Abys neztratil tvář

Násilí mezi romskými teenagery

...
#19/2017

polské vzdorné ženy

Umění mezihvězdné války

Temný les vesmíru Lioua Cch’­-sina

...

Velký bratr na steroidech

Čínská laboratoř digitálního leninismu

...

Stát na straně slabšího

S Janem Tesařem o Mnichovu, komunismu, disentu i exilu

...

Smíchovské nádraží už nikdy nebude jako dřív. Třetí nástupiště posledního srpna osiřelo. Už žádný párek, pivo ani kus řeči s bodrou obsluhou. Legendární stánek zavřel. Správa železniční dopravní cesty se totiž rozhodla majiteli vypovědět smlouvu, i když k rekonstrukci nádraží prý nedojde dřív než za pět let. Pana Krutta z toho chytl žlučník a je upřímně nešťastný, stejně jako desítky, možná stovky jeho zákazníků. Zmizí tak další osobité občerstvení, kde se člověk mohl osvěžit za rozumné ceny. Neblahé změny na pražských nádražích tím ale nekončí, Správa železnic se totiž rozhodla výrazně zvýšit nájem asi nejznámějšímu klenotu tuzemské nádražní gastronomie – dejvické nádražce. Zdražení by bylo pro podnik likvidační, a tak proti němu majitelé a štamgasti sepsali petici. SŽDC zřejmě touží mít z nádraží unifikované prostory plné sterilních řetězcových trafik a předražených kaváren bez špetky ducha. Není načase dát Správě železnic najevo, že taková nádraží nechceme?

Stabilizovat země jižního břehu Středozemního moře tak, aby byly schopné brzdit migrační vlny, to je mantra každého protiuprchlického politika. Realita bývá ovšem komplexnější než slogany. Důkazem toho je Libye, jejíž námořní hlídku Evropská unie mohutně financuje, ovšem se stabilitou tamní vlády to jde z kopce. Na začátku září dokonce v Tripolisu a okolí znovu vypukly rozbroje mezi různými milicemi a premiér Faíz Sarrádž se zdá být zajatcem svých spojenců. Je přitom veřejným tajemstvím, že ozbrojenou opozici vedenou generálem Chalífou Haftarem podporuje nejen Egypt, ale také Francie. Evropská unie je tak ve schizofrenní situaci: snaží se o stabilizaci země, ale jednotliví členové Unie zároveň tuto snahu maří svými politickými ambicemi. Bohužel chybí silný a zřetelný politický hlas, který by poukázal na zločiny politiky mocenských bloků, kvůli níž je dnes Sýrie v troskách. Páchání nenapravitelných škod je konstantou chování Evropy a Ameriky na Blízkém východě již více než sto let. Přestat nebude jednoduché.

Tenisový rozhodčí měl jasno: to, co předvedla na kurtu Alizé Cornetová během prvního kola US Open, překročilo rámec pravidel. Francouzská tenistka až na hřišti zjistila, že má obráceně oblečené triko. Kvůli vteřinovému odhalení podprsenky na zádech pak dostala napomenutí za porušení kodexu. Americká tenisová asociace se ovšem hned po utkání omluvila a jednání rozhodčího označila za chybu. Žádná jiná reakce ani nebyla možná – stačí se podívat na téměř jakékoli utkání mužské části amerického grandslamu, kde se to na lavičkách polonahými tenisty jen hemží. Jak ale uvedla sama Cornetová, její „podprsenková aféra“ je tisíckrát menší problém než ten, který potkal Serenu William­sovou. Ta si za celotělový trikot evokující superhrdinku Black Cat, v němž hrála letos na French Open, vysloužila zdrcující kritiku šéfa francouzského tenisu Bernarda Giudicelliho, který tento typ oblečení do budoucna zakázal. Na mnohem konzervativnějším Wimbledonu přitom podobný dres v roce 1985 nikdo za problematický nepovažoval. Možná tehdy pomohlo, že trikot byl sněhově bílý – stejně jako Američanka Anne Whiteová, která ho měla na sobě.

editorial

O Číně a jejím ekonomickém i technologickém rozvoji, který dnes v našich končinách můžeme považovat za futuristickou dystopii, slýcháme pravidelně. Rozvíjejí se ovšem i sofistikované technologie na sledování a ovládání občanů. Čínský „digitální leninismus“, jehož součástí je i centralizovaný …

...
#18/2018

literární kánon 21. století

Paolo Cognetti: Osm hor

...

Všechno bude

...

What Will Endure?

Twenty-first-century Literary Canon

It is easier to properly judge a book and its significance from some distance. We are dazzled and blinded by the new, and all the attendant attention. Wave after wave of new books (and their authors) are thrust to the forefront, briefly, glaringly more visible, and it is difficult to assess …

...

Oslobodenie žien

Feministické čítania Kapitálu

...
#18/2017

150 let Kapitálu

Subverzivní potenciál lásky

Se Srećkem Horvatem o čekání, zamilovanosti a revoluci

...

Co přetrvá?

Nad literárním kánonem 21. století

...

Zkontrolujme si svá privilegia

...

Pozor na vousáče! Jsou to sexisti, perou se, kradou a podvádějí partnerky, zjistili prý američtí vědci. Podle polského poslance Marka Jakubiaka z ultrapravicové strany Kukiz’15 je plnovous projevem islamizace evropské kultury. Satyr, čert, Mefistoteles, anarchistický petrolejník, židobolševik, džihádista – odvěký archetyp erotizované figury chlupatého anima v čele orgiastického sabbatu budí ze snů sexuálně hladové pomatence dodnes. Středověk trvá a měšťácká úzkost z mužské sexuality stmeluje v nesvaté alianci nový typ xenofobů i liberální feministky. Po Sokratově a Ježíšově popravě, křížových výpravách, upalování čarodějnic, holocaustu a honu na máničky nás možná čeká dalších „pět minut“ nenávisti frustrovaného davu. Správný chlap je totiž uvědomělý a – oholený!

„Připravte se na to, že na Backpack přeneseme low life prostředí plné dýmu a pouličních lamp. Připravte se na prolnutí haute couture a městské subkultury,“ lákal obchod Freshlabels na prezentaci nových batohů. Nebylo by na tom nic divného, kdyby se onou subkulturou nemysleli lidé bez domova. Vymódění hipstři si na akci mohli od předražených batohů odskočit na procházku s bezdomovci, kteří se tak stali neotřelým exotickým doplňkem módní show. Vždyť přece „ulice a móda, to jde k sobě,“ inzeroval akci sociální podnik Pragulic, který procházky s lidmi bez domova organizuje. Jeho zážitková turistika tak dosáhla nového vrcholu. A to si člověk myslel, že ho po bezdomoveckých teambuildinzích pro korporátní manažery nebo „zábavné“ hře Prague Homeless Challenge už nic nepřekvapí. Lidé bez domova jsou za výdělek jistě rádi, stávají se ale zároveň oběťmi sociálního násilí. Je to vlastně taková pěkná freak show pro 21. století. Impresáriové dříve svým „zrůdám“ také platili a kolikrát jim i zajistili na tehdejší poměry slušný život. Týmu Pragulicu se tohle srovnání asi líbit nebude, ale dokud budou utrpení, kterým život na ulici pro většinu lidí je, redukovat na zážitky a životní styl, zůstane příměr výstižný.

Víte, co bylo na invazi 21. srpna 1968 nejhorší? Její padesáté výročí. Zatímco před půlstoletím přijela potlačit narůstající svobodu a demokracii cizí armáda, letos jsme zvládli zadupat poslední zbytky soudnosti a zdravého rozumu vlastními silami. Festival trapnosti se samozřejmě nemohl obejít bez umělecké intervence Davida Černého, který skloubil svůj odvážný antikomunistický étos s artistickým umem a do vzduchu zavěsil memento, ze kterého vskutku mrazí – kus sovětského tanku. Kterému oligarchovi se poštěstí tento vskutku makabrózní zápis do dějin umění v budoucnu zakoupit, zatím není známo. O rovinu politickou se postarali moderátorka Daniela Drtinová s profesionálním střihačem standarty Romanem Týcem, kteří vystoupili na téma invaze v talkshow rádia Wave. Do role debatérů je s největší pravděpodobností pasovala pozice stoprocentních nepamětníků tehdejších událostí. A pokud posluchač lačný informací nebyl po přelouskání nejotřepanějších interpretačních klišé dostatečně historicky saturován, mohl v budově Českého rozhlasu ve virtuální realitě zažít, jaké to je, čelit přejetí sovětským tankem. Větší děs než digitální drcení vlastních kostí už vzbuzuje jedině představa, že rozhlas takto přistoupí i k dalším významným historickým traumatům typu upálení mistra Jana Husa nebo holocaustu.

editorial

Psát o kánonu 21. století v roce 2018 a snažit se určit, která z prozaických děl, od nichž zatím máme minimální odstup, přetrvají, je činnost troufalá, riskantní a mnohdy připomíná spíše věštění z křišťálové koule. Jisté ale je, že kánon, na němž by se shodli kritici, pedagogové i čtenářská …

...