1/ Když se chce zralá žena vdávat, ať si najde muže, který má rád zvířata. Hoch, který se po určitou dobu staral o psa nebo o vránu, určitě dokáže pochopit, že i manželka potřebuje péči pravidelně dávkovat.
2/ Dítěti, budoucí ženě a matce, bez ohledu na to, koho si bude brát za muže, kupujeme pěkné panenky a učíme ji prát jejich jemňounké prádélko. Doufáme, že svoji lásku obrátí na našeho vnuka nebo vnučku – a zapomínáme, že polovičku výchovy musíme promrhat péčí o zetě. A kdo to bude? Bylo by pěkné, kdyby měl aspoň slušné příjmení.
4/ Pokud jde o náboženství, nepovažuji ho tak docela za podvod. Jisté duševní dispozice přivedou člověka na myšlenku, že by si měl začít vytvářet Boha. Mívám okamžiky, kdy jsem si jist vším: tehdy si myslím, že se Bůh dívá na svět a chystá se odměňovat. Kolikrát mně stačí jen pomyšlení, že mě Bůh registruje. Jindy zase ne. Některým lidem bych dopřál větší náboženské vzdělání. Stačilo by jim na šťastný život a na silnou víru. O lepších kamarádech jsem přesvědčen, že by měli být ateisté. Ateismus v naší situaci dovoluje lépe, globálněji chápat politiku dnešního světa, dovoluje vnímat krásu každého kouta této krásné planety, ale hlavně dovoluje sloužit v armádě a plnit rozkazy. Je špatné, když si věřící člověk neuvědomuje rozpor mezi vírou v Boha-lásku a výcvikem ve zbrani (zbraní je i radiostanice); nechci dál tolerovat světový názor, který se nepozastavuje nad počtem pobožných důstojníků.
17/ Hádka nemůže skončit, pokud člověk nevyjde z domu. Ba nemůže skončit ani tehdy, když se člověk vzdálí, aby nabral dech. Je nutné odejít buďto služebně, neodkladně, což v našem případě může znamenat poté, co jsme zvedli telefon, nebo s rozhodným úmyslem nikdy se nevrátit.
25/ Lidé touží po radosti. Ale stále jim v tom někdo překáží. Kdo je lepší? Kdyby byl poměr obou dvou skupin jedna ku jedné, nemohli bychom přece odsuzovat nároky poloviny lidstva, která chce štěstí překážet. Kdyby těch druhých bylo víc, museli by už vyhrát. Kdyby jich bylo méně, museli by už dávno prohrát. Z toho vyplývá, že všechna dělení jsou nesmyslná: bude nutné zrevidovat pojem dobra, respektive ho zcela vyřadit ze slovníku jako slovo bez významu. A právě tak slovo zlo. (Kniha první, kapitola první)
1/ Někteří lidé jsou tak často nešťastní, že nejsou schopni milovat ani nejbližší přátele. Na nějakou dobu se spřátelí se svými obdivovateli, ale jen co je obdivovatelé zkritizují, pokárají, hned jsou nepřátelští a znovu upadnou do svého neštěstí. Oni sami moc dobře vědí, jak krásné bývají chvíle zamilování do lidské anebo vůbec živé bytosti, a se slzami v očích se loučí s krátkými okamžiky, kdy jim bylo povoleno být něžnými. Po nějaké době rozpoznají svoji nemoc a dokáží si vytvářet protiléky. Lépe řečeno drogy na vyvolání něhy. Obávají se své zuřivosti a zjišťují četnost nedokonalostí v justici, která by je neuměla stíhat, kdyby případně spáchali nějaký strašlivý čin.
Zdává se jim, že se nečekaně změní jejich povaha a přivolávají k sobě sny, v nichž jsou trestáni za svou nevraživost.
Vydávají se na cesty po blízkém okolí, do městeček, která nemají v turistických mapách žádný význam, tam inkognito sedí v hospodě a posledním autobusem se zase vracejí domů.
V jistých vzácných chvílích řeší vážné spory mezi třetí a čtvrtou osobou, což jim přináší úlevu, ale žádný finanční zisk.
14/ Kdyby nebylo odporné už nic, tak je odporné toto: na ulici si člověk nemůže promluvit. To mohou jenom tetky. Kdyby dva chlapci, dokonce i muži v mém věku, nebo muž a žena, postáli na ulici deset minut, buďte si jisti, že o vás nebudou vědět jenom ti, co šli zrovna kolem. (Kapitola druhá)
14/ Nevím, jestli se povrchnost a povrchnost s pokrytectvím vzmáhají zrovna v této době, anebo jestli jsem já moudřejší.
Čas od času se někteří z nás sejdou v kavárně a opijí se. Pokaždé si druhého dne vzpomínám, co jsem toho zase nažvanil. Taky přátelé telefonují a dozvídají se, doplňují si obraz včerejšího dne. (Kapitola devátá)
6/ Uposlechneš-li mých pokynů, přijme tě má poezie s otevřenou náručí, jako když veš odřezává svými polibky kořen vlasu. (Kapitola čtrnáctá)
1/ Co mně připomínají vynálezy? Pocit stárnoucího muže… který si myslí, že se každým rokem stává dokonalejším a lepším řemeslníkem… ale to není přesné… chtěl jsem říct, že radost malých duchů z vynálezů tohoto století lze přirovnat k radosti školáka, který se naučil abecedu. Ta abeceda byla už předtím, zrovna jako byly před Kolumbem Atlantský oceán i Amerika… Co vykonal on, možná svedl vykonat třikrát do roka lecjaký žralok. Kdyby letadlo bylo vynalezeno dřív než guma, možná že by dodneška jezdili po cestách koně a kočáry. (Kniha druhá, kapitola druhá)
5/ Vzpomínka na dny náboženského zanícení mě dodnes vzrušuje, a někdy i eroticky. Možná proto, že po onanii v pubertě následoval pocit viny, a po pocitu viny jsem chodíval ke zpovědi a byl jsem čistý. To nepřímo způsobilo, že jsem měl silný pocit hříchu, pocit potřebný k tomu, aby i pocit odpuštění byl pořádný.
Ale vysvětlení je i jiné: to, co mně v mládí přinášelo náboženství, mně dnes jiný názor nepřináší. Kdesi nejasně dřímá jistota, že by to mohla být moudrá láska k čisté ženě – čistá: věrná. A tato naděje je podobný cit jako ranní modlitba, ranní nápad. (Kapitola čtvrtá)
Rudolf Sloboda: Láska, přeložil J. A. Pitínský
Vypisovala Viera Foretová, vedoucí knihkupectví Studentcentrum v Olomouci.