Máme, co jsme chtěli

S Petrem Pithartem o bolestech československých dějin

...

Ať žijeme!

...

Jak na dotace? Musíte namíchat takový koktejl, že na ministerstvu budou zamotaní jak včely. Takovým způsobem komentoval své praktiky vyluzování stamilionových částek někdejší šéf nejbohatší české neziskovky – fotbalového svazu – Miroslav Pelta. Prozradily to další zveřejněné policejní odposlechy hovorů, které vedl s bývalou náměstkyní ministerstva školství Simonou Kratochvílovou. Bývalý šéf českého fotbalového svazu se v nich spolu s „miláčkem“ Kratochvílovou a „Mirkem“ Janstou s radostí pasuje do role univerzálních vojáků. Prý dokážou žít stejně dobře na ulici i ve Four Seasons. Pelta by se mohl během svého výkonu trestu, pokud ho soud v kauze manipulace rozdělování dotací pošle za mříže, živit jako reklamní tvůrce nebo rovnou scenárista. Jeho ­potenciál je nezměrný a ani po letech neztrácí na síle. O zkorumpované cestě Sparty k titulu mluvil jako o „cinklém jaru“ už před patnácti roky. Médiím poté tvrdil, že „cinklé“ měly být prý klíče, ale z odposlechu to nějak vypadlo. A nyní nás baví chválením Kratochvílové za to, že ví, kudy běží zajíc. Kudy však poběží jeho mysl, až bude v soudní síni rozplétat své zvířecí metafory, nemůžeme u muže s přezdívkou „Velkej čáp“ tušit ani náhodou.

V Praze už jsme mnoho slyšeli o supermoderním a chytrém městě, jeho realizace ale stále zůstává v nedohlednu. Inspirovat bychom se mohli – překvapivě – v Polsku. Ve Vratislavi je už mnoho let centrum pokryto bezplatnou wi­-fi, tramvaje jsou klimatizované a lístky si můžete kdekoliv koupit pouhým přiložením platební karty k terminálu. Krakovské dvoupatrové nádraží, společné pro autobusy i vlaky, udělá na návštěvníka větší dojem než nádraží v Berlíně. V kdysi chudém Gdaňsku vyrostla v 21. století nová rozsáhlá muzejní čtvrť, nabízející mimo jiné soudobý výklad dějin Polska i celé Evropy. Průmyslové Katovice se zase chlubí moderní koncertní síní. Cizince, kteří do Česka přijedou z Polska nebo ze zemí bývalého SSSR, šokují špatné silnice, mizerné internetové připojení, nepoživatelná česká kuchyně a všeobecně panující nevkus. Když Prahu v červenci navštívil známý ruský galerista a sběratel Marat Gelman, na svůj hojně sledovaný facebookový profil napsal: „Celkově je to město, kterému nezáleží na tom, jak vypadá. Jak mi vysvětlili přátelé, mají tady slůvko ‚zbytečné‘. No a design a komfort, to je tady ‚zbytečné‘.“

Geolog, filosof, klimatolog a teoretik všeho Václav Cílek přišel s další apokalyptickou vizí budoucnosti. Tentokrát nás ale nevaroval před nájezdy migrantů, nýbrž před dobytkem. Jeho malthusiánství dostalo nový náboj, když zjistil, že krav je dvakrát více než lidí. Navíc zamořují planetu, ničí klima, takže pokud se lidé nestanou vegetariány, zahynou. Dvě procenta české populace, která se už masem nestravují, by mohla zajásat. Jenže Cílek káže seitan a pije dršťkovou. Sám přiznává, že jako masožrout spásu světa odkládá na bedra budoucí generace. Cílek je dítětem své doby. Čerstvá studie environmentalistů z brněnské univerzity totiž ukázala, že rozporem mezi ekologickým myšlením a chováním trpí většina Čechů. Všichni se sice hrdě hlásí k ochraně přírody a třídí odpad, málokdo si ale odepře létání letadlem, natož aby se kvůli takové malichernosti, jakou je záchrana planety, vzdal masa. Autoři studie přitom tvrdí, že jeden steak se co do spotřeby vody rovná zhruba třiceti koupelím ve vaně. Doufejme, že si masofilové typu Cílka neodnesou z tohoto výzkumu pouze to, že se ke snížení uhlíkové stopy stačí přestat mýt.

editorial

Během letošního „osmičkového roku“ jsme se chtě nechtě nechali strhnout všemožnými výročními oslavami a bilancemi a snažili jsme se je poněkud problematizovat. Aktuální číslo tuto snahu završuje, ovšem tentokrát ve velkém – „československém“ – stylu. Číslo …

...
#20/2018

komu patří sport?

Sofija Andruchovyč: Felix Austria

...

Vznešený rozklad Larse von Triera

Dánský provokatér natočil film o sériovém vrahovi

...

Odmítnout žvanění

Anketa o literární kritice

#20/2017

literární kritika

Nový život kulturistiky

Bodybuilding na YouTube

Billboardová simulace politiky

...

Andrej Babiš se nikdy nemýlí. Může se ale mýlit jeho PR tým. Hromy a blesky liberálních hlídačů pravdy se snesly na hlavu českého premiéra jen chvíli poté, co komentář dalajlámy k uprchlíkům v Evropě očesal na facebooku o původní výzvu k jejich přijetí. Babišovi nádeníci pod vedením Marka Prchala se ve své snaze podpořit odmítnutí padesáti syrských sirotků pokusili – i když s nádechem podvodné manipulace – zmást své ideologické nepřátele. Vykastrovaná ikona, která v minulosti vládla polofeudálnímu zřízení, obvykle říká, co každý potřebuje slyšet. Pokud tibetský duchovní vůdce vyjádří skutečnou myšlenku, třeba že se považuje za marxistu, bývají jeho milovníci na pochybách, zdali si jen nedělá legraci. Tentokrát se však chybička vloudila odjinud. Prchalovi by asi u nejvyššího nepomohlo ani omluvit své duševní klopýtnutí jako pochopitelný důsledek pracovního přetížení, přece jen vede každodenní volební kampaň už přes pět let. Babišovy voliče by ovšem mohl uchlácholit dalším výmyslem: třeba že chce dalajláma duchovní svět řídit jako firmu.

V předvolebním čase se opět projevuje teror politického marketingu a kulturního úpadku, který stíhá další generaci lidských bytostí. Můžeme se spravedlivě rozhořčit nad postfašistickou mobilizací, zasmát se dechovce KSČM, číslu na Andreje, TOP 09 opět zachraňující demokracii, přesvědčivému „jasněééé“ ČSSD a smutnit z mizerných vyhlídek většiny sympatických subjektů. Předvolební materiá­­ly jsou však pozoruhodné svými ideologickými obsahy. V tomto směru si ceňme sloganu ODS „Planetu z Prahy neochladíme“. Je tomu více než deset let, co na sjezdu ODS vystoupil pozdější ministr životního prostředí Tomáš Chalupa a shrnul ideologii této letité strany. Obsah jeho projevu umístil „ódéesku“ mezi produkty východoevropské transformace; mezi strany, které spojily odpor k přerozdělování s centralismem, divokou kapitalistickou akumulaci s nacionalismem, zaříkávání se svobodou s policejním státem, odpor k občanské společnosti s fetišem velkoprůmyslu. Nyní, po letech, lze výraznější posun spatřit právě v klimatickém nihilismu. V postoji, v němž se snoubí apatie a nechuť vyrovnat se s důsledky vlastního jednání s dětinskou radostí z nastávající zkázy: párty skončila, ale proč si nedat ještě pár panáků. „Strana svobody“ byla vždy především stranou svobody zanechat po sobě spoušť. Nyní to alespoň neskrývá.

Nárůst zájmu o cestování vlakem, podpořený navíc vládními slevami pro studenty a důchodce, byl už neúnosný. Zřejmě proto v polovině září České dráhy zničehonic zrušily oblíbené a levné „Včasné“ jízdenky a nahradily je – avšak pouze zčásti – „SuperAkčními“ jízdenkami. Změnu si prý vyžádala metodika výpočtu nových sociálních slev. Některé relace tak zdražily až na dvojnásobek. Po vlně mediální kritiky sice národní dopravce na exponovaných trasách opět zlevnil, slevu ale dráhy nabízejí hlavně tam, kde zuří konkurence, ať už železniční nebo autobusová. Ta ovšem funguje jen mezi velkými městy, kde koneckonců žije i „ekonomicky silnější“ obyvatelstvo. K výhodě lepšího spojení se tak přidává výhoda levnějšího lístku: dojet do Prahy ze Semil je dnes už nejen pomalejší, ale i dražší než z dvakrát vzdálenější Olomouce. Zkrátka: čím dál míň veřejná služba, čím dál víc byznys. Není to ale jen vizitka Českých drah, ty jsou k tržnímu chování víceméně nuceny. Za prostředí na české železnici odpovídá především ministerstvo dopravy – a hnutí, které ho pátým rokem řídí.

editorial

Na začátku editorialu ke sportovnímu číslu bych rád zdůraznil, že některým členům redakce A2 není sport cizí. Více či méně pravidelně se věnujeme ping­-pongu, nohejbalu, turistice, plavání bez plavek, kung­-fu, tenisu a v zimě lyžování nebo snowboardingu. To není na kulturní časopis …

...