Delikatesy / Delicatessen
Režie Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro, 1991, 99 min.
Postapokalyptický svět s kritickým nedostatkem masa. Činžák, jehož despotickým vládcem je řezník Clapet. Podezřele mizející osoby. Den poté pulty plné delikates… Film Jeana-Pierra Jeuneta a Marka Cara je absurdně groteskní variací na antiutopickou tradici euroamerické kultury posledního století. V časově obtížně zařaditelném světě (rekvizity a kostýmy evokují třicátá léta, stav společnosti odkazuje k budoucnosti) symbolizuje činžák uspořádání totalitního zřízení. V pozici diktátora vystupuje řezník Clapet. Z jeho povolání vyplývá veškerá jeho moc, která je podepřena fízly, nohsledy a primitivními odposlouchávacími zařízeními (kamna, trubky…). Obyvatelé domu žijí v permanentním strachu z toho, že budou „poraženi“, že skončí jako zdroj vítaných živin a minerálů. Do tohoto fobického prostředí přichází artista Louison, typicky westernový hrdina, který se odmítne podrobit diktátu řezníka, stane se vůdcem povstání a nalezne svou velkou lásku. Delikatesy poprvé výrazně upozorňují na Jeunetův režisérský styl, který vyniká smyslem pro detail (cirkusové rekvizity), sympatií k outsiderským hrdinům (ústřední dvojice), černým humorem (prolog filmu), efektní prací s barvami (ladění do žlutých a hnědých tónů) i zvukem (řezníkova soulož rytmizující činnost v celém domě). Tento labužnický snímek vychází na DVD, obsahujícím film o filmu, trailer a biografie tvůrců. Je libo šunčičku?
Jan Jílek
Anatomie pekla / Anatomie de l‘enfer
Režie Catherine Breillat, 2004, 74 min.
Známá režisérka žensky angažovaných snímků Catherine Breillatová (u nás v distribuci Romance X a retrospektiva za osobní účasti na Letní filmové škole v roce 2001) opět pracuje s tématem sexuality, aby skrze něj pojednala role žen a mužů ve společnosti a problematiku mužsko-ženských vztahů. Její, dle vlastních slov nejradikálnější počin přináší jak bolestně vypjatou rétoriku, tak bezprecedentní zobrazování různých sexuálních tabu (např. sex a menstruace). Vyhrocenost myšlenkového poselství pronášeného postavami či komentářem a obrazového pojetí však film často posouvají k hranicím poezie. Vypjatá mluva získává básnický rozměr a makrodetaily např. krvácející vaginy se mění ve fotogenické atrakce, ztrácející svým vytržením z kontextu figurativní konkrétnost. Zaznamenáníhodný je zvláště výkon Rocca Sifferdiho, slavného pornoherce devadesátých let, s nímž režisérka obnovila spolupráci v jedné ze dvou hlavních rolí. Nedostatky Roccova hereckého projevu jsou bohatě vynahrazeny věkově neochabujícími kvalitami jeho tělesné výbavy a schopností zaujímat sošné pozice a výrazy, které zcela zapadají do filmové koncepce herců jako figurantů.
Zdeněk Holý
Millions
Režie Danny Boyle, 2004, 94 min.
Málokdo by asi čekal, že britský režisér Danny Boyle natočí po filmech jako Trainspotting, 28. den nebo Pláž rodinný snímek. Nicméně stalo se tak. Režisér to objasňuje v jednom z filmů o filmu, které DVD obsahuje. Chtěl si prý natočit „emocionální snímek“, což se mu bohužel příliš nepovedlo. Zápletka filmu je následující: dva bratři (ve věku 7 a 9 let) přijdou o matku a vyrovnávají se s tím různě. Starší Anthony zjistí, že když se v obchodě zmíní o tom, že mu umřela maminka, může něco dostat zadarmo, mladší zase utíká do svého světa svatých, s nimiž komunikuje a hledá odpověď na otázku, jak být dobrý. Když pak přijde k plné tašce peněz, snaží se je rozdat chudým, zatímco jeho bratr si zajišťuje oblibu u spolužáků a pomýšlí na další výhodnou investici. Do toho se ještě připletou původní zloději, kterým peníze „patří“, mladá pracovnice charitativní organizace, která se zalíbí jejich otci, a problémy spojené s rozdáváním peněz mladšího Damiana. Zpočátku vtipně a především výtvarně originálně zpracovaný příběh začne zhruba ve třetině nudit a všechno počáteční nadšení je pohřbeno, když se Damian setká se svou matkou. Jako by Boyle neměl čas na dokončení filmu, nebo ho opustily všechny múzy. Nicméně v kategorii filmů pro děti jde stále ještě o to lepší, z čeho lze ve videopůjčovně vybírat.
Jiří G. Růžička
Psychonauts
Majesco 2005
PC, PS2, Xbox
Uplynulo již pár měsíců od okamžiku, kdy na pulty západních zemí vtrhla hra Psychonauts od uznávaného návrháře Tima Schaffera. V České republice se distribuce titulu z neznámého důvodu zpozdila a zdejší herní publikum bylo odkázáno jen na demoverzi nebo internetové obchody. Byla by škoda Psychonauts ignorovat kvůli obtížnější dostupnosti, proto si povězme, o co jde. Schaffer v devadesátých letech vytvořil imaginativní světy her Day of the Tentacle a Grim Fandango. Po degeneraci žánru adventur se o něm dlouho neslyšelo, načež vystoupil s Psychonauts – originálně pojatou hopsačkou, která se odehrává surrealistickým prostředím, absurdními kulisami, lidským nevědomím a snažíte se vyzvědět informace o nebezpečí – a následně ho zastavit. Psychonauts nemají v současné herní tvorbě obdoby. Ukazují, jak se toliko za pomoci příběhu a nonkonformního obsahu může klasická skákačka přiblížit nirváně. Nenucená vtipnost dialogů (hra je mimo jiné postavena na rozhovorech s jednotlivými postavami) je něčím, co od her neočekáváme, stejně jako neočekáváme sympatické emoce. Psychonauts bez debat patří do jakékoliv kolekce kvalitních her – tak propracovaný a funkční počin asi dlouho nepotkáme.
Pavel Dobrovský