Současný svět ztratil spojitost, skládáme si ho z jednotlivých faset jako očima vážky. Žijeme v okleštěné formě „permanentní revoluce“. Těžko lze najít uměleckou techniku, která by takovou realitu odrážela lépe než literární montáž. Kde jsou kořeny tohoto typu zobrazení a vnímání světa?

Jak se žije potomkům afrických běženců v donedávna etnicky homogenní finské společnosti? Mladý rapper Bizzyiam se s nárůstem rasistických útoků a paradoxním nárokem většiny, která po nově příchozích požaduje plnou integraci, zároveň je však přijmout odmítá, vyrovnává po svém – hudební tvorbou.

V knize Akumulace kapitálu i v několika esejích Rosy Luxemburg dotýkajících se feminismu lze překvapivě nalézt spojnici mezi vysvětlením dynamického vztahu kapitalistických a nekapitalistických zemí a komodifikace reproduktivní práce žen.

Co vyvolává užaslý úsměv při četbě Kafkových próz? Paradoxní humor bez objektu v proslulých románech i miniaturách, jakou je Při stavbě čínské zdi či Zamítnutí, balancuje na hranici mezi potenciální groteskností a hrozící tragédií.

Hry na hrdiny představují specifický typ estetické zkušenosti. Tato kulturní forma totiž hráčům dává nebývalou možnost zapojit se do tvorby fikčního světa. Z čeho se rodí estetické potěšení a co dělá ze stolních RPG skutečně unikátní uměleckou formu?

Sever a Jih, Východ a Západ, centrum a periferie – tyto dělicí linie, jejichž dynamika trhá evropské základy, mají své hluboké kulturní a historické kořeny. Rozdílnost a nedefinitivnost ovšem patří mezi klíčové motory evropské výjimečnosti.

Seriál Třicet případů majora Zemana se svým ideologickým zápalem podobá v mnohém spíše Profesionálům než Jamesi Bondovi. Jeho literární předloha ovšem namísto neproblematizovaného boje dobra se zlem nabízí mnohem komplikovanější obraz tehdejší společnosti.

O poezii panuje rozšířená představa, že je věcí nepočetné a také nepodstatné skupinky zasvěcených, jakéhosi podivného typu snobů, o jejichž zálibu ovšem nikdo další nestojí. Co se stane, když se prostředí večírku se čtením básní střetne s tvrdou realitou telavivské ulice?

V literatuře se občas objeví typ hrdiny, který mírou své netečnosti vůči světu vyvolává ve svém okolí překvapivou aktivitu. Je pasivita těchto postav specifickým performativním aktem, který vede i k aktivizaci čtenáře?

Tázání po smyslu existence českého národa nabývalo v průběhu 19. a 20. století nejrůznějších forem a dostávalo se mu velmi různých odpovědí. Dnes se však zdá nejpřípadnější perspektiva, která pracuje s historickou nespojitostí, fragmentárností a pochybnostmi.