Mise
The Mission
Režie Roland Joffé, 1986, 125 min.
„A tak se stalo, že indiáni kmene Guarani konečně poznali nekonečnou milost boží a krátkodobou milost lidskou,“ říká v úvodu vysoký církevní hodnostář, jenž celým filmem provází. Cítíme z nich trpkost člověka, který se proti svému přesvědčení stal spoluodpovědným za likvidaci několika jezuitských misií v Jižní Americe v polovině 18. stolení. Tedy silná individualita, svádějící boj s diktátem otrocky smýšlejících evropských mocností. To je jedna z tematických linií, které film sleduje. Druhou, exponovanější, je spor odehrávající se uvnitř každého z hrdinů příběhu. Věčné morální dilema plynoucí z otázek – co je správné? Jak se o to zasadit a jakým způsobem to uchovat s co nejmenším počtem obětí? Tato rozporuplnost nejviditelněji formuje postavu obchodníka s otroky Rodriga Mendózu (Robert de Niro), hledajícího v misii spásu. Nápomocen mu je otec Gabriel (Jeremy Irons), jezuitský kněz, pevně odhodlaný dostát svému misionářskému poslání. Silné herecké osobnosti propůjčují charisma výrazným, historicky ukotveným postavám. Bezpříkladná krása brazilských exteriérů je zachycená oscarovou kamerou Chrise Mendese. Krize hodnot jednotlivce i celé společnosti je doprovázena melancholickými tóny skladatele Ennia Morriconeho. To jsou devízy, povyšující Misi mezi filmy, které kromě fascinující podívané přinášejí divákovi i zajímavé svědectví s nadčasovým charakterem.
Igor Faltus
Ponorka
Das Boot
Režie Wolfgang Petersen, 1981, 216 min.
Rok 1941, posádka německé ponorky čelí na rozbouřeném moři útokům nepřítele, stejně jako vlastní úzkosti. Film Wolfganga Petersena se stal hitem roku 1981 (posbíral mimo jiné 6 oscarových nominací) a resuscitoval v „mezinárodních vodách“ německou kinematografii. Ponorka nabízí do té doby nevídaný pohled na druhou světovou válku. Hlavními hrdiny jsou němečtí vojáci, které bez kladného či kritického hodnocení vnějších souvislostí pozorujeme na jejich cestě do boje. Film není válečným mementem, vojáky neadoruje ani je neostouzí. Jde o precizně natočenou realistickou akci. Dominujícím prvkem je stupňující se strach, spojený s klaustrofobickou úzkostí. Valnou většinu obrovské stopáže filmu (na DVD vychází režisérský sestřih o délce 216 minut) stráví divák s námořníky uvnitř kovového monstra a s přibývajícími minutami se stále více dostává pod vliv stísněného prostoru. Charaktery se pomalu začínají rozpadávat, torpéda a bomby útočí stále častěji a ponorka se v myslích mnoha stává hromadnou ocelovou rakví… Bonusová výbava DVD je poměrně nevýrazná. Dočkáme se krátkého filmu o filmu, traileru a především audiokomentáře režiséra Petersena a představitele hlavní role Jürgena Prochnowa. Absensce většího množství dalších materiálů je v tomto případě odpustitelná – po tak dlouhé a vyčerpávající plavbě už divák nic dalšího nežádá.
Jan Jílek
Svěrací kazajka
The Jacket
Režie John Maybury, 2005, 103 min.
Režiséři Steven Soderbergh a George Clooney se u filmu Svěrací kazajka spojili jako producenti a režírovat nechali nepříliš známého klipaře Johna Mayburyho. Do hlavních rolí filmu obsadili vedle mladých hereckých nadějí Adriana Brodyho a Keiry Knightlyové ostříleného Krise Kristoffersona. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách. Přítomností je tu rok 1992, kdy se válečný veterán Jack Starks stane podezřelým z vraždy policisty, a protože kvůli svému válečnému zranění trpí výpadky paměti, je uznán za nesvéprávného a poslán do blázince. Tady se setkává se svérázným lékařem, mezi jehož léčebné praktiky patří znehybnění pacienta svěrací kazajkou, nadopování drogami a pak tříhodinový „odpočinek“ v boxu pro mrtvé. Nepříjemná procedura se však pro Jacka stane vstupní branou do roku 2007, odkud je schopen předvídat, a tedy měnit přítomnost. Režisér pracuje s klipovými sekvencemi, jejichž prostřednictvím se Jack dostává do budoucnosti, nejčastějším detailem je tu oko, které slouží divákovi jako brána do Jackovy mysli. V jednom z bonusových materiálů se dozvídáme, jak velkou inspirací byl pro tvůrce experimentální film. Netradiční příběh tak trochu kazí jen nepravděpodobná milostná zápletka. V nepoužitých scénách pak objevujeme i takové, které by film o mnoho neprodloužily, ale dobře by do něj zapadly. Potěší také několik alternativních závěrů.
Jiří G. Růžička
Star Wars: Battlefront II
Lucasarts Entertainment 2005
PC, PS2, PSP, Xbox
Tentokrát se vypravíme do daleké galaxie George Lucase, jehož firma Lucasarts se řadu let snaží zprostředkovat zážitek z filmové ságy Hvězdných válek na monitorech počítačů. V zatím posledním pokračování je možné popadnout blaster a s libovolnou stranou (Impérium, rebelové, Obchodní federace, Republika) se vrhnout na nepřátele. Nejzábavnější je hraní po internetu s až šedesáti čtyřmi hráči v jedné z mnoha lokací po celé galaxii. Zavítáme na Hoth, Coruscant, Naboo, Dagobah a spoustu dalších planet, které se liší grafickým zpracováním a terénem. Jednotlivá družstva dobývají strategické body a ten, kdo vlastní všechny, vyhrává. Legie pěšáků doplňují hrdinové z filmů, jako rytíři Jedi, Han Solo nebo princezna Leia. Kromě planet je možné zápasit i ve vesmíru a obsazovat nepřátelské lodě, a to i způsobem, kdy v jedné stíhačce sedí dva hráči: pilot a střelec. Využívání vozidel je dotaženo k dokonalosti i na povrchu: nejrůznější tanky, vznášedla nebo dělostřelecké věže jen čekají na obsazení a využití. Oproti zábavnému multiplayeru je postavena kampaň pro jednoho hráče – a ta je zpackaná takovým způsobem, že se snad ani nedá mluvit o „hraní.“ Umělá inteligence nepřátel nefunguje, valnou většinu úkolů za hráče plní jeho počítačoví kolegové, a to není zábava, ani kdybyste se rozkrájeli.
Pavel Dobrovský