Jan Tomeš: Trny v čase

Paseka 2019, 240 s.

Prozaický debut rodáka z Lomnice nad Popelkou a IT zaměstnance Jana Tomeše (nar. 1986) „ukazuje, že mileniálové nemají v hlavě jen avokádo“, jak hlásá reklamní anotace. Tato věta se ukazuje jako nejvtipnější z celé knihy. A přirovnání ke kdysi kultovnímu Sofiinu …

...

To slovo na h

Život po životě literárního hororu

#12/2018

literární horor

Příliš těžké hodiny

Nad novým románem Radky Denemarkové

...

Změna se dělá

Stávka katoliček a iniciativa Maria 2.0

...

Vyšlechtěné lidství?

...

Komu patří sport? Otázka jednoho z čísel loňské Ádvojky dostává v českém prostředí jasnou odpověď. Když hokejovou Spartu v květnu převzal nový majitel, potvrdily se někdejší zvěsti zlých jazyků. Dnes již bývalý vlastník Petr Bříza byl skutečně bílým koněm, který tradiční klub vlastnil spíše naoko a v době neúspěchů ho celkem rychle vystřídal krizový manažer PPF a obchodník s pohledávkami Karel Pražák. Sparta hraje roli zásadního nájemce libeňské O2 arény, vlastněné nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem. A HC Slavia Praha by Spartě mohla povyprávět, kam to může vést – na PPF napojený olomoucký podnikatel Richard Benýšek tlačil do drahé O2 arény tak vehementně, až došlo k rozkmotření s guruem sešívaných Vladimírem Růžičkou a klub se nyní krčí v nižší soutěži bez velkých nadějí na návrat mezi elitu. Ani fotbaloví příznivci se ale kellnerovské klace nevyhnou. Kellnerův budoucí zeť a další český oligarcha Daniel Křetínský si od svého někdejšího partnera v J&T odkoupil výraznější podíl v pražské Spartě. A jedna rada na závěr. Kritické slovo o oligarchizaci českého sportu určitě nehledejte v jediných ryze sportovních novinách v Česku. Deník Sport totiž nevlastní nikdo jiný než milovník uhelných elektráren Křetínský.

Central Group chce na Žižkově zbourat bý­valou Ústřední telekomunikační budovu a místo ní postavit bytový komplex se třemi stometrovými věžemi podle návrhu Evy Jiřičné. Majitel Central Group Dušan Kunovský k tomu dodal, že je teď důležité, aby „unikátní projekt získal podporu politiků a úřadů a získal si srdce Pražanů“. Proti plánu na další ránu trpícímu městu se sice zvedla vlna nevole, ale je překvapivé, že moc lidí kromě samotného záměru nekritizovalo také zapojení slavné architektky. Přitom i na stavbu mrakodrapu jde aplikovat odvěký poznatek o tom, že žádný diktátor nikdy ničeho nedosáhl bez pochopů, kteří „jen plnili rozkazy“. Vina tady leží na všech zapojených, od posledního kopáče základů až po Evu Jiřičnou, fungující jako Kunovského účinné PR beranidlo. Není jediná, kdo v Česku spáchal něco podobného, stačí si vzpomenout třeba na libeňskou radnici Josefa Pleskota. A dokud se podobné úlety nestanou pro architekty reputační sebevraždou, bude se to opakovat stále dokola. Přitom by stačilo tak málo. Podrobit práci Jiřičné a jí podobných zasloužené kritice, dát hlas i zakázky mladším a zajímavějším autorům. A hlavně začít studentům architektury vtloukat do hlavy základní ponětí o etice práce, která by jim zapojení do podobných projektů neměla dovolit, ani kdyby na chleba nebylo.

MONSTER, THEBEA5T nebo PRIMATOR – po­­znávací značky vozidel děčínského primátora Jaroslava Hroudy (ANO). Ta poslední zdobí luxusní služebák, který prvnímu muži Děčína obstaral vlastní úřad bez výběrového řízení. Hrouda lokálně proslul jako podnikatel v byznysu s dluhy a jejich vymáháním a celorepublikově jako politik, kterého za přílišné papalášství kritizoval dokonce majitel „firmy ANO“ Andrej Babiš. To však není všechno. Jím vedená rada města například letos odmítla finančně podpořit organizaci, která lidi ze zadluženého Děčínska učí finanční gramotnosti. Dalším Hroudovým výstřelkem je účinkování v novácké show Utajený šéf. Přestrojil se za tím účelem za vousatého archeo­loga (!) a šel naoko pracovat do městských příspěvkových organizací. Povedenou taškařici zatím Nova nevysílala. Obrovskou vlnu rozhořčení a solidarity pak způsobilo odvolání dlouholeté šéfky místního zámku Ivety Krupičkové radou města. Za jejího vedení se dominanta Děčína proměnila z ruiny zdevastované sovětskými vojáky ve vyhledávaný turistický cíl. Protože se však k odvolání nenašel žádný pořádný důvod, tak se vsadilo na nic neříkající plky „o jiné koncepci směřování zámku“. Žádná taková ovšem neexistuje a Krupičková pravděpodobně vadí kvůli svým vazbám na minulé vedení města. Na uvolněné místo bylo okamžitě vypsáno výběrové řízení. Uzávěrka přihlášek byla koncem května a je pravděpodobné, že se do něj v tomto šibeničním termínu žádná skutečná osobnost nepřihlásila. Tedy až na odvolanou ředitelku Krupičkovou, která se naštěstí nevzdává. Na její podporu vznikla dokonce petice, již za několik dní podepsalo kolem tří tisícovek lidí, včetně – světe, div se – Jaroslava Hroudy. Vzdáleně to může připomínat současnou informační válku. Její protagonisté během boje záměrně stírají rozdíly mezi realitou a fikcí, aby zmátli veřejnost. Jak je to doopravdy s Hroudovými názory, bychom se mohli zeptat mluvčího primátorské kanceláře Luďka Stínila. Tedy vlastně nemohli – nebere telefony a na maily neodpovídá, a když se ho pokusíte vyzdrojovat, zjistíte, že jde o úspěšného spisovatele, který má na kontě dvaapadesát plnotučných knih. Z názvů Střípky lásek, vášně a sexu či Pusinky a Frajeři těžko říct, o jaký jde žánr. To máme za to, Děčíňané, že ve volbách hlasujeme pro populisty balkánského střihu.

Jde o nás všechny

Polemika ohledně strategie klimatického hnutí

Mluvit o tématu v tak doslovném smyslu planetárním, jakým je klimatická krize, nelze pouze v místních souvislostech. Jako není možné lokalizovat její dopady, není možné lokalizovat ani debatu o jejich politickém řešení. Snaha spojit v jednom komentáři globální a lokální perspektivu …

...

editorial

Lidská přirozenost je téma, jemuž se náboženství, filosofie i věda věnují od samého počátku. V posledních letech je ale naše chápání toho, co to znamená být člověkem, významně nabouráváno. Lidský genom byl jednou z front, které doposud odolávaly rozpínavosti sociálního konstruktivismu lidské …

...
#11/2019

adult animation

Molière: Lakomec

...

Tranzit

...

Divočina v nás

Nad nesmyslností vyprávění o nevinné krajině

...
#11/2018

český animovaný film

Každý musí na něco umřít

Sousedské i partnerské vztahy na jedné ubytovně

...

Návrat Bondyho dystopie

...

Co hrané seriály neumějí

Televizní animace pro dospělé

...

Světlo světa oficiálně spatřil nový pojem: předsudečná nenávist. Schválila jej koncem dubna česká vláda společně s výroční zprávou Projevy extremismu a předsudečné nenávisti. Smyslem termínu není nahradit dosavadní diskurs o extremismu, ale naopak jej rozšířit o praxe, které doposud této definici unikaly, protože nebylo zřejmé, nakolik jsou v rozporu s liberálně demokratickým řádem. Předsudečně nenávistní aktéři už nemusí být nutně napojeni na existující skupiny spadající pod definici extremismu, ale mohou podkopávat demokratický systém i samostatně – například šířit poplašné zprávy, fake news nebo předsudky vůči skupinám osob definovaným typicky kulturou, etnicitou nebo náboženským vyznáním. Zpráva ministerstva vnitra ale také ukazuje na zcela konkrétní aktéry, mezi jinými i na okamurovskou SPD, kterou chápe jako subjekt, jejž ovšem nelze jednoduše zařadit do množiny politického extremismu, a vyloučit jej tak z politické hry. Takto rozšířená definice se sice v mnoha ohledech může jevit sympaticky, neřeší ale problémy s definicí původní, která do značné míry sloužila a stále slouží jako bič na veškeré aktivisty nepohodlné aktuální moci.

Ministr zemědělství si pochvaluje každoroční záplavu řepky, protože prý tato plodina zadržuje vodu. Jen se už nezmiňuje o tom, že ona zadržená voda je zároveň plná zemědělské chemie. Proto mě jako Pražáka vyděsila fotografie, na níž vidíme, že řepková pole obklopují vodní nádrž Švihov na Želivce, z níž je z velké části zásobována právě Praha. Ochranné pásmo mezi jedovatými poli a vodním zdrojem se zdá být z fotografie nebezpečně úzké. A pesticidy z vody jen tak nedostanete. U člověka pak jejich požívání průběžně narušuje nervovou soustavu i hormonální systém, u dětí způsobuje leukémii a u dospělých Parkinsonovu chorobu. Zatímco v dobrodružné literatuře a akčních filmech jsou lidé, kteří se pokoušejí otrávit zdroj pitné vody, považováni za padouchy, zemědělci nejen z okolí Želivky, kteří dělají to samé, jsou podporováni z nejvyšších míst a jejich produkce míří do zpracovatelských podniků nejoblíbenějšího politika v zemi.

Svatojánský spolek hodlal pro zpestření letošních oslav svatého Jana Nepomuckého osvětlit z vody Karlův most nočním ohňostrojem. „Jen jednou v roce Pražané a lidé z celého světa uvidí nejznámější kamenný most v Čechách v tak impozantních kulisách,“ říkal leták s fotkou vybuchujících rachejtlí. Bohužel už nedodal, že ohňostrojem vyděšené, notabene v této době hnízdící labutě potmě nevidí a náraz do překážky pro ně znamená třeba i smrt. První podobná oslava – i když ta se týkala přenesení ostatků svatého Norberta – proběhla prý na Vltavě již 5. května 1627. Jednalo se o hudební vystoupení na lodích. Proč ne? Musela to být krása. A protože šlo o skupinu hudebníků na lodích, konala se určitě ve dne… Jako spoluautor petice za zákaz používání a prodeje zábavní pyrotechniky jsem kontaktoval organizátory, aby pyroakci zbytečně rušící okolí a pro ptáky nebezpečnou stopli, což se nakonec, po odezvě široké veřejnosti, opravdu stalo. Snad půjde o příklad toho, že se bez této toxické a rušivé zábavy můžeme obejít.

editorial

Antropomorfní kůň ve středních letech, který žije v silně absurdní verzi Hollywoodu, utápí se v sebestředném splínu a vzpomíná na devadesátá léta, kdy byl hvězdou populárního sitcomu. Dva puberťáci ze sedmé třídy ovládaní hormonálními monstry, která neustále mačkají spínače pro nadrženost nebo …

...