Nádražím v Čierné nad Tisou prošly velké dějiny. Naposledy, když se zde 29. července 1968 setkal Alexander Dubček s Leonidem Brežněvěm a jednali o budoucnosti Československa, v němž zrovna vrcholil obrodný proces. Jak vypadá nádraží dnes a co uvízlo ve vzpomínkách tamních obyvatel?

Mýtus o tom, že politika do sportu nepatří, má vyvrátit práce politologa Jiřího Zákravského. Na příkladu baskického boje o nezávislost ukazuje, že fotbal více než sto let slouží tamním nacionalistům za politický nástroj. Sám autor ale naráží na limity psaní o sportovním nacionalismu.

Rozsáhlá biografie historika Eduarda Wintera předkládá názorový vývoj sudetoněmeckého intelektuála ovlivněný dramatickými dějinami 20. století: začínal jako katolický kněz, později z církve odešel a stal se členem NSDAP a posléze, po skončení druhé světové války, zakotvil jako profesor historie v ND...

Mimořádný XIV. sjezd KSČ, který byl svolán 22. srpna 1968, tedy den po sovětské invazi, se rozhodně nenesl v poraženeckém duchu. Knižní soubor dokumentů a protokolů naznačuje, že dědictví této pozapomenuté události nemusí být jen věcí minulosti.

Vietnamská minorita je v Česku přítomná od padesátých let minulého století a prošla několika proměnami. Před rokem 1989 se zprvu zavřená komunita postupně otevírala místnímu prostředí. Po převratu Vietnamci čelili českému rasismu. V současnosti u mnohých z nich můžeme pozorovat nostalgii po vlasti a...

V Německu skončil mnohaletý a ostře sledovaný soudní proces s poslední žijící členkou neonacistické skupiny Nacionálně socialistické podzemí, která mezi lety 1998 a 2011 spáchala deset rasově motivovaných vražd. V čem se fašisté současnosti podobají svým předchůdcům a v čem se od nich naopak liší?

Celoživotně angažovaný intelektuál a historik Tony Judt se v obsáhlé knize Poválečná Evropa snažil uchopit éru po roce 1945. Jeho přiznaně subjektivní hodnocení dějin, které sám prožil, sice leckdy nepostrádá kritičnost, nicméně v jednostranném hodnocení poválečného vývoje komunistických diktatur ve...

Znovunalézání logiky i rozporů kapitálu v proměněných dějinných podmínkách je zřejmě nejdůležitějším příspěvkem Moisheho Postoneho v rámci současných interpretací Marxova myšlení. Nejde přitom jenom o rozchod s tradiční třídní analýzou, ale především o nutnost nově nahlédnout pojmy hodnoty a práce.

Vyhlížení nové budoucnosti předpokládá takové pochopení přítomnosti, které umožní nalézt emancipační potenciál, jenž se nachází tady a teď. Jakýkoli odpor vůči stávajícímu řádu předpokládá především odpovídající uchopení jeho současných podmínek.

Uvažování o společenských alternativách ke stávajícímu systému, tedy o možné nekapitalistické budoucnosti, vždy předpokládá konfrontaci s vyhlášením konce dějin, kterou lze analyzovat na vztahu Moisheho Postoneho k dekonstruktivnímu myšlení Jacquese Derridy.