Více než pětiletá tvorba Abstract Monarchy Tria patří k fenoménům, které v kontextu středoevropské progresivní scény není možné přehlédnout. V linii investigativního rozvíjení odkazu radikální, na alibistické kompromisy nepřistupující větve improvizované hudby (reprezentované pars pro toto britským uskupením AMM) představuje totiž v daném geoprostoru nepochybně jedno z nejinvenčnějších těles. Česká premiéra tohoto mezinárodního projektu se uskuteční 31. března v experimentálním prostoru NoD v Praze v rámci festivalu jiné hudby Stimul.
Protagonisté Abstract Monarchy Tria (dále jen AMT) se už před jeho vznikem věnovali pozoruhodným projektům, jejichž specifický charakter je k sobě konvergentně přibližoval. Vídeňan Franz Hautzinger se jako špičkový hráč na čtvrttónovou trubku, leader skupin Nouvelle Cuisine a Striped Roses či lektor kompozice na vídeňské akademii dlouhodobě věnoval mutacím intuitivní hudby, avantgardního jazzu a experimentů s dvanáctitónovými řadami. Osobitost tohoto hudebníka, který spolupracoval mimo jiné s Derekem Baileym, Elliottem Sharpem, Gillem Evansem, Johnem Calem či Philem Niblockem, však netkví v instrumentálním eskamotérství, ale v jedinečném hudebním myšlení. Téměř vůbec se nezaměřuje na konvenční tónový rastr čtvrttónové trubky, ale na sonicko-strukturální možnosti vyplývající ze vztahu lidského dechu a daností svého nástroje (rozličné způsoby foukání, někdy i bez přímého nátisku, transformuje mechanikou trubky do podmanivých zvukových prstenců basových tónů až po subtilní záchvěvy vibrujícího vzduchu).
Jeho maďarští partneři, soničtí brikoléři Zsolt Sörés (viola položená na stůl, perkuse, kontaktní mikrofony, objekty, DAT nahrávač, mixpult) a Zsolt Kovács (kytara položená na stůl, perkuse, kontaktní mikrofony, objekty, rádio) jsou proslulí především svou tvorbou ve společném hudebně-konceptuálním tandemu S.K.Ψ. Od poloviny devadesátých let v něm testují v různých „hermetických“, koncentrovaně tematických projektech nevyčerpatelný potenciál takzvané musique actuelle. Ten nespočívá jen v požitku z netradiční (sou)hry, využívající nekonvenční timbrovou plasticitu nástrojů a nalezených předmětů, ale především v transparentně de-konstruktivním přístupu k výslednému tvarování hudebních procesů. Oba protagonisté působí na budapešťské avantgardní scéně nejen jako tvůrci, ale i jako organizátoři (festival Szünetjel), vydavatelé (vydavatelství Magyar Mühely a stejnojmenné unikátní periodikum) a propagátoři nekonvenčního intermediálního umění (Tilos Radio atd.).
Trialog Hautzingera, Sörése a Kovácse v AMT se odehrává v různých polohách a plánech, z nichž některé zachycuje na sklonku minulého roku vydané debutové album Leading/Spirit/Minimalism (Heyermears / Discorbie, 2005). Toporně popisovat jeho atmosféru pouze v korespondenci s názvem by bylo povrchní, nicméně titul přece jen cosi náznakově vystihuje. Deska totiž plyne v překvapivě střízlivém „tónu“: s minimem elektroniky a maximálním soustředěním na událost znění (někdy pouze) jediného zvuku AMT dosahuje nedefinovatelného výrazu. Tiché, dlouhotrvající prolínání podivně vibrujícího dechu v trubce a umně dávkovaných konkrétních zvuků vytvářejí zvláštní, hudebně korelativní tkaniva, z jejichž jedinečnosti je možné cítit důkladnou znalost a poučenost všemi hudebními „(post)modernismy“ (zejména „poststrukturalismem“ a jeho „re-definicemi“ všeho, co je pokládáno za jasné a zřejmé).
Posluchač naslouchající kolektivním procesuálním kompozicím tohoto tria se nestřetává se strnulou pózou horror vacui, spočívající v neurotickém zaplňování časoprostoru jakýmikoliv zvuky, ale s respektem k tichu, trvání a setrvávání. Neobyčejná hudba AMT totiž nejen že relativizuje naše „přelétavá” recepční očekávání, ale také nás vrací zpět k hlubinně událostnímu, určitým obsahem naplněnému prožívání času, jehož potřebu náš klipovitý způsob života čím dál více vymazává.
Autor je experimentální hudebník a muzikolog.