Režie François Truffaut, 1980, 128 min.
Z bohaté tvorby Francoise Truffauta se české podpory na DVD dočkal jen oscarový film Americká noc (1973). O několik let později režisér realizoval snímek Poslední metro (1980), který nyní přináší na DVD společnost Levné knihy a zahajuje jím řadu několika disků s výběrem z díla tohoto velikána francouzské kinematografie. Drama z okupované Paříže, odehrávající se většinou v jednom městském divadle, získalo řadu ocenění, stalo se nejlepším francouzským snímkem roku a bylo nominováno na Oscara. Přestože posledním Truffautovým filmům bývá někdy vyčítána sentimentalita a odklon z pozic „nové vlny“, jejímž propagátorem v mládí byl, nelze jim upřít preciznost a přesvědčivost. Truffaut se i v Posledním metru projevuje jako brilantní psycholog, dokazující mimořádnou schopnost analýzy mezilidských vztahů, vnitřních pohnutek jednání a jejich logických vyústění.
Film se stal především výbornou hereckou příležitostí pro dvě výrazné osobnosti, jimiž jsou Gérard Depardieu a Catherine Deneuvová. Oba v tomto díle podávají své party zcela přesvědčivě a jen díky nim se ze vcelku banální romance s lehce kýčovitým nádechem stává skutečný divácký zážitek. Poslední metro je na DVD v provedení, jaké tento vydavatel nabízí standardně: holý film s nevypínatelnými českými titulky.
Petr Gajdošík
Plukovník Redl / Oberst Redl
Režie István Szabó, 1985, 144 min.
Druhý díl Szabóovy německé trilogie je zasazen do období konce rakousko-uherské monarchie. V hlavní roli tu vystupuje nadějný a především oddaný důstojník rakousko-uherské armády Alfred Redl, kterého jeho schopnosti dovedly z chudinských poměrů až mezi šlechtu. Stejně rychle, jako přišel jeho vzestup, má však přijít i jeho pád. Monarchie se pomalu blíží ke svému konci, armáda je nedisciplinovaná a jednou z možností k obratu se zdá být vyvolání strachu mezi vojáky. K tomu je třeba vybrat obětního beránka a exemplárně ho odsoudit. Redl je ustanoven vedoucím nově založeného oddělení tajné služby a má za úkol najít „zrádce“ podle poměrně přesného zadání: nesmí to být ani Rakušan, ani Maďar, ani Čech (ti se totiž rádi bouří), nejlepší by byl Rusín z chudinských poměrů – tedy Redlův dvojník. A Redlovi začíná být jasné, že pokud svou oběť nenajde, stane se jí sám. Situace tak trochu připomínající naše padesátá léta. Szabó dlouhými detailními záběry zachycujícími Redlovu tvář (Klaus Maria Brandauer) ve chvílích, kdy se musí rozhodnout, zda má dál věrně sloužit monarchii a zaplést se tak do špinavých her, nebo se svého úkolu, a tedy celé kariéry vzdát, ukazuje osobnost člověka, který v podstatě nemá na vybranou. Snímek získal v roce 1985 cenu poroty v Cannes a byl nominován na Zlatý glóbus a Oscara. Obraz je však bohužel ne zcela vyčištěný a na DVD chybějí bonusové materiály.
Jiří G. Růžička
Obyčejní hrdinové / Imaginary Heroes
Režie Dan Harris, 2004, 111 min.
Scenárista Supermanova návratu nebo X-Manů 2 natočil před dvěma lety snímek, kterým chtěl asi ukázat, že umí vytvořit i umělecky ambiciózní film. Bohužel se mu to nepovedlo. Snímek se rozjíždí nadějně: hned na úvod nechává režisér spáchat sebevraždu mladíka, který se proslavil sportovním plaváním, ale nesnáší slávu ani plavání. Tato situace se má stát katarzí potlačovaných citů ostatních členů rodiny – otec tráví dny na lavičce v parku a cpe se antidepresivy, matka začne kouřit marihuanu, bratr se dá rovnou na halucinogeny, jen pro sestru neměl režisér využití, a tak ji poslal kamsi na prázdniny (když se však vrátí, zamiluje se do jiného – neúspěšného – sebevraha). Krom těchto „proměn“ však jako by se ve filmu nic nedělo, tedy až na přihlouplé mudrování o eutanázii nebo právu vzít si život, a tak divák jen nedočkavě vyhlíží konec. Na něm sice vyplave na povrch jedno tajemství, to ale jen přičaruje nevěrohodný happy end. Z filmu čiší ovlivnění Americkou krásou – snaha poodkrýt osamělé a zbytečné životy členů na první pohled spořádané americké rodiny. To se ale režisérovi nedaří, místo toho používá všemožných klišé a neví, co si s vlastním scénářem počít. Ke kvalitě nepřispívá ani Sigourney Weaverová v roli matky – její chování po smrti syna je nedůvěryhodné, vypadá totiž, jako by jí jeho ztráta ani moc nevadila (jedna uplakaná scéna nestačí). Na DVD nejsou žádné bonusy a po pravdě vůbec nechybějí.
–jgr–
Current 93
Black Ships Ate The Sky
Durtro/Jnana 2006
Po pěti letech a množství „vedlejších“ alb přichází první řadová deska volného kolektivu kolem zpěváka a pozoruhodného básníka Davida Tibeta, jednoho z nejvýraznějších představitelů britské postindustriální generace. Dnes se k němu hlásí nové pokolení písničkářů a pocty mu skládají hvězdy jako Devendra Banhart či Nick Cave. Osou alba je sen o milionech černých lodí požírajících oblohu – halucinační obraz druhého příchodu Krista – Apokalypsy. Mysticky zaměřený Tibet v textech rekapituluje svůj sen i život, z náboženského vytržení přechází do bilancující intimní lyriky a osmdesátiminutové album prokládá devíti verzemi písně Idumaea, kterou v osmnáctém století složil Charles Wesley, bratr zakladatele metodistické církve. Kromě Tibeta si tuto podmanivou hymnu odchodu ze života zazpívají hosté jako Marc Almond, Antony (jehož současné slávě předcházelo vydání debutu na Tibetově značce Durtro), Cosey Fanni Tutti (Throbbing Gristle) a další. Instrumentálně je album plné „jednoduchosti a prostoru“, rámovaného akustickými kytarami, jejichž vybrnkávání místy evokuje renesanční motivy, mnohobarevným violoncellem a decentní elektronikou v podání Stevena Stapletona – druhého člena C93 a duše nevyzpytatelných Nurse With Wound. Na první poslech neokázalá kolekce jednadvaceti písní je bezesporu tím nejsilnějším, co Tibet a spol. připravili od desky Thunder Perfect Mind z roku 1992.
Petr Ferenc