Režie Carlos Saldanha, 2006, 92 min.
3D animované pohádky jsou dalším důkazem o schopnosti filmařů parazitovat na úspěšném nápadu, dokud z něj tečou peníze. Doba ledová převyšuje průměr o žaludový ořech, díky veverce Scrat. Druhý díl bych přejmenoval na Čekání na veverku, která na rozdíl od Godota přijde. Mamut, tygr ani lenochod nejsou tak nosní a zajímaví, i když jim tvůrci vymysleli traumata, která musí řešit. Diego se bojí vody. Sid trpí méněcenností. Mandy se zamiloval. Filmaři však otevřeně naplno využívají právě Scratova potenciálu. Není už na scéně sám, potká například hejno piraní či orlí mládě. Ale hlavně se v druhém díle aktivně zapojuje do děje. Jeho vtipnost z něj činí nezapomenutelný charakter v zapomenutelném příběhu o záchraně zvířátek před potopou. Příběh přesto v závěru disponuje zajímavým podobenstvím o Noemově arše. Když se ale zeptáte malého dítěte, zajisté si bude spíše pamatovat „nezbytnou“ životní pravdu o tom, jak je nemožné získat a udržet si svůj vlastní žalud. Doba ledová 2 více zaujme vizuálními pokroky v animaci. Postavičky jsou rozhýbány promyšleně a voda, odvěký nepřítel animátorů, vypadá realisticky. Úspěchem pak je mokrá srst zvířátek. Bonusy jsou určené jen dětem. Naučí se vymodelovat a nakreslit si lenochoda, pobaví se s arkádovými hrami. Několikaminutové dokumenty mají pouze propagační charakter. Vrchol pak představuje krátký film, v němž veverka cestuje časem za svým oříškem.
Milan Klíma
Prokletí / Cursed
Režie Wes Craven, 2005, 97 min.
Těžko říct, koho dnes, kdy v hororových filmech vraždí děsivé videonahrávky nebo zákeřné mobilní telefony, mohou vystrašit středověkem zapáchající vlkodlaci. Klasik hororového žánru Wes Craven (Noční můra v Elm Street nebo Vřískot) na ně nicméně vsadil a tentokrát svůj vklad prohrál. Vlkodlaci v jeho filmu jsou sice jako živí (což však v době boomu filmových triků není zas tak překvapivé), nicméně těžko někoho postraší. To režisér zřejmě tušil, a tak do filmu přimíchal i trochu humorné nadsázky. To aby se ti, kteří se u filmu nebudou bát, mohli alespoň zasmát. Ani to však příliš nefunguje. Zbyl tak šablonovitý příběh o sourozencích, kteří se pomalu mění ve vlkodlaky a jedinou jejich šancí, aby si zachovali lidskost, je zabít původce celého zla. Ve filmu pak sledujeme jeden milostný románek nebo mladíka, který díky vlkodlačí síle ukáže silnějším spolužákům a jejich dívkám své kvality, a dokonce se dočkáme i přerodu heterosexuála v homosexuála. Zaujme tak snad jen výborná Christina Ricciová v hlavní roli. Na DVD najdeme jako bonus záběry z natáčení (bez české jazykové podpory). Prokletí patří k průměrným hororům a překvapí snad jedině tím, že v něm ožívají příšery, o nichž jsme si mysleli, že jsou v rámci žánru dávno mrtvé. Možná by si zasloužily být ponechány nějaký čas u ledu.
Jiří G. Růžička
Jaro, léto, podzim, zima… a jaro / Bom yeoreum gaeul gyeoul geurigo bom
Režie Kim Ki-duk, 2003, 103 min.
Tvorba korejského režiséra Kim Ki-duka se na plátnech našich kin již zabydlela a z jeho tvorby měl český divák možnost zhlédnout (včetně festivalových projekcí) již prakticky vše. DVD distribuce se ale jeho filmům umanutě vyhýbala. První nadějnou vlaštovkou tak snad je vydání režisérova bilancujícího díla Jaro, léto, podzim, zima… a jaro z roku 2003. V mnohém zlomový snímek režisérovy kariéry nabízí ponor do lidského osudu, procházejícího časem formování, pádu i znovuzrození, v němž se vše jakoby završí, ale současně začne opakovat. Vizuálně uhrančivé dílo lze interpretovat hned několika způsoby: jako osobitou procházku buddhistickým myšlením, podobenství o zločinu a trestu či introspektivní zastavení samotného režiséra (Kim Ki-duk ztvárnil také jednu z rolí). Meditativní atmosféra filmu vyžaduje od diváka podobné naladění, spočinutí v čase a obrazech, jejichž symboliku netřeba složitě dešifrovat. To přijde po čase samo. Disk nenabízí žádné bonusy, film je ale ve velmi dobrém obrazovém i zvukovém transferu (anamorf 1.85:1, korejské DD 5.1 a DTS) s českými titulky i s volitelným českým dabingem (DD 5.1).
Petr Gajdošík
Za plotem / Over the Hedge
Režie Tim Johnson, Karey Kirkpatrick, 2006, 80 min.
R. J. je mýval, který žije coby samotář, což se výraznou měrou odrazilo na jeho sebestřednosti. Když se pokusí oloupit medvěda o jeho zásoby, dostane od bručouna nabídku, kterou nelze odmítnout. Během několika dní musí nastřádat přesně ty samé zásoby, jinak se stane medvědovou jednohubkou. R. J. ví, že to sám nezvládne, proto začne sbírat potravu od lidí s pomocí nejrůznějších obyvatel lesa. Ty jeho kouzlu podlehnou, překonají strach z lidí (který se jim záhy začne nevyplácet), ale netuší, že zásoby nejsou pro ně… Tím, čím se DreamWorks nejvíce odlišoval od Pixaru, bylo zaměření na starší publikum. Byla to také jeho devíza, jenže Za plotem rozhodně na starší diváky příliš fungovat nebude, protože zvířátka jsou hlavně roztomilá, vtipy především padací, skákací, utíkající a příběh až moc neoriginální moralitou o tom, jak je důležité někam patřit (třeba do rodiny). Animace je hlavním kladem snímku, i když lidské postavy jako by do tohoto světa snad ani nepatřily. DVD paradoxně nabízí tolik bonusového materiálu, jako by mělo jít o jakýsi druh kompenzace (ne)zážitku z hlavního filmu. Za plotem je tentokrát jen filmem pro děti a i ty by si mohly časem uvědomovat, že je jim servírováno něco nedotaženého nebo něco, co již tolikrát viděly.
Lukáš Gregor
Dark Messiah of Might and Magic
Ubisoft 2006
PC
Francouzští tvůrci z Arkane Studios nedávno oslovili svět hrou Arx Fatalis, v níž hráči procházeli komplexem jeskyní, což sice není úplně nový nápad, ale hra vypadala i díky moderní grafice výborně. V Dark Messiah of Might and Magic navazují na svět Might and Magic, z nějž je nejoblíbenější strategická série Heroes of the Might and Magic. Tentokrát jde ale o čistokrevnou akční mlátičku, hranou z pohledu vlastní osoby – v deseti kapitolách se snažíte zastavit příchod Antikrista, ale vše se vyvine trochu překvapivým směrem. K tomu nejlepšímu na hře patří bezesporu hratelnost. Namísto bezhlavého mlácení nepřátel je každý bitevní prostor řešen jako hádanka: všude jsou dřevěné konstrukce, které je možné na nepřátele shodit, těžká břemena na řetězech, která se dají rozhoupat, a další „náhodně“ ležící předměty, které je možné s trochou důmyslnosti využít v boji. Díky tomu hra vybočuje z žánrových klišé akčních her. K ruce je též inventář, zbraně nejrůznější síly, tabulka schopností a nápaditě zpracovaná kouzla. Celková doba hraní je pro průměrného hráče něco kolem dvanácti hodin, které však stojí za to.
Pavel Dobrovský
DG 307
Live
Guerilla records 2005
Jedna z nejslavnějších undergroundových kapel DG 307 vydala další desku – záznam koncertu v Divadle Na zábradlí z minulého roku. V roce 1973, kdy kapela vznikla, nebylo možné přehlédnout sepětí se skupinou The Plastic People of the Universe. Není se čemu divit, zakladateli DG 307 byli básník, zpěvák a současný frontman kapely Pavel Zajíček s baskytaristou a zpěvákem Plastiků Milanem Hlavsou. Obě skupiny se následně vydaly každá svým směrem, obě si však dodnes drží publikum. Svědčí o tom například vyprodaná představení, na nichž kapela DG 307 hudebně dokresluje jeden z nejslavnějších němých experimentálních filmů 20. století – Upír z Nosferatu (Německo, 1922), či v případě Plastiků nedávné úspěšné koncertní turné po Rusku. Nahrávka z roku 2005, která vyšla pod názvem Live, by si mohla připsat ještě doplněk – unplugged. Oproti „zběsilým“ zvukům sedmdesátých let, kdy se v DG 307 hrálo na železné obruče a spoustu jiných netradičních nástrojů, přináší nová deska klidné vlnění charismatického, hrubého hlasu Pavla Zajíčka a akustického zvuku nástrojů. Na nové desce se také poněkud zkrátily rozlehlé psychedelické plochy opakujících se hudebních motivů. Do popředí tak vystupuje především zpívaná-nezpívaná poezie Pavla Zajíčka, naplněná stejnými motivy již od počátku jeho básnické tvorby: hledání, cesty a nenaplnění.
Radka Bzonková