Pustá ves je název epické básně, kterou napsal Oliver Goldsmith během svého života v Longfordu ve středním Irsku. Jmenuje se tak i kolektiv hudebníků, kteří pod vlajkami avantgardního folku a improvizované hudby proplouvají z kapely do kapely. Je jich požehnaně a svá alba vydávají buď na vlastní udělej--si-sám značce nebo u jiných nezávislých vydavatelství, jako je Humbug, Bottlenote, Slow Loris či Burning Emptiness.
Novým termínem avant-folk lze označit vlnu hudebníků zejména z britských ostrovů, kteří navazují na domácí tradici folkové tvorby, jež vždy stála poněkud v pozadí americké produkce, a jejích věrozvěstů a křísitelů (jejich „nová vlna“ se nyní jmenuje například alt country či paisley underground). V posledním desetiletí jako by mnozí mladí Britové na svém dvorku objevili dlouho zaprášený poklad a vzpomněli si na (o generaci až dvě) starší předchůdce pracující s lidovým a folkovým materiálem. Ten je v porovnání s americkým folkem baladičtější, zvukově prostší a nevykazuje příměsi blues či hillbilly; naopak si rád pohraje s vlivy vaudevillu a je v něm slyšet i ono problematické a nikdy nedefinované „keltství“. Nejslavnějším zprostředkovatelem asi zůstává psychedelický Incredible String Band z šedesátých let, v řadách popových hvězd swingujícího Londýna však najdeme vědomí tradice i v postpinkfloydovské tvorbě Syda Barretta a ve vrcholném období Raye Daviese a jeho Kinks. Významným impulsem bylo zjevení takzvaného neofolku, představovaného zejména dvojicí Douglas Pearce a David Tibet. Zatímco Pearceova kontroverzní formace Death In June a její početní následovníci často vyznávají ultrapravicovou mystiku (ať si Daniel Landa tvrdí, že termín neofolk pro titul nedávného alba si vymyslel sám), Current 93 Davida Tibeta (nedávno se objevili v Praze) zhudebňují křesťanské vize svého frontmana a svým silně introvertním přístupem se přes avantgardní odbočky přiblížili neokázalosti folkových tradicionalistů (tzv. British folk revival), jako jsou Shirley Collins, Tim Hart nebo Jackson Frank. Od industriálem ovlivněné práce s magnetofonovými smyčkami k akustické písňové čistotě.
Současný avant-folk je o něco mladší bratr postrocku. Oba sourozenci s rozvahou využívají klišé svého žánru coby páteře atmosférických kompozic poučených ambientní elektronikou, drone minimalismem a zvukovým kolážováním. Kromě tohoto zvukového zkoumání hranic znamená avant-folk návrat neokázalého a veskrze osobního písničkářství (trubadúrství). Je běžným přístupem současných hudebníků, že se k nějaké škatulce tak napůl hlásí, ale vlastně nehlásí. Berme tedy zařazení kolektivu Deserted Village do řad avant-folku podobně volně – s tím, že vykazuje nezanedbatelné symptomy.
Všichni se sejdeme…
Gavin Prior a Shane Cullinane jsou spolužáci z vysoké školy. V roce 2001 se na workshopu pořádaném legendární improvizační skupinou AMM seznámili se Scottem McLaughlinem a Davem Colohanem a vytvořili improvizační skupinu Murmansk. Colohan, nahrávající pod (občas kolektivní) značkou Agitated Radio Pilot, již měl společně s Jamesem Riderem skupinu United Bible Studies, do níž záhy přibyla celá sestava Murmansku – a tak by se dalo pokračovat velice dlouho.
Deserted Village, společenství pojmenované podle festivalu, který David Colohan uspořádal ve svém domovském Ballymahon v roce 2002, početným volným kolektivem, jehož někteří členové se nikdy nesetkali (francouzského hudebníka skrývajícího se pod pseudonymem Odd Job prý nepotkal nikdo z ostatních Vesničanů; své nahrávky k vydání posílá poštou), zatímco jiní soustavně navzájem kolaborují. O organizační stránky a chod vydavatelství se starají zejména Colohan, Cullinane a Prior: „Je tu skupina lidí, kteří hrají sólově nebo v různých kombinacích, a my jim všem pomáháme. Mnoho projektů má téměř stejnou sestavu. Když se účastním koncertu nebo nahrávání s Agitated Radio Pilot, vím, že budu hrát méně a jinak než například s Weapons Of Mass Destruction.“
…v Murmansku…
Prvním albem vydaným na značce Deserted Village (s logem odvozeným od irských dvojjazyčných ukazatelů) bylo eponymní CDR skupiny Murmansk. Vznikalo na Trinity College, v hudební učebně vybavené klavírem a cembalem. Z oddělení hudby a technologie si hudebníci půjčovali DAT rekordér a kvalitní mikrofony a kromě zmíněných klávesových nástrojů prý hráli na „všechno, co dokázali vytáhnout po schodech nahoru“. Tak vznikla část debutu i další, později vydané nahrávky (alba End Of Navigation a CraterScape).
Na půlhodinové ploše muzikanti ve dvou dlouhých tracích vytvářejí paralelu krásné strohosti obalu – černobílé fotografie mořské hladiny zaplněné nevysokými úlomky ker. Z alba převážně slyšíme podobné nevelké střepy zvuku, odeznívající bezprostředně poté, co poprvé škrábnou, prskání a další stručné, hned přidušené hluky – jemnou práci s hrubými elementy. Větší zvuková plocha, která vznikne v poslední třetině stopáže, evokuje špinavý kytarový noise raných Sonic Youth, i když bez rockového gruntu. Živá část alba, Glass Valleys, pochází z prvního koncertu Murmansk.
„Myslím, že akordy a melodie ničí tu delikátní síť, kterou dokážeme vytvořit, když hrajeme úplně volně. Když chceme improvizovat melodicky, máme na to spoustu jiných skupin,“ říká Gavin Prior a výstižně označuje hudbu skupiny za „droning and scratching“. „I v těch nejdrsnějších elektronických zvucích je cit pro přírodní síly v procesu. Murmansk je v mnoha aspektech naším prvotním i nejzazším hudebním vyjádřením. Zpočátku jsem měl potřebu komponovat, ale tahle kalkulace zmizela, jakmile jsem se hlouběji ponořil do zvuku. Nyní se prostě posloucháme a reagujeme. Najdeme ten správný vektor a pracujeme s ním nebo proti němu.“ Současný instrumentář Murmansk obsahuje mimo jiné laptop, samplery (včetně „primitivního“, avšak dodnes doceňovaného a v jistém ohledu nepřekonaného Casia SK1), table-top baskytaru, perkusivní nástroje snímané kontaktními mikrofony s efekty a zpětnou vazbou preparovaný mixpult. Gavin Prior se Scottem McLaughlinem navíc v poslední době propojili instrumenty tak, aby mohli svou hru vzájemně ovlivňovat.
…na biblických studiích
Asi nejpozoruhodnější akvizice Deserted Village, skupina United Bible Studies, byla založena jako duo, ovlivněné výše zmíněným Incredible String Bandem. Příznivec práce s hostujícími hudebníky Dave Colohan svým přístupem zapříčinil, že snad nebylo dvou koncertů, na nichž by skupina hrála ve stejné sestavě. Její alba, z nichž nejlepší je asi The Shore That Fears The Sea, jsou opravdu podmanivá, bez nelibých zvuků, přitom stále experimentující. Krátké písně střídají atmosférické instrumentálky s nepostřehnutelně plynulými přechody do hájemství akustického i elektronického ambientu nebo „dějových“ opusů plných terénních zvuků. Právě minimalismus akustických kytarových linek na barevném pozadí elektronických ruchů mě vedl k výše zmíněné úvaze o příbuznosti avant-folku s postrockem. Starší alba United Bible Studies jsou někdy baladičtější, jindy, jako v případě tři roky staré a letos reeditované desky Stations Of The Sun, Transits Of The Moon, jde o kolekci krystalicky čistých instrumentálních miniatur, vrcholících sedmnáctiminutovou, ambientně-avantgardní kompozicí s půvabným názvem Everytime We Find A Dead Viking. Nejdůležitější vlastností USB je vyváženost romantizujících folkových nálad a nebojácného hledání širších zvukových možností mimo obligátní lo-fi a klikající elektroniku.
A kde se tedy můžeme ještě setkat? Ve folkově-dadaistických Lost Roman Legions. Ve freerockových, hluku oddaných Weapons Of Mass Destruction. V částečně australských (původem i zvukem) Holt. V Cosmic Nanou – divočejší verzi United Bible Studies. A na rozcestí: www.desertedvillage.com.
Autor je zástupce šéfredaktora časopisu HIS Voice.