Povídka Báry Bažantové je prostým záznamem jednoho pohřbu a následné smuteční hostiny. Absence kontextu nicméně neoslabuje působivost zachycení momentů, které v průběhu života nejspíš zažije každý z nás – včetně smutku, dojetí, trapnosti i následného uvolnění.

Hodiny posledního soudu ukazují devadesát vteřin do půlnoci. Je čas si začít balit kufry. Jak se ale připravit na konec, když plamínek naděje ještě pořád nezhasl? Dramatická črta je jedním z podkladů, z nichž v Divadle LETÍ, sídlícím na pražském ostrově Štvanice, vznikne imerzivní inscenace …

Nejnovější knihu Virginie Despentes lze označit za epistolární román, který reflektuje hnutí MeToo, ale také problematiku závislostí. Mailová korespondence zde probíhá mezi úspěšným spisovatelem a slavnou filmovou herečkou. Třetí hlas příběhu zastupují příspěvky z blogu jedné feministické influencerky. …

Soubor textů Dagmar Urbánkové zaznamenává období, kdy zahrady zdánlivě přestávají být zajímavé: listí opadá, barvy se ztrácejí a vše se oddává spánku. Autorka ale v krátkých prozaických útvarech, které volně přecházejí do veršů, nachází minimalistické kouzlo tlení, rozpadu a zastaveného času.

Na letošní připomínky stého výročí úmrtí pražského spisovatele, který se proslavil příběhem o proměně v brouka, volně navazujeme povídkou rakouského autora Fritze von Herzmanovsky­-Orlando z dvacátých let minulého století, v níž se hrdina změní v hovnivála a přestěhuje se na smetiště. „Jak …

Okolnosti a zápletka povídky Miroslava Hlauča sice vychází ze snové látky, ale nečekejme od ní surreálné nesmysly. V podivuhodném příběhu se během přízračného útěku z okupované Paříže mísí atmosféra francouzských bláznivých komedií s židovským humorem a v této křehké realitě se může udát téměř …

Povídka pseudonymní spisovatelky Maji Rysové je exponována několika dramatickými momenty v proudu všednodennosti, jež spojuje strach ze ztráty. Ten plyne nejen z bolestivých vzpomínek, ale i z neuskutečněných okamžiků.

V nové próze Josefa Straky prochází citlivý a mnohdy i rozrušený pozorovatel různými kulisami. Na dlouho plánovaném výletě kolem polských hranic, v rodném Jablonci nebo v belgických městech sleduje „jisté způsoby zanikání“ starého světa.

Próza norského spisovatele Kjella Askildsena vykresluje napjatou atmosféru po pohřbu vypravěčovy manželky. Z blíže neurčeného kontextu vystupuje nepatřičná lhostejnost, touha a krajina, „na jakou pohled až bolí, je příliš pustá a příliš otevřená“.

Biografickou prózu Jsem Milena z Prahy napsala Monika Zgustová česky, ale vydala ji zatím jen ve vlastních překladech do španělštiny a katalánštiny. Otiskujeme ukázku z kapitoly, v níž se Milena Jesenská vrací z Vídně, přijímá nabídku vést rubriku pro ženy v Národních listech, tancuje v klubech …