Jablkoň
Oslava – live
Indies 2006, DVD
Skupina Jablkoň prošla za více než dvacet let své existence hudebním vývojem od zvukového experimentu přes folk k vážné hudbě. Poslední etapu zachycuje úvodní část tohoto DVD, nahraného živě na loňském koncertě v Náměšti nad Oslavou (Oslava tu tak má hned dva významy). U prvních osmi skladeb hostuje houslista Jaroslav Svěcený a spolu se skupinou oprašuje staré hity jako Baba Aga nebo Kolotoč. Dalších devatenáct (!!) tracků je pak kompilací toho lepšího (k nej- mi pár skladeb chybí) z tvorby skupiny. Jako hosté se objevují flétnista Jiří Stivín, cimbalistka Zuzana Lapčíková nebo „fyzický básník“ Petr Váša. Koncertní DVD tak potěší příznivce skupiny, přesto však podle mne jeho hodnota spočívá jinde. K živému vystoupení jsou totiž jako bonusový materiál připojeny všechny klipy skupiny, na nichž můžeme sledovat její vývoj, za zmínku stojí i dokument o jejím lídrovi Michalu Němcovi. V něm nejenže vnikáme do zpěvákova soukromí, ale zároveň se spolu s archiváliemi, které Němec schraňuje, můžeme ohlédnout i za úspěchy, jakými bezpochyby je vystoupení v Roskilde a na dalších světových hudebních festivalech. Mnohé možná překvapí i dlouholeté působení Michala Němce jako volejbalového trenéra dívčího klubu, pobaví také důmyslnost, s jakou si Němec sestavil rotoped naležato, aby při hubnutí mohl sledovat televizi. Hudební znalci jistě ocení i možnost pustit si nahrávku v prostorovém formátu 5.1.
Jiří G. Růžička
Strašpytlík / Chicken Little
Režie Mark Dindal, 2005, 77 min.
Na Strašpytlíka (postavu) dopadl kousek nebe. Na Strašpytlíka (film) dopadl kus negativní kritiky. Strašpytlík měl zpočátku problém, aby mu někdo uvěřil, ale nakonec se stal hrdinou. Překonat ostatní studia, produkující 3D animované filmy, by bylo od Walt Disney Pictures a jeho prvního filmu tohoto druhu troufalé předsevzetí, naštěstí se o to nesnaží. Animace není vypracovaná do detailů, nenadchne, ale slouží příběhu, který je prošpikován množstvím narážek na jiná filmová díla. Ta jsou někdy příliš okatá, jindy příjemně pomrkávající. Atmosféra je poněkud nevyvážená. Klasická klišé (písnička, ponaučení, dojemné rozhovory, důležitost přátelství) jsou doprovázena (překvapivě) mimozemskou zápletkou ve stylu Války světů. To, co táhne tento snímek nejvíce dolů, jsou postavy. Z těch vedlejších může zaujmout pouze mlčenlivá rybka Rybízek, ostatních by bylo radno si nevšímat. Bohužel to platí i o hlavní postavě malého kuřete. Strašpytlík si získává sympatie diváků velmi obtížně. Nelze se ubránit cynickému přání, aby souboj s mimozemšťany dopadl poněkud v jeho neprospěch... Společnost Disney se svým snímkem nedopadla přímo zle. Přehnaně negativní kritiky si nezaslouží. Pokud by však chtěla na tomto poli pokračovat (bez Pixaru), měla by raději ubrat vtipných narážek a zkusit vymyslet příběh s postavami, které budou divákům něčím blízké. Bonusový materiál bohužel ke kvalitě disku nijak nepřispívá.
Lukáš Gregor
Přežili jsme Ardeny / Saint and Soldiers
Režie Ryan Little, 2003, 90 min.
Očekávat od válečného snímku Přežili jsme Ardeny stejný akční náboj jako například u filmu Zachraňte vojína Ryana by bylo pošetilé. Film, zabývající se skutečnou událostí zvanou Malmédský masakr, kráčí trochu jinou cestou. Klade důraz na psychologii a pocity malé skupiny vojáků, kteří v podstatě na boj rezignují. Snaží se dostat do bezpečí s jedinou puškou, jsou unavení a navzájem si musí, ač někteří příliš nechtějí, důvěřovat. Hrdinství je zde pouhým prázdným pojmem. Vojáky z nich dělá jenom uniforma. Přesto se v krizových situacích dokážou zachovat jako hrdinové, činí tak ale bez gest, zříkají se všech svých dobrých činů. Naopak se utápějí v tom, co se jim nepodařilo. Snímek Stevena Spielberga Zachraňte vojína Ryana radikálně změnil poetiku válečných filmů, a to je případ i filmu Přežili jsme Ardeny. Pobledlost barvy, roztřesená ruční kamera, místy až zrnitost válečných dokumentů i zde přispívají k pocitu divákovy spoluúčasti. Válečné snímky v poslední době jen výjimečně přijdou s originální látkou, nahrazují ji formou. Ani tento film nic neobjevuje. Ale i přes (či právě pro) svou nenápadnost není příspěvkem zlým. Snímek, který se obejde bez patosu a velkých scén (stejně jako se DVD obešlo bez bonusů) má přesto co říci.
–lg–
Kletba bratří Grimmů / The Grimm Brothers
Režie Terry Gilliam, 2005, 114 min.
Bratři Grimmové se živí vymítáním zlých duchů. Putují od vesnice k vesnici, důvěřivé obyvatele pokaždé napálí obratnými triky a nechají si za to bohatě zaplatit. Jednoho dne jsou uvězněni a mají na výběr – buď odhalí jiné podvodníky, kteří řádí v okolí vesnice Marbaden, anebo je čeká trest smrti. Volí první variantu, brzy však začne být jasné, že události v Marbadenu nejsou dílem podvodníků, ale skutečných nadpřirozených bytostí. Příběh snímku je zasazen do ponuré krajiny plné bláta, odpudivých stromů a nepřátelsky naladěných zvířat. Strašidelnému lesu dominuje tajemná věž, v níž zjevně přebývá někdo ne zcela živý. Zatím poslední film Terryho Gilliama byl sice natočen za hollywoodské peníze a bohaté triky dávají tušit, že jich nebylo málo, mainstreamové postupy jsou tu však zastíněny důrazem na osobité výtvarné pojetí, plné bohatých a dosti bizarních interiérů i exteriérů, a na řadu groteskních postaviček s podivnými obsesemi. V Kletbě bratří Grimmů jsou dovedně zkombinovány hororová atmosféra, dobrodružná akce, komediální prvky a pohádkové motivy. Ne zcela přesvědčivý závěr je do značné míry vykompenzován Gilliamovým působivým vizuálním stylem. Bonusy zahrnují rozhovory s herci a chaotické záběry z natáčení, které bohužel nikdo neposkládal do organizovaného celku.
Jan Hanzlík
Lord of the Rings:
Battle for Middle-Earth 2
Electronic Arts 2006
PC
Trilogii Petera Jacksona může být vděčný nejeden komerční vydavatel: dostal na svůj mlýn hotovou záplavu poptávky po předmětech spojených s Pánem prstenů. Firma Electronic Arts módní vlnu velmi dobře využila v Battle for Middle-Earth, real-timeové strategii pro masy, to znamená pro řadové konzumní hráče, kteří si chtějí připomenout vizuální atmosféru filmů a nepotřebují sáhodlouze zkoumat složitý herní model. Pokračování s číslovkou 2 navazuje na první díl ve všech směrech: dobře vypadá, je skvěle ozvučené a zavádí do herního světa postavy, které se ve filmu nevyskytovaly. Válka probíhající mezi trpaslíky, elfy a mocnostmi zla se rozjíždí na všech frontách a během jednotlivých potyček můžete definovat alternativní vývoj událostí ve Středozemi. Animace jednotek, stejně jako celá grafická stránka, je propracovaná: jednotky mají nejen svá gesta pro pohyb a souboj, ale také se věrohodně bojí při setkání se silnějším nepřítelem nebo zábavně panikaří. Cílem hry je přinést čirou zábavu, bez zbytečných komplikací nebo složitých strategických systémů. Battle for Middle-Earth 2 jde ve stopách staršího bratříčka a nabízí jednoduchou zábavu plnou efektů – a v tom je její síla. Přesně takhle má totiž vypadat hra pro ty, kteří si chtějí zahrát na počítači maximálně jednou ročně a dobře se při tom pobavit.
Pavel Dobrovský
The Year Of
Slow Days
Morr Music/Starcastic.cz 2006
O Bernardu Fleischmannovi jsem tady před pár týdny psal v souvislosti s jeho novým albem Humbucking Oil. To se ještě nestačilo ani zabydlet v českých obchodech a už je tu další deska s jeho podpisem. Tentokrát spolu se svým kamarádem, dvorním zpěvákem a klarinetistou Christofem Kurzmannem, a dalšími vytvořil živou kapelu. The Year Of jako by čerpali z nahrávek kapely The Notwist. Svým soundem naplňují požadavky nakladatelství Morr: silné melodie, u kterých chvíli smutníte a za chvíli se můžete s prvním rychlým kytarovým riffem vzešlým z elektronických mlh zase pousmát. Ale je třeba říct, že spíše než o album postavené na aranžích a podkladech jde o akustickou desku. Fleischmanna nelze označit za „čistého elektronika“, ale za projektem The Year Of by jej hledal asi jen málokdo. Indie kapel máme hodně, ale na to, že jde „jen“ o vedlejší projekt, je třeba smeknout. Takhle nazdobené kytary, vyhrávající občas do zvonkohry, jindy do praskajícího ambientu, rozsekaného nabroušenými bicími a Kurzmannovým hlasem, by měly být ozdobou všech chill-outových festivalů. The Year Of ukázali, že nejsou jen kapelou do „Pomalých dnů“. Ať už o domácím hudebním trhu kolují jakékoliv zvěsti, album Slow Days by se tu mohlo uchytit. Čistých kytarovek, které dneska poslouchá každý, je už nebezpečně moc. A právě The Year Of jsou cestou z téhle pasti šesti strun.
Ondřej Stratilík