Queer archivní bádání

O boji s pomíjivostí historie

...

Když vykoukneš z voidu

Současný český noise a citlivost k přírodě

...

Konec experimentu II

...

Znáte bratislavskou křižovatku Trnavské mýto? Až tudy budete popojíždět trolejbusem, díky kolonám aut budete mít dost času prohlédnout si budovu Nové tržnice a na druhé straně pak Dom odborov Istropolis. Obě chátrající stavby byly dokončeny v roce 1981 – což je i dnes dostatečný důvod k tomu, aby jim hrozila demolice. Zejména monumentální Istropolis je přitom jednou z nejzajímavějších poválečných bratislavských staveb. Odborná veřejnost volá po záchraně, zatímco primátor Vallo si alibisticky myje ruce, ale nejaktivnější je zatím developerská strana barikády, která by na místě ráda měla něco výdělečnějšího. A tak do médií prosakují PR články společnosti Immocap, kde se dočítáme, že Trnavské mýto, „prakticky bratislavský Times Square“, je dnes „jazvou na tvári meniaceho sa mesta, ktoré sa čoraz viac približuje západným metropolám“. Kombinace copywritingu, antikomunismu a východního komplexu méněcennosti dokáže strašné věci: dokonce i tržnice je prý symbol totality. Čeho jsou potom symbolem nákupní centra? Raději nemyslet – tak jako jeden komentátor, který se na webu časopisu Týždeň svěřil, že se mu na Istropolisu nelíbí mramor (navíc kubánský, prý jde o dar od Fidela Castra), protože mu z mramorových obkladů vždycky bylo smutno. Ano, i mně je smutno, když pomyslím, kolik dekád ještě promrháme neschopností přijmout vlastní dějiny a probouráváním se na mytický Západ.

Přichází každé léto, šíří se celou populací a není na ni lék. Řeč není o další nákaze, ale o tradiční české úchylce známé jako „dovolená v zahraničí“. Potit se dlouhé hodiny v plechovém krámu na dálnici, válet se na plážích přímořských letovisek a nadávat na ostatní turisty i místní obyvatele – to jsou výdobytky, na které se prostě nesahá. Co na tom, že si letos první navrátilci přivážejí jako suvenýr covid­-19, vždyť se stejně na podzim očekává druhá vlna epidemie… Co na tom, že se tím podílejí na ekologické devastaci planety do té míry, že se z poctivého sešlapávání PET lahví před popelnicemi na plasty stává jen kratochvíle bez jakéhokoli reálného efektu. Slavoj Žižek rád připomíná, že největší slast nám poskytuje porušování pravidel, která si budujeme na základě vlastního vědění. Podle této logiky se Češi v letním období ve slasti přímo topí. Tak pěkné prázdniny!

V médiích se objevila informace o tom, že pražský magistrát chystá zdražení kupónů na městskou hromadnou dopravu. Z původních zhruba dvou tisíc navíc za rok hnutí Praha sobě ustoupilo a přišlo s návrhem pravidelného zdražování o 365 korun ročně. Ani jedna varianta nedává žádný smysl. Moderní velkoměsto by mělo hromadnou dopravu nabízet nejlépe zadarmo, případně za symbolické jízdné. Mělo by lidi motivovat k tomu, aby ji využívali. Zdražení o dva tisíce by do ulic poslalo další tisíce aut a zvýšilo počet těch, kteří jezdí načerno. Pravidelné zdražování o 365 korun za rok v dlouhodobém horizontu nic neřeší. Je jasné, že město musí autobusy, tramvaje a metro z něčeho platit. Zdrojem by však v tomto případě měla být právě doprava individuální – zaplatit MHD by měli prostřednictvím mýtného a parkovného ti, co si dopřávají luxusu jízdy autem, a ničí tak všem Pražanům bez výjimky vzduch i životní prostředí.

editorial

Číslo s hlavním tématem queer umění je věnováno především otázkám identity, aktivismu a vyjadřování jinakosti skrze umělecká díla. A může sloužit i jako průvodce po českých, ale i zahraničních přístupech k problematice LGBT+. O důležitosti vytváření archivů, které pracují s objekty soukromého, …

...
#15/2020

výuka literatury

Dunaj vědomí

...

Rybolov v době hladu

Anketa o smyslu výuky literatury

Matyáš Boháček (student gymnázia)

S uvedeným výrokem souhlasím jen částečně, respektive také si myslím, že nás výuka literatury neučiní lepšími ani horšími, nesouhlasím však s tím, že studium literatury nemůže zachránit jednotlivce ani společnost. Dle mého totiž není pointou výuky literatury …

V mrtvém lese

Jiný brouk, stejná kalamita

...
#15/2019

sucho

Proč je důležité učit literaturu

Teze, jež patří přitlouci na dveře sborovny

...

Město v rezignaci

Jak Praha zametá vlastní pravidla pod koberec

...

Poslední věci člověka

...

Snaha českého fotbalu dohrát pandemií přerušenou sezonu se zvrhla v dokonalou tragikomedii. Plačky nad tím, jak budou fanoušci trpět omezením počtu diváků na stadionech, utnul fakt, že v některých případech se nepovedlo zaplnit povolená místa ani ze čtvrtiny. Mezitím zabodovali „fanoušci“: bučení na hráče tmavé pleti, transparenty „White Lives Matter“ či konfederační vlajky už nechávají sudí v naprostém klidu a vedení pražské Sparty vysvětluje neochotu hráčů tmavé pleti chodit na děkovačku před kotel tím, že „necítili optimální naladění tribun“. Kromě rasistických hovad se ovšem na stadiony vrátil i koronavirus, který vyřadil ze hry Karvinou. Řešení situace absurditu celé české kopané jen dovršilo – některé týmy budou kvůli dvoutýdennímu odkladu dohrávat soutěž ještě v červenci, zatímco jiné už mají volno. Aby toho nebylo málo, na konci července první liga fotbalové marnosti vstoupí do další sezony. Nemůžu se dočkat, čím nás pobaví.

V českých médiích se teď hodně mluví o „cancel culture“, česky asi nejspíš „kultuře rušení“, která vede ke stahování potenciálně urážlivého obsahu z nabídky západních online televizí či k snahám sociálních sítí omezovat nenávistný obsah. Trend sice budí obavy liberálních komentátorů, v Česku nás ale zatím znepokojovat nemusí. Přesvědčuje mě o tom třeba „Jútuber Jožka“. Je to prý „nejlepčí jútuber, kerýho planeta stvořila“, má bezmála sto tisíc sledujících na Facebooku a 52 tisíc odběratelů na YouTube, a přesto se o něm z běžných informačních zdrojů nedozvíte skoro nic. O co tedy jde? Lukáš Šimandl a Josef Petráň ze Žatce natáčejí v černých parukách a se začerněnými tvářemi krátké klipy, ve kterých předstírají, že jsou Romové. Stačí jim k tomu opakovat za každým slovem „more“ a chovat se neobyčejně hloupě. V jednom videu třeba cikán Jožka vystoupí z jedoucího auta, aby si mohl pořádně zatančit…, a vrazí přitom do stromu. V jiném skeči se Jožka na úřadě hlasitým křikem domáhá peněz. Když nářek nepomůže, pozve si příbuzné, vyděšená úřednice mu podporu v nezaměstnanosti přece jen vydá a oslava může začít. Tvůrci kanálu Žateckému deníku loni prozradili, že si vlastně jen „dělají legraci z trochu drsného života na severu. Se vším, co k tomu patří.“ Nejspíš k tomu patří i trička s originálními motivy, jako je logo fiktivní „nejdrsnější raperský madrfakr skupiny ČERNÝ ŽALUDI“. Na tento originální způsob zobrazování Romů si podle všeho zatím nikdo nestěžoval, natož aby dvojici v dalším provozování podobného „humoru“ někdo bránil. Možná nám pod dojmem západních diskusí uniká, že atmosféra u nás je úplně jiná.

Pro plány na rozšíření letišť není zrovna vhodná doba. Vedle propadu objemů letecké přepravy musí stavitelé nových leteckých přístavů čelit i sílícím pochybnostem státních orgánů a obyvatelstva. Na začátku července tak francouzské orgány pozastavily kvůli hodnocení vlivu na životní prostředí plánovanou stavbu Terminálu 4 na letišti Charlese de Gaulla poblíž Paříže. Projekt je to megalomanský: nový terminál, který by měl stát až devět miliard eur, má pojmout čtyřicet milio­nů cestujících ročně. To je dvakrát tolik, než kolik jich za loňský rok prošlo celým pražským letištěm, které by také chtělo růst. Proti jeho chystanému rozšíření ovšem vystoupila fronta pražských politiků, kteří se hrozí příjezdu milionů dalších turistů. Ideologie velkých infrastruktur a růstu již evidentně povolila. Francie má ale navíc zkušenost, že budování nového letiště lze zhatit lidovými protesty – koneckonců v Notre­-Dame­-des­-Landes si dnes mohou jen blahopřát, že se nepustili do drahého a ekologicky sporného projektu.

editorial

Druhé prázdninové číslo A2 věnujeme výuce literatury. Tematické texty se ovšem netýkají jen didaktiky, školské praxe, státních maturit a problematiky literárního kánonu, který vzniká jako důsledek povinného testování studentů. Ohledávají také úlohu čtení a interpretace textů ve vzdělávání a …

...