Režie Jaromil Jireš, 1970, 77 min.
DVD disk s Jirešovým snímkem Valerie a týden divů je symptomatickou ukázkou vztahu našich vydavatelů k domácímu filmovému dědictví. Než uvedl Bonton letos tento film na náš trh, stačil v minulých letech vyjít v USA, Velké Británii i Japonsku. Už to svědčí nejen o komerčním potenciálu tohoto díla, ale i o jeho kvalitách. Jireš pro svůj film (v jeho tvorbě jinak netypický) využil literární předlohu Vítězslava Nezvala, která, ač příběhem dospívající dívky vnímající svět kolem sebe osobitým pohledem a fantazií, je postavena na půdorysu gotického románu. Filmová adaptace pak z této poetiky těží množstvím výtvarných nápadů a hudebních motivů. Vynikající kameramanskou práci (Jan Čuřík) doplnilo krásné výtvarné řešení kostýmů a kulis (Ester Krumbachová) a uhrančivá hudba (Luboš Fišer). Tematicky film balancuje na pomezí pohádky a fantazie s hororovými prvky, přičemž vše je nahlíženo s notnou dávkou surrealistické poetiky. Některé okamžiky a motivy (např. upír) se sice mohou zdát poněkud naivní, ale jako celek je Valerie a týden divů velké dílo, plné kouzelné poezie, jaká se v současném filmu často nevidí. Na DVD máme vedle samotného filmu možnost zhlédnout i několik krátkých rozhovorů, fotogalerii a textové filmografie tvůrců. Technická kvalita přepisu filmu překonává dokonce zahraniční edice, a i když si ji lze představit ve vycizelovanější podobě, rozhodně zážitek z filmu nekazí.
Petr Gajdošík
King Kong
Režie Peter Jackson, 2005, 187 min.
Poté, co Pánem prstenů nadchl diváky i americkou Akademii (11 Oscarů za Návrat krále), pustil se Peter Jackson do dalšího vysněného projektu. Svého King Konga pojal jako poctu původnímu filmu z roku 1933, nataženou do ohromné délky a obalenou dech beroucími triky nového milénia. Nostalgická atmosféra třicátých let dýchá na diváka od úvodních záběrů a Jackson skrze ni neodkazuje pouze k původní verzi, ale také ke zlaté éře Hollywoodu třicátých let. Režisér, který má za sebou filmy jako Živí mrtví nebo Meet the Feebles, se kvůli retrostylu zřekl explicitně brutálních a lascivních scén (King Kong se neprochází po lidských hlavách a Naomi Wattsová zůstane po celý film cudně zahalena). Už původní King Kong porušuje pravidla žánru tzv. monster-filmu a Jackson jde ve své verzi ještě dál. Jeho Kong je LIDOopem schopným projevovat základní emoce a rozvinout (přátelský) vztah k hlavní hrdince. Do role monstra se tak dostává obézní režisér Carl, jehož manická posedlost filmem (Jacksonův silný sebereflexivní prvek) přivede všechny ke zkáze. King Kong nabízí bohaté interpretační pole, důležitější je ale fakt, že se jedná o velkou podívanou, o spektakulární biják v nejlepším slova smyslu. Mezi bonusy patří samostatně prodejný dvojdisk Deník režiséra, který popisuje historii vzniku filmu a nabízí další tři hodiny záběrů z natáčení, rozbory scén či desítky produkčních poznámek.
Jan Jílek
Lev v zimě / Lion in Winter
Režie Anthony Harvey, 1968, 134 min.
V prvním desetiletí 20. století to bylo zfilmované divadlo, které dokázalo vyprostit mladičkou kinematografii z osidel pouťové zábavy. Záhy nato však bylo divadlo vůči filmu postaveno do situace méněcenného kolegy. Přesto se však do filmu adaptované drama na plátnech kin objevovat nepřestalo. James Goldman na konci šedesátých let svou hru sám přepsal do podoby filmového scénáře, zachoval její divadelní povahu, také režisér Harvey čirou filmovost eliminoval téměř maximálně. Sledovat konflikt mezi králem Jindřichem II., jeho ženou Eleonorou a jejich třemi syny, kdy Anglie čeká, kdo bude následníkem trůnu, je téměř jako být divákem v hledišti divadelního sálu. S tím rozdílem, že díky kameře Douglase Slocombeho vidíme, že se často za silně vyřčenými slovy skrývá v očích odlesk strachu, slabosti… Je samozřejmé, že si „zfilmované divadlo“ zakládá především na hereckých výkonech, přesto jsem se při sledování Petera O’Tooleho, Katharine Hepburnové či mladého Anthonyho Hopkinse nedokázal ubránit pocitu, jaký ve mně jakožto divákovi může vyvolat pouze něco zcela výjimečného. To, že jejich výkony jsou podepřeny vynikajícími dialogy a podkresleny mimořádnou hudbou Johna Barryho, posouvá zážitek z filmu ještě dále.
Lukáš Gregor
Dreamfall: The Longest Journey
Aspyr Media 2006
PC, Xbox
Existuje vývojářská škola, která tvrdí, že dokud v sobě nezačnou hry odrážet aktuální události reálného světa, budou stále omezeny jen na miliony náctiletých hráčů a nedostanou se do veřejného povědomí. V nové příběhové adventuře Dreamfall se můžete na vlastní kůži přesvědčit, jak hluboce estetický zážitek vyvolá hra, která sice probíhá ve fiktivním vesmíru blízké budoucnosti, nicméně reflektuje politicko--náboženský konflikt dnešního světa a zároveň velmi pečlivě vystihuje vnitřní přerod člověka od dětství k dospělosti. Jako Zoe, mladá dívka narozená v Casablance, se vydáte zachraňovat rovnováhu mezi naším světem a paralelní „magickou“ dimenzí, v níž jsou tradiční hodnoty zašlapávány pod nohama agresivních náboženských fanatiků. Dohromady se snoubí motivy globalizace, zneužívání marketingu k ovládnutí lidí, politika řízená demagogickým náboženstvím a v neposlední řadě hledání sebe sama, nalézání smysluplnosti světa a porozumění ostatním lidem. S uspořádáním virtuálního světa scenáristy Tornquista můžete nesouhlasit, komplexnost mu ale upřít nemůžete. Dreamfall navazuje na hru The Longest Journey, za níž také stojí Tornquist, a kromě vynikajícího příběhu najdou znalci prvního dílu vysvětlení osudů známých postav. Dreamfall září mezi současnými hrami „pro intelektuály“: nikoliv kvůli herním mechanismům, ale kvůli schopnosti vyprávět atraktivní a propracovaný příběh.
Pavel Dobrovský
Nierika
Poison on Your Spoon
Piper Records 2006
S výrazným personálním a hudebním potenciálem vydala počátkem dubna své druhé album s mírně tajuplným titulem Poison on Your Spoon kopřivnická Nierika. Po „lo-fi“ předehře v podobě první desky Hydroponicum se tak na druhém albu vzájemně vzpírají skladby, které z melancholické matnosti vystupují až po násobném poslechu, zato intenzivně. Jedenáct kratších skladeb rozkrývá své vrstvy a soudržnost až při ustrnutí u jednotlivých nálad, ploch, hudebních drobnokreseb. Slidekytara protkaná s počítačově jemně přiostřenými bicími, upozaděné vokály pančující drnkající kytarový riff, přerývaná nabroušená rytmika, řízný zpěv Moniky Lohrerové s podporou Vladimíra Schwarze. Odcizenost anglických textů rozněcuje autentický, svěží projev, zvukový mistr Dušan Neuwirth a sympaticky zralá kompaktnost „pouze hudebních“ ambicí předkapely Tata bojs, Khoiba nebo Umakart. Klubová pestrost se rozrůstá! Jed se stává jedem až poté, kdy nenaplnil svou funkci léku – Nierika při správném dávkování dráždí, probouzí, naladí a rozhodně nezabíjí.
Pavel Bednařík
Ministry
Rio Grande Blood
13th Planet 2006
Poté, co s koncem minulého tisíciletí odešli Ministry deskou The Dark Side of the Spoon od labelu Warner Bros., jako by se za nimi zavřela voda. Ministry sice další čtyři roky žádnou novou desku nevydali, ale v roce 2003 se vrátili s albem Animositisomnia, které vyšlo u malého vydavatelství Sanctuary, a od té doby vydávají zhruba album ročně. Letos si zakladatel skupiny Al Jourgensen založil vlastní vydavatelství 13th Planet a počátkem května tu vydal jejich nové album. Tak jak je u Ministry zvykem, nejde o nic jemného, možná i přibylo řezavých metalových kytarových riffů, nechybí ani automatický bubeník, který dodává skladbám ještě zběsilejší tempo. Deska je nabita politickými, protibushovskými texty, v nichž se americký prezident zpovídá z toho, že je „zbraní hromadného ničení“, a že nikoliv Al-Kajda nebo Bin Ládin, ale on je největším světovým teroristou. Bush se objevuje také na obalu desky, kde ukřižovaný vstává z barelu ropy. Už úvodní Rio Grande Blood nechá tichým začátkem posluchače zvýšit volume a potom se mu krutě zařízne kytarovým partem do sluchovodů. K nejlepším skladbám patří následující Senor Peligro, atmosféru desky Filth Pig pak připomíná Lies Lies Lies. Jako bonus je zařazena skladba Great Satan, nominovaná dokonce na Grammy. Rio Grande je nejlepším počinem skupiny od její přelomové desky Psalm 69, proto potěší i srpnové vystoupení Ministry na jihočeském Love Planet.
Jiří G. Růžička