V nové próze Josefa Straky prochází citlivý a mnohdy i rozrušený pozorovatel různými kulisami. Na dlouho plánovaném výletě kolem polských hranic, v rodném Jablonci nebo v belgických městech sleduje „jisté způsoby zanikání“ starého světa.

Próza norského spisovatele Kjella Askildsena vykresluje napjatou atmosféru po pohřbu vypravěčovy manželky. Z blíže neurčeného kontextu vystupuje nepatřičná lhostejnost, touha a krajina, „na jakou pohled až bolí, je příliš pustá a příliš otevřená“.

Biografickou prózu Jsem Milena z Prahy napsala Monika Zgustová česky, ale vydala ji zatím jen ve vlastních překladech do španělštiny a katalánštiny. Otiskujeme ukázku z kapitoly, v níž se Milena Jesenská vrací z Vídně, přijímá nabídku vést rubriku pro ženy v Národních listech, tancuje v klubech …

Unavený velkoměstský kurátor a talentovaný malíř ze zapadlé vesnice se v povídce Jiřího Maršálka přou o absolutní talent a hodnotu uměleckého díla tváří v tvář zániku a smrti. V dusné atmosféře se tu střetává rezignovaná životní zkušenost s nekompromisní sebedůvěrou. Střet nekončí dobře ani …

Román Mapocho chilské spisovatelky Nony Fernández přináší alegorický pohled na dějiny Chile. Ve vybrané kapitole je země představena jako starý dům, v němž se ujímá moci kníratý lampasáček Ibáñez, který se s koštětem v ruce pustí do likvidace bordelu nahromaděného v domě. Odpůrci čistoty končí …

Multimediální umělkyně Magdaléna Kašparová pracuje se zápisky ze svého dospívání podobně jako s obrazovými kolážemi. Primárně nejde o psaní, ale o evidenci stop určité fáze života. Deníkové záznamy, „dopísky“ z nemocnice nebo esemesky vylovené z paměti starého mobilu nás od pubertální …

Dagmar Urbánková se ve svých nových textech projevuje jako vtipná glosátorka okolního dění, ale také jako hravá experimentátorka s nářečními prvky. Dočteme se o podivných zvycích běžkařů nebo o pozorování ohně a rozmrazování vody na nádobí a poučíme se, že „s tým dát nekomu po čuni není …

Úryvek z delšího textu básníka a prozaika Viktora Špačka načrtává šedivý život starého muže, který pracuje jako ostraha v obchodním centru na pražské periferii. Jeho kontrastem je syn, umělec, kterého živí komerční instalace a který nedokáže spočinout. Jedno však mají společné: oba marně bojují …

V autofikčním, osobním textu Ondřeje Macla, doktoranda vyučujícího na pražské Filozofické fakultě, se odrážejí tamní nedávné tragické události: vzpomínky, momenty hrůzy, neuspokojivé prožívání Vánoc, setkání s přeživšími. Čas neléčí.

Groteskní román rakouského spisovatele, dramatika a kreslíře Fritze von Herzmanovsky­-Orlando, poprvé vydaný roku 1928, zachycuje absurdní atmosféru vídeňských „vyšších kruhů“, degenerovanost šlechty, ale i takové podivnosti, jako je záchod s orchestrionem, sbírka mléčných zubů …