Moc vody

Osvěžení z pornografické Vltavy

Podle německého divadelního dramaturga a spisovatele Johna von Düfella zakouší kraulující plavec hned dvojí opojný pocit svobody. Plave­-li člověk prsa s hlavou nad vodou, je svými smysly neustále spojen s břehem, kdežto při kraulu se tělo zcela vydává vodnímu živlu: plavec vydechuje pod hladino...

...

V nedávném čísle Tvaru (č. 13/2018), věnovaném literárnímu překladu, vyšel mimořádně zajímavý rozhovor s Vlastou Dufkovou, významnou českou překladatelkou z francouzštiny a portugalštiny. Zaujal mě zvlášť její postřeh, že u nás překlad bereme „jako samozřejmost, ačkoli je to kulturní luxus“. Čeští překladatelé rádi mluví o špatných podmínkách své práce. Opravdu, honoráře překladatelů jsou už léta zoufale nízké, přesto se ale do češtiny překládá ve velkém, pravděpodobně víc než do jakéhokoli jiného jazyka s podobným počtem mluvčích. Podle databáze UNESCO Index Translationum zaujímá čeština mezi cílovými jazyky podle počtu knižně vydaných překladů celosvětově 11. místo (statistika se týká časového úseku let 1979 až 2017). A to jde o absolutní čísla. Paradoxně to vede k tomu, že to, co nevyšlo česky, jako by pro kulturní obecenstvo neexistovalo. Znalost cizích jazyků je přitom rozšířenější než kdy dřív, díky internetu jsou všeobecně dostupné slovníky, výukové aplikace, zahraniční média i sama literatura. Přesto se místní čtenáři raději spoléhají na domácí překladatele a vydavatelství. Nebylo by v konečném důsledku pro všechny lepší víc se učit jazyky a nechat si méně překládat?

Povinná vojenská služba se v Evropě vrací na výsluní. Dlouho se obnovení konskripce objevovalo jen v programech nacionalistických a radikálně pravicových hnutí. To však dávno neplatí a tématu se chopily i středové a mainstreamové strany. Poslední v pořadí je dauphinka německé kancléřky Annegret Kramp­-Karrenbauerová. Generální sekretářka křesťanských demokratů sice neuvedla moc podrobností, ale na obnovenou vojnu by zřejmě měly nastoupit i ženy. Na západ od Rýna jsou ještě dál. Prezident Emmanuel Macron už nechal schválit několikatýdenní civilní či vojenskou službu povinnou pro všechna pohlaví. Zastánci znovuzavedení povinné služby přitom neargumentují ochranou hranic či obranou. Smyslem neplacené práce pro stát je rozvíjení vlastenectví a především obnovování sociální koheze. Ta se ovšem neztratila kvůli domnělému egoismu mladých generací, ale vlivem soustavného podrývání daňové základny. Jak symptomatické pro dnešní stav věcí: škody způsobené současnou stárnoucí buržoazií mají odmakat mladí ve státním poddanství.

Chcete si od náročného života odfrknout sledováním atletiky, rozpumpovat žíly v tom správném testosteronovém prostředí oblíbeného pohostinství, a vtom se to zase stane. Z atletického oválu opět provokuje běžkyně Caster Semenya. Pokolikáté už? Nezakázala jí snad světová atletická federace závodit s ženami, protože její nenormální tělo produkuje víc testosteronu? Ano, jenže nové pravidlo bude platit až od listopadu, takže si jihoafrická běžkyně doběhla na africkém šampionátu nejen pro další zlaté medaile, ale ukázala, že by mohla ohrozit rekord na 800 metrů Jarmily Kratochvílové. A tady končí legrace. Zlé jazyky sice tvrdí, že za 35 let nepřekonaným rekordem musí nutně být doping. Ale testy to Kratochvílové nikdy neprokázaly a basta! Pak na atletické dráhy vtrhne jihoafrická běžkyně, jejíž tělo prokazatelně umělý doping supluje z vlastních zdrojů. Takovou nepřirozenost si přece nemůžeme nechat líbit. Jak správně poznamenávají sportovní odborníci z českých diskusních luhů a hájů: Je to chlap, má běhat s chlapama a neprznit ženský sport! K přirozenosti jí tedy dopomáhej umělé snižování hladiny mužského hormonu, když už to pánbůh zase jednou nezvládl. Pak bude svět zase hezky v rovnováze.

editorial

Rok 1968 bývá letos připomínán především v souvislosti s československým obrodným procesem a následnou srpnovou okupací. Dějiny ovšem vřely globálně: zatímco v Československu se bojovalo o socialismus s lidskou tváří, na západ od nás se hledaly alternativy k tehdejšímu kapitalismu, který ovšem zdale...

...
#16/2018

folk horor

Vladimir Sorokin: Manaraga

...

Sweet Country

...

Stávám se špalíkem dřeva

S Františkem Štormem o knižním designu a typografii

...
#16/2017

knižní design

Zbyl čas už jen na literaturu

S Dragem Jančarem o katarzní síle románu

...

Say No to the Devil

...

Bezpilotní boj s terorismem je v módě a vzhledem k tomu, že v našich končinách je o teroristické guerilly nouze, postačí trampové v maskáčích. K jejich lovu si Krajské ředitelství policie Středočeského kraje pořídilo dva drony s termovizí a už má první úlovky z CHKO Brdy. Například „tři ženy ve věku 52–62 let, které zde měly přístřešky a nad rozdělaným ohněm si vařily“ nebo „dva muže starší 60 let“, kteří „byli značně překvapeni, že se tu nesmí tábořit“. Za přespání trempířům účtují až pět tisíc korun, za rozdělání ohně v lese patnáct tisíc. Což je v bývalém vojenském prostoru, jenž byl ještě nedávno pravidelně rozrýván pásy tanků a vystavován výbuchům šrapnelů, opravdu k smíchu. Ti z nás, kteří se snaží o víkendech utíkat z kamerami prošpikovaných měst, už tedy nebudou mít klid ani v lese. Možná ale brdským trampům nadělila policie drony k letošnímu stému výročí existence trampingu, jehož tradice se formovala především v Brdech, přičemž od dvacátých do osmdesátých let čelili různým formám represe. Třeba se díky svému znovuobjevenému charakteru odbojné protisystémové činnosti tramping opět stane silnou subkulturou – jen v poněkud nezvyklých kyberpunkových kulisách.

V červenci rezignovala značná část členů poroty Státní ceny za literaturu, mezi jinými i její držitel Petr Hruška, který k tomu uvedl: „Od včerejška náš stát reprezentuje odpuzující vláda, která svoje posty vyhandlovala s komunisty… Státní cena za literaturu je cenou reprezentativní, přičemž nereprezentuje pouze oceněného spisovatele, ale i vládu, jejíž vůlí je cena udělována. Nechci a nemohu se podílet na této reprezentaci vlády…“ Kolem Hruškova gesta se rozhořela v literárních kruzích poměrně ostrá debata. Státní cena, jejíž renomé je – na rozdíl od státních vyznamenání, jež si politicky přisvojili poslední dva prezidenti – značné, se stala věcí politiky. A to nikoli vinou „odpuzující vlády“, neboť i dle Hruškových slov „jde o reprezentaci nepatrnou a většinu společnosti nějaká literární cena samozřejmě upřímně nezajímá“, ale vinou odstupujících porotců. Tak jsme si zabili jednu důležitou cenu, která mohla skutečně odrážet to, co česká literatura přináší, neboť nebyla v rukou politiků, ale odborníků. Až budou své posty dávat všanc hasiči, lékaři či učitelé, protože jako státní pracovníci nechtějí spolupracovat s „odpuzující vládou“, bude ještě líp… Osobně bych jako obranu před babišizací ČR navrhoval uvážlivější kroky.

V sobotu 7. července dopoledne zazněla na stanici ČRo Vltava repríza komponovaného literárního pořadu nazvaného „Ahoj! aneb Na počátku byla voda“. Ten trochu překvapivě rozčeřil vody veřejné schůze Rady Českého rozhlasu, která se konala 25. července: Tomáš Kňourek tu tlumočil údajné stížnosti na daný pořad, v němž se prý objevila „tvrdá pornografie“. Někteří členové Rady, jak patrno ze záznamu schůze, pořad slyšeli dodatečně, mnozí další jej neslyšeli vůbec, ale přesto se shodli na tom, že do dopoledního vysílání nepatří. Asi je to věcí dobrého vkusu, ne každému je „provokující penis“ po chuti, ale co na tom má na dalším zasedání Rady vysvětlovat Petr Fischer, šéfredaktor Vltavy? A pokud snad členům Rady k pobouření či uspokojení (protože takový je účel pornografie) stačí jen zmínka o ztopořeném přirození, pak by asi bylo lépe, kdyby o tom diskutovali jinde než na veřejných schůzích veřejnoprávního média.

editorial

Aby toho hororu v A2 letos nebylo málo, připravil náš redakční odborník na otrlou kinematografii Antonín Tesař exkurs do folk hororu. Tento žánr byl definován poměrně nedávno, ale zpětně se do něj začleňují i starší díla. Za zakládající „nesvatou trojici“ folk hororu jsou považovány film...

...