Také rádi během sledování seriálu odhadujete, jak to celé dopadne? Jedním takovým dobrodružstvím na pokračování se baví obyvatelé Prahy 1. Přesně jak jsem na tomto místě před dvěma měsíci předpovídal, skupina Penta zažádala o územní rozhodnutí k výstavbě prvního osmiposchoďového administrativního bloku u historické budovy Masarykova nádraží – a to den poté, co byla z radnice odejita většina členů původní koalice. Namísto zveřejnění na úřední desce stavební úřad Prahy 1 zaslal informaci o zahájení řízení pouze dotčeným orgánům a vlastníkům sousedních pozemků. Vedle dalších dotčených vlastníků tak obešel účastníky posuzování vlivů na životní prostředí – spolky Arnika, AutoMat a Klub za starou Prahu, jež podaly k posuzování vlivů řádné připomínky a které měl stavební úřad podle zákona o zahájení návazného řízení informovat. Finále absurdního seriálu se odehrálo na zasedání zastupitelstva 10. března v pozdních nočních hodinách, kam se staronové, korupcí proslulé koalici vedené Petrem Hejmou povedlo vtlačit jednání o tom, jestli Praha 1 bude usilovat o účast v tomto územním řízení. „Pochopitelně“ k tomu radnice nevidí žádný důvod. Zdá se, že Marek Dospiva, stojící za českými projekty Penty, umí nejen opisovat diplomové práce, ale i psát tajemné zápletky jak z televizní kriminálky.

Americký prezident Donald Trump přednesl 31. března asi nejvýznamnější projev své politické kariéry. Oznámil v něm, že Spojené státy čekají v souvislosti se SARS­-CoV­-2 bolestivé dva týdny. Podle odborníků přišel Trumpův obrat k rozumu pozdě, přesto stejně jako jinde na světě nezbývá než doufat, že se řádění viru zkrotit podaří. Na samotném projevu mne ale zaujala jiná věc: opulentní gesta, obskurní sliby i superlativy – vše, co je pro politiku, a Trumpovu administrativu obzvlášť, typické, najednou nefunguje. V přímém přenosu tak bylo možné sledovat člověka, který se s pomocí starých návyků i slovníku snažil popsat něco, co se naučené situaci naprosto vymyká. Virus je protivník, který před zbytnělým egem neuteče. A brzy to dojde i Trumpovi.

editorial

Boženu Němcovou má každý z nás spojenou s povinnou školní četbou, Babičkou, tragickým životním osudem a zároveň ji zná jako vděčný objekt mnoha interpretací, travestií a perzifláží. U příležitosti 200. výročí jejího narození se můžeme nejen ohlédnout za tím, co pro nás dnes dílo této autorky …

...
#07/2020

les

Pasi Mäkelä: Walrus Vampire Show

...

Pro/Měna Karlín

...

Bandera aneb Historie neúspěchu

Ze smolaře hrdinou i masovým vrahem

...
#07/2019

Ukrajina pět let po Majdanu

Měsíc knihy - literární zápisník

...

Stabilita je začátek konce

S Pavlem Hubeným o úloze kůrovce a přirozenosti monokultury

...

Virokracie

...

V neděli 8. března jsme s kamarádkou Hanou Trefilovou měly v plánu před olomouckým magistrátem, kde měla na zasedání zastupitelstva vystoupit Klimatická koalice Olomouc, aby městu předala své požadavky, popsat chodník nápisy podporujícími myšlenku zeleného města. Stihly jsme napsat pouze: „Zdravé, zelené město bude od vás hezké gesto“, „K čemu měna, když je klimatická změna“ a „Změňte přístup, ne klima!“ Po deseti minutách se dostavil pán z ochranky. Argumentoval, že čmárání křídou před magistrátem nejspíš není povolené, jenže my si předem zjistily, že chodník má stejný status jako ten na našem sídlišti, kde nikdy nikomu křídy nevadily. Zavolal městskou policii, strážníci si zapsali naši totožnost, nafotili nápisy a sdělili nám, že jsme porušily zákon, který zakazuje sprejerství. Chtěli nám udělit pokutu a nařídili nápisy hned smazat. Ohradily jsme se, že nápisy smyje první deštík, a zeptaly se, jestli mohou pokutovat i dítě, které si kreslí křídami před domem. Odpověděli, že podle zákona by vlastně mohli. Po telefonátu s právníkem a rodiči jsme odmítly pokutu zaplatit. Riskujeme teď postih ve výši až třiceti tisíc korun a nepříjemnosti spojené se správním řízením, ale jsme přesvědčené, že jsme v právu. Nápisy přes noc zmizely. V dalších dnech jsme se přidaly k akci, která vyzývala k malování křídami před magistrátem. Po celou dobu na naši nebezpečnou aktivitu dohlížel městský policista a ochranka. Druhý den vše smyl déšť…

Vzhledem k tomu, že hospody a další obvyklá místa socializace kvůli koronaviru zejí prázdnotou, sociální sítě praskají ve švech. Chybějící kontakt v reálu si prostě vynahrazujeme intenzivnější aktivitou ve virtuálním prostoru. Před dvaceti či třiceti lety by současná opatření nepochybně působila daleko klaustrofobičtěji. Kromě běžné volnočasové socializace se na síti začíná v daleko větší míře odehrávat i běžný provoz mnoha firem a přesouvá se tam i vyučování. Je příliš brzy na odhady, jak současná pandemie změní svět, ale snad si mohu dovolit opatrný předpoklad, že bude impulsem pro další expanzi digitální revoluce. Ve světle problémů, které postihují řadu lidí hlavně v nestandardních pracovních úvazcích, bychom ale měli začít řešit i soustavně přehlížené postavení těchto pracujících. Prekarizace a nejistota jako společenská norma se možná dříve leckomu zdály únosné, dnešek ale ukazuje, že je to časovaná bomba čekající na jakoukoli krizi.

Když už se Miloš Zeman probral z mlčení a odpočinku k projevu ke koronaviru, měl dvě možnosti. Buď mohl povzbudit společnost v těžké chvíli a demonstrovat, že bere situaci vážně, stará rozdělení aspoň na chvíli přestávají platit a všichni se musíme trochu překonat. Nebo si vzpomenout na to, že kdysi byl levicovým politikem, a mluvit o očekávatelné ekonomické krizi a o tom, že by její náklady měli zaplatit ti, kdo měli zisky z konjunktury, tedy velké firmy a oligarchové (tuto v českém kontextu radikálně levicovou myšlenku zastává u nás z vrcholových politiků zatím jen Miroslav Kalousek). A mohl dodat, že bychom epidemii mohli brát jako zatěžkávací zkoušku – s klimatickou změnou nás patrně čekají horší katastrofy. Zvolil třetí možnost: ukázat, že nic nezapomněl a nic se nenaučil – unavený jájínek, který si nezapomene kopnout do herců a novinářů, poděkuje Čínské lidové republice, která nám „jako jediná“ pomohla, a vyzve opozici, aby mlčela. Snad bychom tomu mohli říkat „udělat Zemana“: mít příležitost překvapit, a nepřekvapit; mít příležitost udělat nebo aspoň říct něco nového, a místo toho dokázat, že toho nejsem schopen.

editorial

Většina tematických textů tohoto čísla se shoduje na jednom: je třeba změnit přístup lidí k lesům, dokud není ještě úplně pozdě. Les se vzhledem k extrémnímu suchu, kůrovcové kalamitě a s ní spojenému plošnému mizení smrkových monokultur stal jedním ze zásadních ekologických témat posledního …

...