Označení „kritická teorie“ mělo kdysi akcentovat odmítnutí daného produkčního způsobu oproti afirmaci, jíž se vyznačuje teorie tradiční. Dnes se však může jedna podoba kritické teorie vůči pozdnímu kapitalismu stavět, zatímco jiná status quo fakticky udržuje. Dějiny se již neinterpretují...

Nachází se literární horor v posmrtném stavu? Proč se mezi nakladateli, literárními kritiky i v akademické obci stalo toto „slovo na h“ něčím, co není radno použít? A měli bychom se o osud hororu obávat, když stále vychází tolik románů, které hrůzu vyvolají mnohem spolehlivěji?

Krajinu často vnímáme jako něco, co je od každodenního života oddělené. I v literatuře má historie tendenci tvářit se jako na geografii nezávislá. Texty vzniklé na Balkánském poloostrově nás na blízký vztah kultury a kraje, v němž vzniká, znovu upomínají.

Ze života ve městě se stalo luxusní a nedostatkové zboží. O bydlení se čím dál častěji uvažuje spíše jako o investici do nemovitosti či potenciálním nástroji výdělku než jako o domově či lidském právu. Jaké jsou důsledky globalizace a vzrůstající nedostupnosti bydlení pro méně majetné?

Čím dál aktuálnější hrozba ekologické katastrofy nás staví do situace, kdy je potřeba otevírat byť třeba jen dočasné a proměnlivé trhliny ve stávajícím společenském uspořádání. Jakou roli v úvahách o alternativní budoucnosti hraje umění a kultura obecně?

Práce s digitálními dokumenty se v humanitních vědách stala normou, přirozeným prostředím výzkumu i výuky. Bezdrátové sítě odkázaly offline učebny na smetiště dějin. Pokud už je digitálnost natolik všední, dokáže ještě humanitním vědám nabídnout nové výzkumné metody či přístupy?

Pro mnohé státy Latinské Ameriky jsou USA neotřesitelnou totalitou, která určuje jejich kulturní, ekonomické i politické směřování. Dá se šíření „pax americana“ odolávat návratem k podstatě Ježíšova učení, které by v rozporu se současným kultem individualismu a úspěchu hájilo slabé a mal...

Augustin Smetana – exkomunikovaný kněz, děkan Filosofické fakulty, revoluční romantik, „osmačtyřicátník“ a soudruh svých studentů na barikádách – byl patrně největším českým filosofem 19. století. Ačkoliv je odbornou komunitou respektován, na důstojné místo v paměti české lev...

Pokud má za autorku či autora literárního díla mluvit především samotný text, není nakonec psaní pod pseudonymem, skrývající nejdůsledněji sociální a osobnostní charakteristiky profánní osoby, finální fází autonomizace literárního pole, která zaujala sociologa Pierra Bourdieua?

Slavný výrok filosofa Georga Santayany „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat“ se bezmyšlenkovitým citováním proměnil v klišé a ztratil svůj smysl. Únor 1948 je jistě pamětihodnou událostí. Avšak způsoby, jakými je obvykle připomínán, příliš prospěchu současné společnosti nepř...