z bukoliky zbyla nám

jen dobytčí lejna

přeskočit je nelze

vyšli jsme z rytmu

a směšné je hopsat

bez nohou

s hrudí v bahně

lstivější než všechna

polní zvířata

krmíme ji ovocem

ze zakázaných stromů

činíme úklady její patě

načež nám ona

možná jednou

rozdrtí

hlavu …

„V umění se vylouplo několik novejch jmen.

V jednom kuse se montujou do režimu a dělají

dusno. Je nutný jim típnout knot, vygumovat je

z širšího povědomí. Zalarmujte naše lidi v týhle

branži a dejte jim jasný pokyny – nebrat vážně,

mlčky přehlížet, psát negativní …

Vylezl na strom a čeká. Má velký černý klobouk, jímž

by bylo možné rozhánět mraky. Dva pohledy na třešně

a jeden, jaký se vrhá přes zeď. Má v kapse nůž a v ruce

provaz.

Oči šlehají ze stromu na strom. Bude pršet, nebude

pršet. Ještě koleno na druhou větev. Rozhlíží se.

Pak …

Jednou jsem sama se sebou odjela na 17 dní

na maličký ostrůvek, kde nikdo kromě mě

nebyl, a já jsem 17 dní brečela. Protože tam

skočil delfín a mně tekly slzy, že ani nemám

komu říct: Hele, delfín.

Z rozhovoru s Lucií Bílou vybrali Elsa Aids a Kristina Láníková

v jakémsi rozpoložení

dne toho a toho

na tom a tom místě

počasí mrazivé

místností poletují zvláštní vůně

vše začíná v bodě neurčitelnosti

Báseň vybrala Michaela Velčková

Střelil jsem toho ptáka do křídla,

přestože letěl proti zapadajícímu slunci,

ale jak zazněla rána, vyrazil vzhůru,

výš a výš střepinami zlatého světla,

až se pak zvrátil, rozčechraný,

s peřím vznášejícím se kolem něho,

a padl jako olovnice do trávy.

Chvátal jsem blíž, rozrážel …

ty

ty dyby

by ses ty

jak reješ se

rej

ty ty dyby

by ses ty jak

ňákej sušnej

ty

ty dyby

by ses ty

jak za potem ty

ty reješ se

rileček řívěs

by ses jak

ňákej suš

ty

živej pot gřivej a

ra ranku šejdrem

a takař a adic máš

a koíkem …

Kolik zranění si v sobě nese vaše kundička?

Kolik potlačených emocí se v ní ukrývá?

Víš to? A pokud ano, co s tím děláš?

Na začátek troška teorie.

Vagína v sobě nese polaritu přijímající.

Do ní patří mužův penis, ona přijímá semeno,

aby ve tvém těle vznikl nový život.

Ovšem …

věnováno Romanu Kryštofovi

Otevřené křídlo

větrá místnost,

kolíčky na šňůře

suší pavučiny.

Zapomenutá krása

obývaného domu

válí se v peřinách.

Já usínám

na dvorku

s radostí,

ve smutných

vzpomínkách

na vymlácené

porcelány

po babičkách.

Vybírám mezi obaly, ale zůstávám u slev.

Čekají na mě.

Když se vracím, je slyšet zvuky vysávání.

Užijte si krásných věcí a prožijte je naplno, čtu si.

Hledám něco, co mě nezadluží.

Báseň vybral Petr Borkovec