literatura
Čtení z Jaromíra Zelenky
Pražská pobočka Společnosti Otokara Březiny a Křesťanský domov mládeže u Sv. Ludmily pořádají večer poezie Jaromíra Zelenky. Ze sbírky Kostelík, která byla oceněna prestižní literární cenou Revolver Revue v roce 2003, recituje Radim Vašinka. Autor přislíbil účast. Koná se ve čtvrtek 9. 2. od 19.15 v kavárně KDM (Francouzská 1, Praha 2, vstup z náměstí Míru). Vstupné je dobrovolné.
Uši a vítr
Další večer Potulné akademie 2006 se uskuteční ve čtvrtek 9. 2. Program: 19.00 vernisáž – Tomáš Benda – Vzpomínka na lidi (fotografie z let
1983–1993); 20.00 dílo Paula Celana uvádějí Roman Szpuk & Iva Košatková; 20.30 Petr Ferenc & Michal Kořán – gramofony – Praha; 21.30 Roman Szpuk & Iva Košatková – autorské čtení; 22.00 Michal Kořán & kapela – Praha. Skleněná louka, Brno, Kounicova 23, sklepní scéna.
Literární květen
V rámci tohoto festivalu vyhlásili studenti Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně další, tentokrát již třetí ročník literární soutěže. Jako její téma vybrali název českého filmu Je-li kde na světě ráj…, na jehož vzniku se mimo jiné podílel také Miroslav Zikmund, kterému bude následující pátý ročník Literárního května věnován. Soutěž je stejně jako loni určena pro všechny studenty denního studia na českých a slovenských vysokých školách a je rozdělena na prozaickou a poetickou část. Pořadatelé přijímají soutěžní příspěvky až do 15. 3., kdy budou předány členům poroty, složené z významných literátů a jazykových odborníků. Ti vyberou nejlepší díla, jejichž autoři pak budou pozváni na slavnostní vyhlášení výsledků v závěru festivalu, konajícího se 2. až 5. 5. Kromě toho, že vítězové obdrží věcné ceny, budou jejich příspěvky otištěny ve stěžejních literárních časopisech. Podrobnější informace o soutěži mohou zájemci získat na literarnikveten.cz.
Ortenova Kutná Hora
Autorská soutěž mladých básníků Ortenova Kutná Hora se pořádá jako součást stejnojmenného festivalu. Soutěž na památku kutnohorského rodáka Jiřího Ortena je určena pro autory poezie, kteří nepřesáhli věk 22 let. Pravidla soutěže a další informace s ní spojené najdete na okh.cz. Uzávěrka letošního ročníku je 31. 3. Třináctý ročník festivalu Ortenova Kutná Hora se koná 8.–10. září.
Knihy Ruska
Od 15. 2. do 20. 2. se v Moskvě koná 9. ročník knižního veletrhu s názvem Knihy Ruska. Představeny budou kromě ruských i knihy zahraniční provenience. Kromě cen za vydavatelský počin bude udělena anticena Odstavec (abzac).
Více na mibf.ru.
–lh–
divadlo
Martin McDonagh: Osiřelý západ
V roce 2002 premiérou hry Osiřelý západ režijně debutoval herec Ondřej Sokol v pražském Činoherním klubu. Pro české divadlo definitivně objevil dnes hojně hraného irského dramatika Martina McDonagha (hra se hraje v překladu O. Sokola). Inscenace získala řadu ocenění od Nadace Alfréda Radoka a Ondřej Sokol obdržel Cenu Thálie pro umělce do 33 let. McDonagh situuje své hry do zapadlých a drsných koutů Irska. V Osiřelém západu popisuje život bratrů Connorových, kteří tráví své bytí v ubíjejících soubojích, protože jediná možnost, jak dokážou ještě existovat, je permanentní agrese. Hrají Jaromír Dulava, Marek Taclík, Ladislava Něrgešová a Michal Palata. Praha, Činoherní klub. Repríza 14. 2. v 19.30.
–kk–
F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi – Vzkříšení
O tomto víkendu se v Brně uzavře provázkovská tetralogie scénických dramatizací předních románů F. M. Dostojevského, kterou divadlo uvádí od roku 2003 pod názvem Sto roků kobry. Stejně tak jako u dramatizací Zločinu a trestu (uváděno jako Raskolnikov – jeho zločin a jeho trest), Idiota (Kníže Myškin je idiot) či Běsů (Běsi – Stavrogin je ďábel) lze očekávat monumentálně pojatou vizualizaci díla ruského spisovatele. Inscenátoři zvou diváky na víkendové premiéry následujícím reklamním sloganem z roku 1931: „Boj o boha, vášnivý protest proti materialismu, ostrá kritika společnosti, předtucha blížícího se konce, tj. ideová plošina románu, který president Masaryk nazval ,největším dílem v celé literatuře světové, nad něž větší dílo umělecké nikdy nebylo stvořeno‘.“ V režii V. Morávka se coby rodní bratři představí Jan Budař, Petr Jeništa a Jiří Vyorálek. Divadlo Husa na provázku, Brno, 10. a 11. 2. od 19.00.
Muže květinou… úplně klidně
Holešovické nezávislé kulturní centrum přitahuje poslední dobou diváckou pozornost prostorem, jaký v jeho dramaturgii zabírají původní inscenace a performance s genderovou tematikou. K inscenacím, jako jsou MEZZO a Už muž inscenačního týmu Secondhand Women či Ty jsi jen sajtkára, se od příštího úterý přidá další autorský projekt Evy Bláhové. Představení má formou divadla na divadle vycházet z akční scénografie autorky, využívat prvků nonverbálního divadla (především mimické a gestické herectví) a světelného designu, jejž má podpořit výrazná zvuková a hudební složka. Divadlo Alfred ve dvoře, Praha, 14. a 16. 2.
od 20.00 hod.
–ir–
Nominace na Cenu Evalda Schorma
DILIA, divadelní a literární agentura, vypisuje Nominace na Cenu Evalda Schorma pro stávající studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU a FFUP za původní hru, dramatizaci či překlad do češtiny dosud nepřeloženého díla. Od letošního roku dochází ke změně podmínek, neboť na Cenu Evalda Schorma, která je spojena s finanční odměnou, může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost. Nominace musí obsahovat zdůvodnění a kontakt na toho, kdo nominuje, a musí být doručena v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 1, Praha 9, nebo e-mailem na [email protected]. Uzávěrka nominací je 1. března. Více informací na tel. 266 199 861 či e-mailem.
Umri, skap a zdochni…! a Paranoja
A4 – nultý priestor (Bratislava) ve spolupráci s Roxy – NoD uvedou v rámci visegrádského projektu Visegrad Arts Lab dvě původní autorská představení divadla SkRAT, které vychází z tradice dnes už zanikajícího kultovního divadla STOKA z Bratislavy. Jde o představení Umri, skap a zdochni…! s podtitulem Pánský duševní striptýz, nejen pro dámy… (režie Dušan Vicen, hrají Vito Bednárik, Ľubo Burgr, Dušan Vicen, Vlado Zboroň) a Paranoja (režie a hudba Ľubomír Burgr, hrají F. Blaščák, Ľ. Burgr, P. Fornayová, M.Chalmovský, Z. Piussi, V. Zboroň, D. Vicen, S. Vlčeková). Praha, Roxy – NoD, 11. a 12. 2. od 20.00.
Euripidés: Orestés
Tuto v Čechách do dnešní doby jen jednou inscenovanou řeckou tragédii uvádí nyní divadlo DISK. Připravil ji jako svou čtvrtou absolventskou inscenaci ročník katedry činoherního divadla DAMU, který si říká Stardisk 05-06. „Orestés je hra o mladých lidech – o dětech, které najednou, samy ještě nedospělé, musejí řešit problémy svých rodičů. Maminka jim zavraždila tatínka a děti se samy musí rozhodnout, jestli budou stát na straně maminky, která vraždila, nebo chudáka tatínka. Situaci řeší jen tak, jak mohou, a samozřejmě že ten čin je pak zoufalý. Aniž by si to samy uvědomily, stanou se z nich teroristé. V tom je text úplně nadčasový. Skrz něj se můžete podívat na jednání dnešních radikálů a sedmnáctiletých děcek, které berou spravedlnost do vlastních rukou. Mimo jiné je hra také o tom, že vraždu, která se už jednou stala, neodčiníš další vraždou, a dokud se bude v tomhle světě kupit vražda na vraždu, nemůžeme ho vyléčit,“ vysvětluje dramaturgyně inscenace Tereza Dobiášová, proč si zvolili právě tuto hru. Režie Petr Mikeska. Premiéra 11. 2. od 19.30 hodin v divadle DISK.
tanec
Jaro Viňarský: Poslední krok před
Do žižkovského Paláce Akropolis zve tuto neděli absolvent choreografie baletu na VŠMU v Bratislavě a choreografie tance na AMU v Praze Jaro Viňarský, který debutoval v roce 2001 sólovým představením Sorton, za něž obdržel cenu na mezinárodní choreografické soutěži Jarmily Jeřábkové v Praze. V roce 2001 spolu s Tomášem Krivošíkem založil volné taneční sdružení DuWadance, které se od té doby úspěšně představilo na mnoha festivalech u nás, na Slovensku a v zahraničí. Nedělní premiéru sólové choreografie charakterizuje tanečník jako příběh o člověku, který stále přemýšlí, jak vzlétnout a doletět k jednomu neurčitému, ale podstatnému bodu. Palác Akropolis, Praha, 12. 2. od 19.30.
–ir–
film
Super Size Me
Morgan Spurlock se ve svém celovečerním debutu Super Size Me (Maxi Já) zamýšlí nad tím, proč jsou Američané tak tlustí. Odpověď je nabíledni – mohou za to fastfoody a nezdravé konzumační návyky. Spurlock se rozhodl k nebezpečnému experimentu. Třicet dní nesmí jíst ani pít nic, co by nepocházelo z nabídky řetězce McDonald’s. Konzumuje tři vydatná jídla denně a mezitím dělá rozhovory jak s experty na stravování, tak i s běžnými fastfoodovými konzumenty. Podobně jako práce Michaela Moora i Spurlockův film kombinuje humor, emotivnost a estetiku šoku, které dohromady vytvářejí obraz absurdního, avšak přetvořitelného světa. Film získal cenu za režii na festivalu Sundance a byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší dokument.
Premiéra 9. 2.
We Feed the World
Rakouský protipohled na stejný jev nabídne dokument We Feed the World (Krmíme svět), který v DVD projekci uvede pražský Světozor. Jiný debutant, Erwin Wagenhofer, se ve svém snímku snaží komplexně popsat praktiky řetězců rychlého občerstvení a dopad tohoto způsobu stravování na životní prostředí a lidi na celém světě. Není zde vyprávění v pravém slova smyslu, lidé jednoduše sdělují své příběhy. Začínáme rybáři v Británii, přesuneme se do maxiskleníků ve Španělsku, do východní Evropy, k pěstitelům sóji do Brazílie a nakonec do Švýcarska, domova Nestlé, největšího producenta jídla na světě. Wagenhofer se snažil o důvěrný způsob rozhovoru, takže za portrétovanými lidmi nejdříve několikrát přišel bez kamery. Tak se mu podařilo, aby i šéf Nestlé Peter Brabeck-Letmathe ve filmu řekl to, co si doopravdy myslí. Světozor, 13. 2., 20.00.
Martin
Ve stejný den nabídne brněnská Fléda jednu z nejlepších postmoderních transformací upírského žánru – Martina (1977) George A. Romera (režiséra známého zejména tetralogií o oživlých mrtvých). Sám Romero označuje Martina za svůj oblíbený film a není těžké pochopit proč. Vizuálně krásná a přitom neokázalá kamera řeže protagonisty i lokace obvyklým romerovským způsobem a skvěle sestříhané scény kombinují tradiční představy o upírech s opravdovým (?) monstrem. Hlavní hrdina Martin je nepříliš inteligentní, vážný a nesmělý mladík, který věří, že je upírem. Místo klasických tesáků však používá modernější rekvizity – injekční jehlu (závislost na drogách/na krvi) a žiletky. Brno, Fléda, 13. 2., 20.00.
–rg–
hudba
Haydn, Brahms, Messiaen
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK bude hrát pod taktovkou jednoho ze špičkových současných dirigentů, Leonarda Slatkina. Na programu je Symfonie č. 67 F dur Josepha Haydna, Serenáda č. 1 D dur Johannese Brahmse a Un sourir de Mozart Oliviera Messiaena. 8. a 9. 2., 19.30, Smetanova síň Obecního domu, Praha.
Mozart, Dvořák, Hořínka
Česká filharmonie začíná čas od času dávat prostor mladší generaci skladatelů a objednává u nich nová díla. V rámci abonentního koncertu tak zazní vedle Wolfganga Amadea Mozarta (Koncertantní symfonie Es dur pro housle, violu a orchestr; housle Bohumil Kotmel, viola Jan Pěruška) a Antonína Dvořáka (Symfonie č. 4 d moll) také premiéra skladby Žalm, symfonická věta pro tenor a orchestr od Slavomíra Hořínky. Sólový part zpívá Aleš Briscein, Českou filharmonii diriguje Ondřej Kukal. 9. a 10. 2., 19.30, Dvořákova síň Rudolfina, Praha.
Paraneuro
Paraneuro je mezinárodní hudební sdružení zabývající se improvizovanou tvorbou a využívající možností vznikajících spojením tradičních akustických nástrojů s digitální technikou. Zvuky nástrojů jsou upravovány efektovými procesory, sampler umožňuje integrovat do koncertního provedení různé konkrétní zvuky. Analogové syntezátory vytvářejí plochy bezprostředně modulovaného a opracovávaného zvuku. Tradiční bicí nástroje jsou doplňovány a nahrazovány kovovými objekty. Hudební tóny a industriální „noise“ jsou jen dvěma krajními póly společného hudebního jazyka.
Soubor tvoří finský hráč na křídlovku Jarmo Sermilä, violoncellista Miroslav Posejpal a Alex Švamberk, který ovládá sampler a kovové bicí nástroje. Paraneuro původně vzniklo jako odnož skupiny Neuro, tvořené kromě Sermiläho, Posejpala a Švamberka ještě pianistou Emilem Viklickým, a to pro vystoupení, kterých se Viklický nemohl účastnit. Absence harmonického nástroje umožnila oprostit se od pevných vazeb a volně experimentovat se zvukem, s jeho vrstvami a barvou. A tak se původně nouzové řešení postupně stává pro jeho aktéry stále vyhledávanější pracovní platformou, možností vytvářet hudební jazyk, koncert od koncertu subtilněji propojený. Koncert je součástí nového projektu Electroconnexion 2006. 14. 2., 20.00, Divadlo 29, Pardubice.
Ágnes Kutas & Jaroslav Kořán
„…hudba Agnes je naléhavá prostá píseň oproštěná od cukrbliků a opepřená pálivou paprikou, jsou to tiché modlitby, v kterých dříme ohnivý temperament, který probudiv se, sežehne vše na dosah…“ Tak charakterizuje hudbu zpěvačky a houslistky Ágnes Kutas na svých internetových stránkách milovník nejroztodivnějších improvizovaných projektů Jaroslav Kořán. Ágnes Kutas je svérázná hudebnice pocházející z Budapešti, která již dlouho žije v Praze. Zpívá a hraje na housle své vlastní skladby, inspirované maďarskými lidovými písněmi. Duo, ve kterém ji doprovází bubeník Jaroslav Kořán, vzniklo v roce 2001. 14. 2., 18.30, Růžová čajovna, Růžová 8, Praha 1.
Beethoven, Ravel, Mařatka
Vynikající francouzský ansámbl Trio des Iscles přijíždí do Prahy s programem, v němž se potkává Ludwig van Beethoven (Klavírní trio Es dur op. 1 č. 1), Maurice Ravel (Klavírní trio a moll) a Kryštof Mařatka. Tento český skladatel se narodil v Praze v roce 1972, žije ovšem ve Francii a jeho hudba získává uznání ve světě. 15. 2., 19.30, Dvořákova síň Rudolfina, Praha.
Hans Werner Henze
Dobrým důvodem k návštěvě Drážďan může být koncert v tamním zrekonstruovaném Frauenkirche. Drážďanská filharmonie a Rozhlasový sbor z Berlína zde provedou Metamorphosen Richarda Strausse a především Symfonii č. 9 žijícího klasika německé hudby Hanse Wernera Henzeho. Diriguje Marek Janowski. 15. 2., 20.00, Frauenkirche, Drážďany.
Pocta Klausi Nomimu
Soubor ensemble unitedberlin pořádá večer z děl současných skladatelů, nazvaný Vom Äußersten. Vedle skladeb Aqua vit Olivera Schnellera, Aschenblume Mauro Lanzy a Le gel, par jeu Gérarda Pessona zazní také Hommage à Klaus Nomi, cyklus písní z repertoáru Klause Nomiho, bizarní hvězdy osmdesátých let s image „člověka z vesmíru“. Pro kontratenor a komorní soubor je upravila jedna z nejvýraznějších současných skladatelek, Olga Neuwirthová. 15. 2., 20.00, Konzerthaus, Gendarmenmarkt, Berlín.
–mk–
výtvarné umění
Martin Zet: Intimissima I.
Performer, esejista, autor videí, sochař… tím vším je Martin Zet. Když odjedete do kterékoli ze zemí bývalého východního bloku, dozvíte se, že je považován za největšího českého umělce. V Rakousku se mě ptali, jak je možné, že Zeta ještě nezastupuje nějaký velký galerista. Jenže Martin Zet je za hranicemi známější než doma. V jeho umění se politika, ideologie a společenské utopie potkávají s křehkým světem konkrétních mezilidských vztahů, rodinným životem a humorem. Výstava v Galerii Eskort je malá, ale přesto doloží, co na Zetovi ještě neumíme náležitě ocenit. Galerie Eskort (galerieeskort.net), Brno, do 1. 3.
Muzea budoucnosti
Pražský Ciant začíná s projektem mezioborových internetových diskusí „Polygony“. První má téma Muzea budoucnosti a jejími hosty budou Pavel Douša (CZ) a Jon Ippolito (USA). Telekomunikační technologie se rozmáhají po celé planetě a my bychom měli být při tom. Koho diskuse zajímá a chce se zúčastnit, ať s předstihem vyhledá ciant.cz. Místo konání „kyberprostor“, 15. 2. od 18.30 hodin.
Gorkiewicz, CHEEK, Lang, Meduna, Pětiletá, Wolff
V galerii Rakouského kulturního fóra na Jugmannově náměstí se sešli tři mladí rakouští umělci se třemi českými vrstevníky. V doprovodném textu Jiřího Ševčíka zazní na jejich účet výstižná slova „mnohoznačný“ a „až nedůvěryhodný“. Lze je uplatnit na všechny. Alexander Wolff vymaloval část prostoru pražskou špínou, Dominik Lang, Marek Meduna a Petra Pětiletá natočili skeče, v nichž, převlečení za W. A. Mozarta, provádějí malé nezbednosti. Tatáž trojice postavila i hybridní instalaci pracující s prostorem galerie, Manuel Gorkiewicz vymodeloval budovu Rakouského kulturního fóra z čokolády. Výsledkem je řídká, naznačená síť odkazů k česko-rakouským reáliím, městu, instituci i její galerii. Být „mnohoznačný“ a „až nedůvěryhodný“ je vlastností dobrých umělců. Galerie RKF, Praha, do 10. 3.
Vasil Artamonov
V českobudějovickém divadle Bazilika kultivují foyer kvalitními výstavami. Projekt studenta pražské VŠUP Vasila Artamonova vychází z dekorů na budějovických panelácích. Takových, co od počátku 90. let odrážejí naši snahu o rychlé vylepšení životního prostředí sídlišť, naše ekonomická omezení i pomrkávání periferie po víceméně fiktivních „centrech“. Artamonov jich několik přenesl na stěny Baziliky jako své abstraktní geometrie. Bazilika,
České Budějovice, do 6. 3.
David Walliker: Pan Blue jde přes řeku – Homo sacer
Pražané mohli monumentální fotografie Davida Wallikera „Pan Blue jde přes řeku“ vidět už loni. Byly umístěny v nikách zdí pod bývalým Stalinovým pomníkem na nábřeží kpt. Jaroše. Nyní se z veřejného prostranství stěhují do dvora Domu pánů z Kunštátu v Brně. Chůze po řece, kterou modrý muž na fotografiích podniká, je soudobou variantou symbolického přechodu mezi světy a metaforou vkročení do neznáma. David Walliker je Angličan žijící v Praze a Mr. Blue jeho fiktivní alter ego. Dům pánů z Kunštátu, Brno, do 31. 3.
Tony Cragg
Britský sochař Tony Cragg je v Česku poměrně známý. Kurátor Jiří Švestka mu první výstavu zorganizoval už v roce 1995 (v tehdy ještě progresivní Nové síni v Praze). Současná výstava ve Švestkově soukromé galerii je celkem už čtvrtým Craggovým vystoupením u nás. Tentokrát autor představí organické plastiky ze skla a bronzu. Vznikly za posledních několik let, některé dokonce loni. Opět tak získáme aktuální pohled, jak tento mimořádný, slavný umělec rozvíjí své exkluzivní sochařské tvarosloví. Galerie Jiří Švestka, Biskupský dvůr 6, Praha 1, 9. 2. až 1. 4.
Revue Labyrint – Nebezpečné vztahy
Přestože je časopis Labyrint komplexní kulturní revue, v našem prostředí alternuje chybějící zdroje o důležitých dějích ve výtvarném umění. Nové číslo časopisu s podtitulem nebezpečné vztahy přináší text francouzského teoretika Nicolase Bourriauda, texty o zahraničních umělcích, jakými jsou Pierre Huygne, Liam Gillick, Phillipe Parreno nebo Jeremy Deller, ale také rozhovory s vítězkou Ceny Jindřicha Chalupeckého Kateřinou Šedou a Jesperem Alvaerem. A k tomu navíc projekt Jana Šerýcha, založený na přepisu jeho chatové korespondence. Sálá z něj erotismus i ono „nebezpečí“ mezilidských vztahů. Citace: „posli mi nejakou, prisaham, ze ji v zivote NIKOMU NEUKAZU!!!“
–jpt–
Autoportréty a podobizny umělců
Výstava zaměřená na prezentaci malířských podobizen E. L. Kirchnera a jeho kolegů z drážďanské expresionistické skupiny Die Brücke (1905–1913) navazuje na řadu tematicky profilovaných projektů Kunsthalle v Biefeldu. Kunsthalle dlouhodobě mapuje specifické rysy právě německého expresionismu, a to v analytických, tematizovaných sondách. Po výstavách Bildnis des Expressionismus (1993), Badende (2001) a Der Blaue Reiter (2003) je současná prezentace poprvé zacílena na výběr portrétních obrazů Ernsta Ludwiga Kirchnera, Fritze Bleyla, Ericha Heckela a Karla Schmidta-Rottluffa. Početně velký soubor autoportrétů a podobizen uměleckých přátel pochází od plodného Ernsta Ludwiga Kirchnera. Prostřednictvím mnoha kresebných skic, grafik a obrazů se Kirchner postupně dopracoval k formulování především autoportrétu jako určitého proměnlivého psychogramu, zaznamenávajícího emotivně, v bezprostřední nadsazené zkratce nelehkou životní situaci umělce uprostřed neustále se měnící společnosti. K výstavě byl vydán katalog (220 stran, cena 20 eur). Výstava trvá do 26. 2.
Helmut Dorner
Německý malíř Helmut Dorner (1952), dlouhodobě žijící v Karlsruhe, kde působí na místní umělecké akademii, se širší veřejnosti poprvé představil dvěma výstavními projekty v letech 1990–91, v krefeldském Haus Lange a v Kunsthalle v Bernu. V paměti především odborné veřejnosti zůstávají malířské výstupy, jejichž prostřednictvím autor v širokém variačním rozpětí „formuloval“ otázky točící se kolem samotné výstavby obrazu a formálního pojednání obrazové plochy. Jako žák Gerharda Richtera si osvojil možnosti pohybovat se v malířském médiu svobodně a různými, mnohdy i protichůdnými a vzájemně se popírajícími směry. V 90. letech tuto svou tezi rozpracoval do jemnějších faset, když začal pracovat lakem na plexisklo. Obrazy z této doby působí jako laboratorní výzkum obecné vizuality. Otázka po „vlastním vnitřním pohybu barvy a jeho vztahování se vůči zamýšlené kompozici“ je zde ústředním tématem rozebíraným v polaritách náhody a racionální výstavby celku ze všech stran. Výstava Helmut Dorner: Malerei 1988–2005, jejíž jádro tvoří současná umělcova produkce, poprvé zhodnocuje celé Dornerovo malířské dílo a postihuje tak kontinuitu jednoho významného obrazového experimentu v rámci německého umění. Výstava ve švýcarském Kunstmuseu Winterthur, Museumstr. 52, trvá do 26. 3.
Je mladej, má čas
se jmenuje výstava Jakuba Hoška (1979) v Galerii Ad astra v Kuřimi u Brna. Autor absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér Vladimíra Skrepla. Ani v současnosti Prahu neopustil a pracuje zde. Hoškův výrazný malířský projev zahrnuje prvky street artu, graffiti, post-popu, má také blízko ke komiksu, designovým formám, flashovým animacím, výběrovým hudebním proudům klubových scén apod. Jsou to zvláštní syntézy grafismů, písma, kresebných improvizací, sjednocené neosobní, takřka tiskovou formou. Výsledný obraz se pohybuje mezi formálně kultivovanou otevřenou informací a plakátem. Nosné je autorovo osobité tvarosloví a čistota realizace. Vystavuje od roku 1999 u nás i v zahraničí. V roce 2005 se dostal do nejužšího výběru finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého. Vedle malby působí Hošek mimo jiné také jako DJ a promotér zahraničních hudebních těles. Výstavu lze zhlédnout také v elektronické podobě na ad-astra.cz. Galerie Ad astra, Kuřim – zámek, 8. 2. – 12. 3.
–pev–
Země snivců
V Galerii Navrátil jsou k vidění příběhy a obrazy z ateliéru ilustrace a grafiky Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze. Práce z posledních dvou let zahrnují kresbu, grafiku, ilustraci, komiksy, autorské knihy a společné realizace, jako je komiksový sborník Noc nebo Deníky – krabička z vlnité lepenky s fiktivními deníky sedmnácti studentů. Výběr exponátů není svázán jedním zadáním či stylem. Možným společným jmenovatelem je pozorování, vyprávění a radost ze hry. Vystavují Darja Čančíková, Iva Skřivánková, Silva Vavřinová, Ján Petrovič, Dora Dutková, Martin Kubát a další. Galerie Navrátil, Tomášská 10, Praha 1, do 24. 2.
–hš–
Vadim Zacharov
V sálech Treťjakovské galerie na Krymském Valu v Moskvě má svou – v Rusku první – retrospektivní výstavu Vadim Zacharov, představitel třetí generace moskevského konceptualismu. Název 25 let na jedné stránce odkazuje nejen k délce Zacharovovy umělecké činnosti, ale i k jeho předchozím projektům – Malý princ na jedné stránce a 100 ruských pohádek na jedné stránce – a odpovídá i umístění/nahuštění umělcovy různorodé tvorby (fotografie, malba, objekty, videozáznamy performancí, instalace, autorské knihy) do několika sálů galerie. Paralelně začne v Galerii Stella Art i Zacharovův projekt Hodiny v budoáru. Obě výstavy trvají do 5. 3.
–lh–
fotografie
Tillmansova mnichovská instalace
Německý umělec žijící v Londýně Wolfgang Tillmans (1968) patří dnes k mezinárodně uznávaným a úspěšným fotografům. Jeho obrazový svět lze číst jako vizuální deník generace narozené kolem roku 1970. Tillmans, který začínal s fotografováním jako nadšený teenager, pracuje na začátku 90. let především pro teenagerovské a společenské časopisy, mapující životní styl a jeho projevy (např. časopis i-D). Od roku 1993 vystavuje své práce ve významných galeriích a muzeích, roku 2000 přebírá jako první německý umělec renomovanou cenu Turner Preis. Pro Tillmansovo dílo jsou typické jakési fotografické výstřely či zásahy, vznikající v momentu samotného fotozáznamu, které ve finálních snímcích vypadají jako precizně připravené, prokalkulované a detailně zinscenované obrazy různých žánrů. Ty potom autor přenáší do rozmanitých formátů a technik. Nedílnou součástí jejich prezentace je forma skládané, různosměrné a různoohniskové instalace. Autor odmítá jakoukoliv hierarchizaci snímků, přičemž do instalací zapojuje jak volné fotografie, tak i výstupy komerčních zakázek. V Tillmansově „univerzu“ je realita roztříštěna do množství obrazů různé povahy, které vzájemně navazují mnohovrstevnaté formální a obsahové vztahy. Přímo pro prostor Pinakotheky vytvořil Tillmans 23dílnou instalaci, která je zde veřejnosti představena vůbec poprvé. Výstava v Pinakothek der Moderne Kunstareal München, Barer Straße 40, trvá do 11. 6.
–pev–
architektura
Ateliér 69
Chebský Ateliér 69 patří k nejzajímavějším současným uskupením v české architektuře. Tvoří ho tři architekti, které spojuje stejný rok narození (viz název ateliéru), Boris Redčenkov, Prokop Tomášek a Jaroslav Wertig. Pro pražskou Galerii Jaroslava Fragnera připravili neobvyklou instalaci na téma architektury. Projekt inscenačním způsobem navozuje prostředí jakési laboratoře, kde architektura vzniká. Divák se musí zapojit do „čtení“ výstavy už tím, že podstatné se odehrává za plentou, kterou musí překonat. Instalace přináší vizi sedmi různě rozpracovaných staveb s bytovou funkcí, propojující lokality Chebu, Mariánských Lázní a Prahy. Výstava trvá do 26. 2.
–pev–
televize
9. 2. Cestovní zpráva z lodi Gruzia aneb Není důležité zvítězit, ale vrátit se – dokumentární vzpomínka na olympijské hry v Melbourne, které ovlivnil bouřlivý rok 1956 (20.00, ČT 2); Černá ovce – komedie Briana Dannellyho o snaze převychovat homosexuála (20.00, HBO)
10. 2. Divadlo žije – únorový díl divadelního magazínu (18.00, ČT 2); Pyramida – stavba Cheopsovy pyramidy pohledem jednoho z fiktivních dělníků (20.00, ČT 2); V ložnici – snímek Todda Fielda ukazuje americkou rodinu, v níž rodičům zemře syn a oni se nedokážou s touto ztrátou vyrovnat (22.50, Filmbox)
11. 2. Samuraj – za legendu o slepém samuraji získal japonský režisér Takeshi Kitano několik ocenění na MFF v Benátkách 2003 (20.00, Cinemax); To je mé tělo – druhou část volné trilogie, která se věnuje svobodě, natočil herec a režisér Jean-Marc Barr v duchu filmového manifestu Dogma (1.20, ČT 1)
12. 2. Strážcové ohně – dokument o národech s kočovnou minulostí (6.00, Spektrum); Oscar Wilde, promarněný talent génia – dokument o britském spisovateli (7.05, Spektrum); Antonín Máša: Návštěvní hodiny – hra o umírajícím otci, který se pokusí sblížit své dva syny, v režii Pavla Háši (15.20, ČT 1); Hellboy – jedna z nejzábavnějších komiksových adaptací o zplozenci pekla, který se postaví na stranu dobra; režisér Guillermo del Toro ukázal Hellboye jako svalovce s lyrickou duší (20.00, HBO)
13. 2. Mlha války – biografický dokument Errola Morrise, oceněný Oscarem, se věnuje Robertu McNamarovi, který patřil k nejvlivnějším osobnostem americké politiky (17.45, HBO); Touha zvaná Anada – baladický příběh o lásce od režisérů Elmara Klose a Jána Kadára, autorů Obchodu na korze, prvního československého snímku oceněného Oscarem (21.00, Filmbox); Karel II., moc a vášeň – závěrečný díl historického miniseriálu (23.05, ČT 1)
14. 2. Slavné světové obrazárny – první a druhý díl třináctidílného dokumentárního seriálu (18.30, Spektrum)
15. 2. Archeolog odhaluje biblické příběhy – první a druhý díl třináctidílného dokumentárního seriálu (19.50, Spektrum); Hannibal, nepřítel Říma – první díl dvojdílného historického dokumentu (21.00, Spektrum); Shaolin fotbal – kung--fu komedie Stephena Chowa o zvláštním způsobu hraní fotbalu (23.00, Filmbox); Rozhovory ve městě – film režiséra Rainera Kaufmanna o sblížení dvou žen byl zařazen do soutěže na MFF v Cannes v roce 1996 (23.10, ČT 1)
rozhlas
9. 2. Adin Ljuca: Vytetované obrazy – úvodní povídka ze sbírky bosenského autora žijícího v Praze (16.00, Vltava); Hervé Bazin: Olej do ohně – psychologický příběh o dětství, vině a žhářství (20.00, Vltava)
11. 2. Martina Drijverová: Vánice – rozhlasová hra pro mládež (13.00, Praha); Molière: Don Juan – klasická tragikomedie o slavném svůdci žen (14.00, Vltava); Johann Adolf Hasse: Cleofide – hrdinská opera o třech dějstvích na libreto Pietra Metastasia (20.00, Vltava); E. A. Poe: Podlouhlá bedna – povídka (1.32, Vltava)
12. 2. Tibor Déry: S chutí do toho – povídka (11.30, Vltava); Zlaté tajemství – rozhlasovou pohádku volně na motivy španělských pověstí Washingtona Irwinga Pohádky z Alhambry napsala Helena Sýkorová (13.00, Praha); Toni Morrisonová: Nejmodřejší oči – první část dvanáctidílné četby na pokračování z románu nositelky Nobelovy ceny za literaturu (18.30, Vltava); Jestliže byl kdy ráj... zůstala po něm jen chudá kadeř – Wolfgang Amadeus Mozart v české literatuře (20.20, Vltava); Ephraim Kishon: Kanál Blaumilch – rozhlasová hra (20.30, Praha)
13. 2. Osudy s Rudolfem Komorousem, skladatelem, fagotistou a kanadským Šmidrou – první díl pětidílné četby na pokračování (11.30, Vltava); Kritický klub – o knize švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové Podivná cesta Nilse Holgerssona Švédskem debatují překladatelka Dagmar Hartlová a Jiří Munzar (16.00, Vltava)
14. 2. Gaston Salvatore: Stalin – druhá část rozhlasové hry (21.30, Vltava)
15. 2. Raymond Chandler: Král ve žlutém hávu – detektivní hra (21.05, Praha)
–jgr–
na poslední chvíli
Zdenka Braunerová 1858–1934
Ve své době náležela Zdenka Braunerová k nejvšestrannějším osobnostem výtvarného umění v evropském měřítku. Ovlivněna Camillem Corotem, impresionisty a barbizonskou školou, vytvořila řadu plenérových krajinářských děl, věnovala se i kresbě, grafice, malování skla a mimořádný byl její přínos k obrodě české krásné knihy. Přátelila se s J. Zeyerem, F. X. Šaldou, V. Mrštíkem, R. Svobodovou a M. Martenem, pořádala literárně-umělecké salony. Mimo Čechy vystavovala v St. Louis, Londýně, Paříži, Turínu; zprostředkovávala styky mezi českou a francouzskou kulturou. Překotná asanace Starého a Židovského Města na přelomu 19. a 20. století ji podnítila k tvorbě grafických listů s motivy ohrožené a mizející staré Prahy. Profilová výstava v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě představuje umělkyni prostřednictvím stovky děl, zapůjčených ze sbírek institucí z celé republiky. Do 12. 2.
–vb–
hš – Helena Šantavá / ir – Ivan Rolník / jgr – Jiří G. Růžička / jpt – Jiří Ptáček / kk – Karel Katarovic / lh – Linda Hartmannová / mk – Matěj Kratochvíl / pev – Petr Vaňous / rg – Roman Gazdík / vb – Věra Becková