejmost, s níž do své agory zvali nejen klimatology, ale i básníky a filosofy, do naší pochmurné situace vnášejí špetku naděje. S takovým přístupem by se snad lidstvo mohlo poučit a přežít.

editorial

Po letošním udělení Nobelovy ceny za literaturu Peteru Handkemu a Olze Tokarczukové se zejména kvůli prvnímu oceněnému rozpoutala smršť rozhořčení. Je Handke opravdu „diktátorský bard“, relativizoval válečné utrpení a popíral genocidu? Co stálo za jeho prosrbskými postoji během …

...
#23/2019

30 let od Listopadu

Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak

...

Tomáš Vaněk: Hra na život

...

Vzdorovat nekulturní politice

S Tomem Bresemannem o literárním aktivismu a sebeorganizování

...
#23/2018

literární aktivismus

Pasivita a umělecká němota

Transformace české literatury po roce 1989

...

Bajky o vlcích

Myslivecké tažení proti lesnímu predátorovi

...

Tridsať rokov zlyhania

K nekritickým oslavám slobody

...

V zemi vycházejícího slunce se řídí heslem „Kolik odpadu zrecykluješ, tolikrát jsi Japoncem“. Ostrovní stát, téměř bez přírodních zdrojů, nenechává ladem žádný sáček či plechovku. Všechny olympijské medaile tak budou vyrobeny z elektronického odpadu, kterého pro tuto příležitost organizátoři her sehnali téměř padesát tisíc tun. Zbude tedy dost i na olympijskou pochodeň. Následováníhodná iniciativa ale naráží na každodenní realitu, jejíž nedílnou součástí je třeba igelitový trojobal: každá sušenka je nejprve zabalena zvlášť, potom jsou uloženy v plastové krabičce a celé balení putuje v obchodě pro jistotu do igelitky. Spoustu zbytečného odpadu si pak člověk nese poctivě až domů, protože na ulici jsou jen kontejnery na PET lahve. A za odhazování odpadků je přísná pokuta. Nezbývá tedy než najít místní odpadovou svatyni a meditovat tu nad tím, co patří do kompostu a co je určeno ke spálení. Jenom škoda, že se občas musí vylít několik tun radioaktivní vody do oceánu a že množství odpadu stále roste.

„S tímto papežem nám obchod nekvete,“ stěžují si římští stánkaři a trafikanti prodávající pohlednice s papežskou podobiznou a další posvátné cetky. Ačkoliv je František miláčkem médií, davy na náměstí svatého Petra ve Vatikánu při nedělních mších s papežem řídnou. To, že papežský stolec netáhne turisty tak jako kdysi, se ukázalo už v roce 2016, kdy byl počet poutníků o čtyřicet procent nižší, než předpokládal Svatý stolec. Podle Italského statistického úřadu byl loni počet lidí, kteří nechodí do kostelů, poprvé vyšší než počet pravidelných návštěvníků svatostánků. Otázkou je, jak katolická církev zareaguje, až si plně uvědomí, že vágní levicovost a mediální popularita kostely neplní. Nastane protireakce, ortodoxní obrat a zapouzdření? Aktivita mnohých konzervativních kardinálů tomu napovídá. V tom případě by katolickou církev čekala budoucnost její české odnože, která se smrskává na uzavřenou skupinku zapšklých farářů a věřících na okraji sekularizované společnosti.

Nejen vědecká data potvrzující klimatickou změnu stojí v cestě dalšímu rozvoji kapitalismu, a je proto potřeba je vyvrátit. V cestě vývoji stojí i jiné nevhodné statistiky. Zástupce českých zaměstnavatelů Vladimír Dlouhý představil na tiskové konferenci studii, podle které je počet českých domácností v exekuci výrazně nadhodnocený. Studie zkoumala celkem tři vesničky, z nichž jedna měla pouhých 75 obyvatel, a výsledky dokázaly gran­diózní podvod – aspoň podle Dlouhého, který závěry studie neváhal zevšeobecnit na celou českou společnost. Milion lidí v exekucích je podle něj zkrátka nesmysl. Češi se mají dobře, a hotovo. Stačí, aby nám nikdo nekazil pohodu výzkumy a statistikami. A když už se to stane, uděláme si vlastní statistiku a jedeme dál.

editorial

Na připomínky výročí třiceti let od 17. listopadu 1989 teď narážíme všude, ať už jde o rozhovory s pamětníky, historické pořady, fotografie, nostalgické vzpomínání, politické komentáře nebo oslavy a obřadní přihlašování se k sametovému odkazu. K reflexi revolučních událostí se přidává i toto …

...