Blízko nebe
Close to heaven
Režie Dan Svátek, 2005, 96 min.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem si z videopůjčovny přinesl naleštěný disk s posledním počinem Petra Nikolaeva s názvem Kousek nebe! Originální obal, originální potisk, přesto se v útrobách DVD skrýval titul jiný, a sice Blízko nebe mladého režiséra Dana Svátka. Nevím, zda se jedná o případ ojedinělý, nutno však podotknout, že pokud by to bylo obráceně, bylo by to lepší. Svátkovi určitě nechybí elán, mladická energie a chuť točit. Co mu ale zcela jistě chybí, je dobrý scénář, popřípadě ještě lepší dramaturg. Vyprávění kolísá mezi absurdní groteskou a vážně míněným protirasovým apelem, mezi nevázanou hříčkou a dramatem o schizofrenii. Ke konci se navíc změní vypravěč. Podobná nevyváženost by se dala tolerovat, pokud by se za ní skrýval nějaký důvod, účel. Svátek však žádné důvody nepředkládá, dokonce ani tam, kde by byly nejnutnější, například proč čeští herci hovoří anglicky. Navíc tak příšerně, že to nepůsobí vtipně, nýbrž navýsost trapně. Forma připomíná „hračičkářský“ styl Jeunetův, neposouvá jej ale nikam dál, takže Svátek vypadá, jako by jej vykrádal. Kamerové ekvilibristiky opět nemají žádné odůvodnění. Jediná věc, která tedy stojí za zmínku, je postava mága Ernieho, jehož verbální projev a mimika úspěšně těží z klasických kabaretních čísel. Bonusový park na DVD není nijak bohatý: upoutávka, hudební klip, několik scén a audiokomentář tvůrců.
Jan Těšitel
Swordsman 1 a 2
Režie Tsui Hark, Ching Siu Tung a další, 1990 a 1991, 113 a 105 min.
V edici Honkongské legendy se objevily dva filmy, které spojuje osoba úspěšného hongkongského producenta Tsui Harka. Dávno před Tygrem a drakem se v nich dějí věci, které by člověk čekal spíše v pohádkách. Lidé skáčou desítky metrů vysoko, dokážou běhat po vodě nebo po trávě, meč rozsekne statný strom, aniž by se ho dotkl, a postavy si na plátně můžou dělat, co si umanou, bez ohledu na fyzikální zákony. Bohužel je tu nadpřirozeného tolik, že po chvíli začne film nudit a ani příběh nestojí za to. V obou dílech jde o jakýsi svitek s tajným bojovým uměním, jehož majitel dokáže poručit i „větru, dešti“. V druhém díle se pak dozvíme, že cenou za to je vzdání se svého mužství (s ženami se buď nepočítá, nebo to mají snazší). Hlavní hrdina Ling se pak vždy ke svitku nějakým (dost krkolomným) způsobem připlete a svým uměním meče, kterým předčí všechny ostatní, svitek zachrání. K tomu je přibalen romantický příběh, kdy se do něj některá z žen (většinou skoro všechny) zamiluje. Jeho postava je navíc obdařena humorem (který moc nefunguje) a sklonem k pití vína (k tomu se humor většinou váže). Zajímavostí může být, že ve druhém díle hraje Linga budoucí hvězda Jet Li. Film je navíc podbarven příšernou hudbou. Jediné, čím se oba snímky mohou řadit mezi „legendy“, je tak snad jen to, že předcházely současné vlně asijských historicko-pohádkových filmů.
Jiří G. Růžička
Svět zítřka
Sky Captain and the world of tomorrow
Režie Kerry Conran, 2004, 106 min.
Umělá animovaná rekonstrukce New Yorku třicátých let se stává kulisou nejen pro trio hollywoodských hvězd Juda Lawa, Gwyneth Patltrow, Angelinu Jolie, ale i rámcem pro sci-fi příběh o robotech snažících se ovládnout svět. Sledujeme dokonalé retro, které je propojováno s postupy zcela moderními, od vytvoření celého filmového světa v jednom počítači až k žánrovým a dějovým prvkům. Postavy, dialogy i výstavba děje samotného čerpají z tradice i estetiky filmů noir, jsou však doplňovány motivy z děl pozdějších, od komiksu až k počítačové hře. Svět zítřka je nejen zábavnou přehlídkou možností filmové tvorby, doprovázenou napínavým dějem, ale zejména postmoderní hrou. Conranova vize je postupně zabydlována mnoha žánrovými klišé, fragmenty jiných umění, ale zejména mozaikou filmových odkazů a citací. Spolu s mrštným letadlem řítícím se newyorskými ulicemi se přenášíme do filmové historie mezi Frankensteina a Golema, prolétáme kompozicemi Orsona Wellese, které jsou doprovázeny jiskřícími konverzačními vtipy Howarda Hawkse, abychom se zanořili do Metropole Fritze Langa. Nad celou koláží se pak vznášejí stránky z Bible se stejnou lehkostí jako záchranné padáčky se zvířaty z archy Totenkopfovy, doprovázející happy end. Dvoudiskové DVD nabízí materiál, který ukazuje nejen zrození filmu, ale obsahuje i původní šestiminutový film, který stál na počátku celého projektu.
–ks–
Hammer and Sickle
CDV 2005
PC
Zdá se, že průmysl počítačových her začíná objevovat novou tematiku: studenou válku. Éra, kterou ve filmu většinou pokrývají snímky o tajných agentech, se ve hře Hammer and Sickle (v překladu Kladivo a srp) dostává i na počítačové monitory. Jako ruský agent se na území poválečného Německa snažíte zabránit vypuknutí třetí světové války – tu začíná organizovat skupina politických živlů těsně po ukončení druhé světové. Hrozba nukleárních zbraní je dostatečně jasná, aby vás motivovala k co nejrychlejšímu postupu. Ale pozor, rozhodnutí vykonaná na cestě budou ovlivňovat, jak hra skončí! Obsahově patří Hammer and Sickle do žánru taktických akcí, tedy jistého druhu strategie (Jagged Alliance, Commandos, Silent Storm). Se svou jednotkou bojujete proti nepřátelům v tahovém systému, kdy můžete využívat různých zbraní, pohybů a skrýší. Zajímavou možností je totální interaktivita prostředí: vše se dá zničit, včetně podlah domů nebo stromů a pouličního vybavení. Ruští vývojáři si od hry evidentně hodně slibují a naplnili ji desítkami možností a způsobů hraní, ale ve finále je bohužel třeba konstatovat, že HaS je zajímavá pouze pro příznivce taktických her. Pro všechny ostatní jde o překombinovaný a nedotažený pokus o originální hru.
Pavel Dobrovský
Manic Street Preachers
Lifeblood
Sony 2004
Punkoví Beatles. Přiznávám bez mučení, že tohle album mi uteklo a teď to chci napravit. Lifeblood je průsečík talentu, řemeslné poctivosti a kontroverze. Kontroverzní zdá se být snaha natočit písničkovou kolekci průzračného popu se všemi těmi automatickými bubeníky, opakujícími se nápěvy a pečlivě vybroušenými melodickými vyhrávkami před refrénem a po něm. Zvlášť když jste jako kapela před deseti lety zapíchli snahu být kontroverzní a polit-intelektuální punkáči. Od alba Everything must go (1996) se Manics postupně přestávali stydět za prostý fakt, že jim v krvi koluje britská glamrocková písnička s řádnou dávkou melancholické pompy a dramatu, k čemuž přispělo záhadné zmizení největšího vzteklouna skupiny Richeyho Jamese. Lifeblood má všechno, co se mi na Manics líbí, a jeho úhlavní hodnota tkví v tom, že inspiruje k úvahám na téma (ne)existence rockového zvuku a jeho užití při formování tváře písničky. James Dean Bradfield ochabl a čistým hlasem zpívá smutné písně, v kterých si uvědomuje, co všechno má na člověka v mládí vliv (přečíst text k songu 1985) a co z toho všeho zůstalo. Jeho užívání melodických nápadů nalepených na obvyklé vyprávěcí akordy jednotlivých slok uzavřelo tentokrát spojenectví s teplými zvuky syntezátorů a elektronickými obvody sekvencerů. Zvukové pole hladivé přehlednosti uprostřed otupujícího blahobytu funguje jako živá voda.
Jan Košatka
Antonín Dvořák
Svatá Ludmila
Arco Diva 2005, 2 SACD/DSD
Rozměrné oratorium Antonína Dvořáka na text Jaroslava Vrchlického nepatří právě k nejznámějším skladatelovým opusům, protože klade nesmírné nároky jak na interprety, tak na posluchače. Nicméně při své premiéře v anglickém Leedsu v říjnu 1886 slavilo triumfální úspěch. Skrývá se v něm velké melodické bohatství, krásné sólové i sborové party a dramatismus hodný opery; ostatně Svatá Ludmila je jakousi sakrální operou. Po více než čtyřiceti letech jsme se nyní dočkali nové domácí nahrávky; ta předchozí s dirigentem Václavem Smetáčkem a jedinečným Beno Blachutem je z roku 1963. Českou filharmonii na záznamu koncertu na Pražském jaru 2004 řídí Jiří Bělohlávek a především díky jejich výkonu stojí nahrávka za pozornost. Velkou chválu si zaslouží také Pražský filharmonický sbor a Bambini di Praga. Pětice sólistů již bohužel tak kompaktní není a je to škoda, neboť nevyrovnané výkony celkový dojem z nahrávky trochu kazí. Na jedné straně tak stojí obě výborné sólistky, sopranistka Eva Urbanová jako titulní Ludmila a mezzosopranistka Bernarda Fink v nevelkém partu Svatavy, na druhé straně nepříliš výrazný tenorista Stanislav Matis jako Bořivoj a kdesi mezi nimi dobří, ale přece jen ne výjimeční Aleš Briscein (tenor) jako rolník a Peter Mikuláš (bas) jako Svatý Ivan. Pro zajímavost dodávám, že se jedná o první českou nahrávku vydanou ve formátu SACD.
Milan Valden