Snímek francouzského animátora Jérémyho Clapina Kde je moje tělo?, který vzbudil pozornost už na festivalu v Cannes, byl jedním z nejvýraznějších animovaných filmů loňského roku. V příběhu o amputované ruce hledající své tělo Clapin rozvíjí téma vychýlené, neúplné tělesné existence.

Dlouho před odvysíláním poslední epizody Hry o trůny se začalo řešit, kdo bude nástupcem tohoto seriálového fenoménu posledních let. Už dnes můžeme napříč streamovacími službami i klasičtějšími televizemi najít první adepty. A řada dalších se již natáčí nebo připravuje.

Film francouzské režisérky Céline Sciammy Portrét dívky v plamenech byl kritiky označován za jeden z vrcholů loňského festivalu v Cannes. Přestože nakonec získal jen vedlejší ceny, pozitivní zprávy o tlumeném milostném dramatu o malířce a její múze rozhodně nelhaly.

Režisér Martin Scorsese natočil v produkci Netflixu neobvyklou mafiánskou ságu Irčan. V příběhu gangsterského pomahače Franka Sheerana lze nalézt mimo jiné i paralelu k Proustovu Hledání ztraceného času. Spíše než o recyklaci režisérem mnohokrát vyzkoušených postupů jde o jejich nostalgickou revizi.

Nová česká minisérie HBO Bez vědomí sleduje pár českých emigrantů, který se v roce 1989 při návštěvě Československa zaplete s tajnými službami z obou stran železné opony. Cyklu se podařilo zobrazit atmosféru doby i povahu převratu lépe než jiným českým filmům a seriálům.

Jedním z nejdiskutovanějších cyklů letošního roku byla minisérie Netflixu Když nás vidí, pojednávající o osudech pětice mladíků obviněných ze znásilnění ženy v Central Parku v roce 1989. Největší hodnota seriálu spočívá v tom, že historické události znovu vytahuje na světlo.

Do českých kin se dostává jeden z favoritů letošní berlínské soutěže, čínský snímek Sbohem, synu. Uvedení dramatu na téma politiky jednoho dítěte provázejí kontroverzní zprávy o vztahu cenzury, filmového trhu a kinematografie v dnešní Číně.

Karel Vachek dokončil další extrémně dlouhý snímek Komunismus a síť. Více než pětihodinové dílo sledující několik výrazných obecných témat současnosti by se dalo charakterizovat jako polyfonická skladba nebo kanonáda filmařových myšlenek. Také ale jako obří bublina, v níž se uzavřel.

Na MFF Karlovy Vary letos mezi novými českými filmy vynikl nezávislý snímek Bohdana Karáska Karel, já a ty. Film o vztazích založený na bezprostředně působících dialozích bývá přirovnávaný k žánru mumblecore.

Vítězem sekce Česká radost na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava se stal film Sólo režiséra Artemia Benkiho. Portrét talentovaného klavíristy je příběhem hledání rovnováhy mezi potřebou vnitřního ticha a touhou být slyšen.