Identifikace ženy / Identificazione di una donna
Režie Michelangelo Antonioni, 1982, 128 min.
Tři roky předtím, než mozková mrtvice paralyzovala italského klasika Michelangela Antonioniho, vytvořil dílo, které směřovalo od filmové výpovědi k osobní zpovědi (stejně jako pozdější Za mraky). Jeho hrdinou je filmový režisér (Tomas Milian), vnitřně sžíraný touhou po nalezení ženy-múzy, ženy-partnerky. Cítí, že jeho umělecká stagnace není naprostou krizí, stačí jen ta správná ženská tvář, aby příběh ukrytý někde v něm vyplaval na povrch. Tuší, že jeho osobní osamělost není neschopností milovat, ale stačí ta správná ženská duše, aby jeho prázdnotu přemohly city. Hledání, pátrání chladnými ulicemi, všeobklopující Nic. Antonioniho hrdina není člověk s vyrovnaným pohledem na svět. To, o čem si myslí, že přesně ví, je jen jeho zoufalou domněnkou. City, které se nakonec zrodí, pak zničí přiznání partnerky, že čekané dítě není jeho. Umělost hudby Johna Foxxe jen zveličuje neschopnost upřímně milovat, sexuální akt se mění jen v ukojení uprostřed prázdných a chladných stěn. Identifikace ženy je hořkým poznáním, že lidská bytost byla sice zrozená pro lásku, ale její čistá podstata je ukryta kdesi za dveřmi, k nimž se jen velmi těžko hledá klíč. DVD neobsahuje kromě nabídky ostatních titulů společnosti Levné knihy žádný bonus.
Lukáš Gregor
První po Bohu / Pervyj posle Boga
Režie Vasilij Čiginskij, 2005, 99 min.
Válečný film jako ukázka převahy vlastních ozbrojených sil byl vždy doménou světových velmocí, tedy USA a Sovětského svazu, a v dnešních dnech zažívá další vlnu zájmu. Je zkrátka dobré ukázat ostatním nejen vlastní silný arzenál, ale především hrdiny, proti nimž není radno se postavit, a zároveň motivovat potenciální vojáky. Tento snímek se opírá o skutečnou postavu kapitána Marineska (tady Marinin), hrdinu druhé světové války. Marinin jako jeden z nejschopnějších kapitánů ruských ponorek dostává vždy ty nejobtížnější úkoly a vždy je dokáže splnit, i když ne zcela bez obtíží, to by byla nuda. V druhém plánu pak sledujeme Marininův osobní život. Kvůli kariéře se zřekl své kulacké rodiny i umučeného bratra a teď jde tajná služba po něm, hrdina-nehrdina. Něco tu však nesedí, příběh totiž vypráví dívka, které ve válce zemřela rodina, a ona se vydá na vojenskou základnu dělat pomocnou kuchařku. Když zahlédne Marinina, okamžitě se do něj zamiluje. Režisér jí však nedoká že přiřadit dostatečnou roli a nechává jí ve filmu minimum prostoru, až se stává zcela zbytečnou. Nabízí se otázka, zda mu šlo jen o to vytvořit skrze její pohled z Marinina až mytickou postavu (vždyť je pro ni „prvním po Bohu“). Čiginského snímek jistě nepatří k tomu nejlepšímu z ruských válečných filmů, až příliš z něj čiší snaha dokázat, že i v Rusku umějí natočit velkorozpočtový spektákl.
Jiří G. Růžička
Mise 1549: Boj o budoucnost / Sengoku jieitai 1549
Režie Masaaki Tezuka, 2005, 88 min.
Režisér, který má za sebou filmy s lákavými názvy Godzilla vs. Megaguirus, Godzilla Against MechaGodzilla nebo Godzilla, Mothra, Mechagodzilla: Tokyo S.O.S., tentokrát opustil roztomilého potomka dinosaurů a natočil snímek o střetu minulosti se současností. Diváka pak do děje zasvětí hned na začátku, kdy při jakémsi pokusu nechá zmizet dobře technicky vybavenou vojenskou jednotku, ona však ve skutečnosti nezmizí, jen se dostane do minulosti, konkrétně do období občanské války v Japonsku v 15. století. Tady sice většinu armády postřílejí středověcí vojáci luky, přežijí však ti nejsilnější a nejmocichtivější, kteří začnou měnit dějiny Japonska. Změna se projevuje tak, že na Zemi vznikají jakési černé díry, požírající vše, co vlastně kvůli změněné minulosti přestává existovat. A v tu chvíli nastupuje na scénu exvoják Yosuke Kashima, který má svého bývalého kolegu v minulosti zpacifikovat a zachránit tak současnost takovou, jaká je. Možná to zní přitažlivě, každopádně však film začne po chvíli nudit. Samuraj proti tanku je sice zábavně monumentální obrázek, scénář ale nezastoupí. A ten vychází z milionkrát omletého stereotypu o srdnatém hrdinovi, který překoná všechny překážky, a divák vlastně vůbec nepochybuje o jeho budoucím triumfu. Přitom stačilo přidat jen trochu nadsázky a nebrat se tak vážně…
–jgr–
Safecracker
The Adventure Company 2006
PC
Safecracker je hra o páčení sejfů. Společnost The Adventure Company dlouho vyvíjela hru, která by apelovala především na lidi milující hádanky a rébusy. O nic jiného v ní nejde, prostě jen chodíte od trezoru k trezoru, namáháte mozkové závity a otevíráte dvířka. Dohromady je tu pětatřicet trezorů, každý přitom poskytne po otevření indicii k vyluštění dalšího. Není to vše, velkou roli hraje schopnost pozorovat okolí a odvozovat z něj možnosti pro vyřešení hádanky. Minimalistický nápad s maximální koncentrací na hratelnost, napadne vás možná – ale není to tak úplně pravda. Ve skutečnosti jsou rébusy až příliš jednoduché nebo okoukané z jiných her, konkrétně přímo ze starší hry stejného názvu. Pro hráče Mystu nebo Atlantidy nebude Safecracker představovat žádnou výzvu, a tak u něj stráví maximálně několik příjemných hodin. Náhodným kolemjdoucím se protáhne doba hraní na den, a jestli vám dělají problémy tři bedny v Tomb Raider, které se mají přesunout na tři výrazné plošinky, pak nad úkolem zřejmě strávíte zbytek života. Ale buďme vděční za každou alespoň průměrnou logickou hru.
Pavel Dobrovský
Johnny Cash
American V: A Hundred Highways
American Recordings / The Island Def Jam Music Group 2006
Páté zastavení série American, kterou Johnny Cash připravoval s producentem Rickem Rubinem, vyšlo až dva roky po zpěvákově smrti. Pozor, nejedná se o studiové „zbytky“, ale regulérní album, které nestihlo být dokončeno. Rubin, jehož renomé vzklíčilo v oblasti hiphopu, přiměl Cashe odpoutat se od countryových idiomů směrem k osobitým coververzím žánrově mnohdy na míle vzdálených autorů. Vrcholem cesty bylo album American IV: The Man Comes Around s předělávkami Nine Inch Nails, Beatles i Depeche Mode pouze za doprovodu kytar a geniálně použitého harmonia; deska jaká se povede, pouze když „Pámbu není doma“. Cash našel společná témata v dosud neznámých vodách, souznění bylo jiskrné a synergické. Pátý, zřejmě poslední díl seriálu (nebudou-li zlegalizovány bootlegy, které se kolem Američana vyrojily) nechce být tak oslnivý. Seznam skladeb neaspiruje na světaznalou oslnivost, kromě Bruce Springsteena jde o Cashovi žánrově blízká jména – Hank Williams, Gordon Lightfoot atd. Až na vydupávaný tradicionál God’s Gonna Cut You Down se album odehrává v pomalém tempu (znovu jen kytary a harmonium) s lehce bluesovými názvuky, tématem je opět bilancování, naděje pro hříšníky, cesta k víře, vzpomínky na románky i vyznání lásce trvalé. Neokázalá hudba ustupuje do pozadí a dělá místo předání posledních vzkazů.
Petr Ferenc
Forest Jackson
Cymbalism
Mosz / Starcastic 2006
Hlavní fór alba: je poutavé i tehdy, když nevíme, že 99 procent zvuků tu pochází z činelů. Člověk dnes může vystavět v digitálním prostředí svůj zvukový svět z kusu plechu, papíru, zeleniny: i tam se ale může chovat příliš absolutisticky, moc váhavě nebo rozjíveně, zkrátka dělat stejné chyby, jako když svět definují Castro nebo Paroubek. Berlíňan Hanno Leichtmann (= Forest Jackson, avant-pop Ich Schwitze Nie, písňový projekt Static, spoluhráč Jana Jelineka) si umí činely přesamplovat do útočných basů, skleněných tónů podobných elektrickému pianu, digitálních záškubů zvuku – glitchů. Převládá potemnělý dub a triphop, občas se vynoří vokály. Přitom se nepopírá základní povaha nástroje, je tu v slyšet v charakteristických polohách a rytmické funkci: během vzniku v letech 2002–2005 Jackson v klidu pátral, kolik příležitostí má činel... Album má dobrou a konzistentní atmosféru, progresivní zvukový proces i výsledek se nevylučuje s tím, že tu vznikla spotřební hudba. Dobrému zvuku napomohl mastering berlínského Stefana Betka čili Polea, uznávaného mistra digitálního dubu. Projekt vyšel na labelu, jehož českou paralelu nenajdeme. Značku Mosz vede rakouský kytarista Martin Siewert, progresivista, který ovšem vydal i jedno z nejúspěšnějších písňových alb v Rakousku. Aktivistka s nadhledem jménem Gustav a její Rettet Die Walle, zpívané a rapované zčásti anglicky, buďtež bonusem k tomuto tipu.
Pavel Klusák