Režie Steven Spielberg, 2005, 112 min.
Režisér Steven Spielberg se v jednom z mnoha dokumentů o vzniku tohoto snímku, které obsahuje druhý disk, přiznává, že Válka světů má být především podobenstvím o válce s terorem. Nepřekvapí tak scéna, v níž otec v rámci bezpečnosti své dcery zabije člověka, který mu nabídl přístřeší, a aby náhodou nenarušil její křehkou psychiku, převáže jí oči látkou. Na konci filmu se pak dozvíme, že oběť miliardy lidí, kteří padli při vpádu mimozemšťanů, má smysl. Americkou válečnou agitku obalil Spielberg směsí toho, co mají diváci rádi – akčním dějem, velkolepými trikovými záběry a důrazem na rodinu. Hlavní hrdina (Tom Cruise, nominovaný na Zlatou malinu za nejhorší herecký výkon) se tu z poněkud nemotorného otce, který si nerozumí se svými dětmi (žijícími s matkou), proměňuje v ideálního taťku, který nejenže umí rychle utíkat (kulisy v počítači vytvořeného studia se za ním hroutí pod údery laserových paprsků), ale navíc se ukáže, že své děti nezměrně miluje a je ochoten kvůli nim i zemřít. Nicméně Spielbergovi nelze upřít jeho um zaujmout diváka a nechat ho třást se strachy o hrdiny, kteří se krčí za zrcadlem, když kolem proplouvá mimozemské oko. To, že mimozemšťané s velkou pompou vstoupí do děje a na konci v krátkosti sami pomřou (asi jim moc nechutná svobodný americký vzduch), pak patří jen k dramaturgickým drobnostem, které vlastně nikoho nezajímají, hlavně že to dobře dopadne!
Jiří G. Růžička
Titus
Režie Julie Taymorová, 1999, 162 min.
Titus Andronicus je jedno z nejméně známých Shakespearových dramat, už proto patří režisérce Taymorové dík „za osvětu“. Brutální tragédie ze starého Říma by byla v klasickém kostýmním pojetí jen těžko stravitelná, Taymorová si proto pomáhá aktualizačními prvky, kterými svůj film ozvláštňuje. Novodobé interpretace a časové aktualizace Shakespearových dramat v současném filmu by si vůbec zasloužily samostatnou studii. Romeo a Julie Baze Luhrmanna, Hamlet Kennetha Branagha a právě Titus jsou nejlepšími příklady práce s tradičními texty. Velký důraz je kladen na kostýmy, rekvizity a architekturu, filmy jsou protkané řadou časově nekorespondujících prvků a originálních nápadů. Zatímco Branagh využitím uniforem vytváří atmosféru policejního státu na hradě Elsinor a Luhrmann zasazuje Romea s Julií do novodobé gangsterské a drogové megapole, Taymorová klade důraz na propracovanou mizanscénu (Titus nezapře svůj divadelní původ), kostýmy, zásadně určující psychologický profil hrdinů (divošská Tamora, zženštilý metrosexuál Saturninus, temný Maur Aron a proti nim kostýmně variabilní Titus), a na dokonale prokomponované uzlové scény dramatu. I přes svou mohutnou stopáž není Titus nudný nebo náročný film – je to Shakespeare v tom nejlepším slova smyslu a zároveň bohaté filmové dílo. DVD obsahuje trailery, rozhovory a dokument o výrobě kostýmů.
Jan Jílek
Utržený ze řetězu / Unleashed
Režie Louis Leterrier, 2004, 99 min.
Negramotný, civilizací nepoznamenaný rváč (Jet Li), který je vychováván jako pes, se dostává do světa, jenž není pouze ringem, ale i říší krásy, porozumění a citů. Scenárista Luc Besson a režisér Louis Leterrier skládají nesourodé prvky do jednoho celku, který je podobný pásmu paměti hlavního hrdiny, kde do prázdných míst zapadají střípky vzpomínek. Pokud bychom stejně jako on byli vychováváni ve světě bez emocí, mohli bychom filmové pásmo snadno rozdělit na částice upomínající na detektivku, akční show, gangsterské drama, melodramatický příběh či morální didaktickou příručku. Jednotlivé figury pak označit za pouhé reprezentanty černobílých postojů a ke strhujícímu posudku připojit ještě výtku o neoriginalitě poukázáním na četné odkazy táhnoucí se od Frankensteina přes Mauglího až k Brutální Nikitě. Jenže tento film je plný citu, který za pomoci silného příběhu, mistrně budované atmosféry, přesvědčivých hereckých výkonů a hudebního doprovodu z dílny Massive Attack boří chladnou racionalitu. Pod emocionálním nábojem se vše spojuje do kompaktní mozaiky, náhle lze snímek interpretovat spíše jako postmoderní koláž, které nevládne cynický nadhled, ale hluboké vcítění se do světa naivního sirotka. Volba filmového stylu dokonale koresponduje s duší hlavního hrdiny. Po zhlédnutí snímku se můžeme věnovat lekci francouzštiny v krátkém filmu o filmu a vystřižených scénách.
Kateřina Svatoňová
Dungeons & Dragons Online: Stormreach
Atari 2006
PC
Na scénu internetových online her vstupuje nová hvězda: Stormreach. Herní svět čerpá fiktivní historii a reálie z oblíbené stolní hry Dungeons & Dragons, která obsahuje nejen nekonečný bestiář, ale také pevně a jasně daná vnitřní pravidla, například počítání zásahů při soubojích nebo odhadování úspěšnosti rizikových akcí. Výhodou takto stanovených pravidel je jejich více než dvacetiletá historie, během níž byla prověřena a mnohokrát upravena v papírové podobě. Svět Stormreach tedy šlape jako na drátkách. Zajímavý je přístup k hernímu prostoru: tam, kde ostatní online hry využívají nekonečné krajiny osídlené nepřáteli, Stormreach se spokojí s jedním malým městem, v jehož sklepeních se nacházejí desítky kilometrů starých chodeb, hrobek a bludišť. Každý vstup do podzemí se otevírá jako „instance“ pro hráče či skupinu hráčů, nedochází tedy k nepříjemnému přelidnění prostor. Hra pracuje s naprosto odlišným uspořádáním světa než v současnosti nejoblíbenější World of Warcraft – a podle všeho jde správným směrem. Komplexnost pravidel, atmosféra podzemních labyrintů a lidská interakce jsou zpracovány inteligentně a funkčně. Jde zkrátka o zaručený online hit.
Pavel Dobrovský
Život je zázrak, Život je čudo
Režie Emir Kusturica, 2004, 155 min.
Luka bydlí se svou manželkou (touží být slavnou operní pěvkyní) a synem (touží být fotbalovým reprezentantem) u nově vznikající železniční trati, která bude spojovat Bosnu se Srbskem. Jenže vypukne válka – trať se stane nebezpečnou spojnicí, syn musí narukovat do armády, upadne do zajetí a manželce učaruje maďarský cimbalista. Ale Luka nezůstane dlouho sám, dostane totiž do „opatrovnictví“ zajatkyni, muslimku Sabah, kterou chce nejprve s nepřátelskou stranou vyměnit za svého syna Miklose, to však ještě netuší, že se do ní zamiluje... Válka ve filmu funguje jako jakýsi katalyzátor situací, do nichž hrdinové bezhlavě padají. Nic se zde neděje podle racionálního úsudku. Vším vládne především živočišnost a emoce, takže nikoho nepřekvapí ani depresemi trpící oslice, která stojí na trati a čeká, až ji přejede vlak. Život je zázrak je dobře namíchanou směsicí všech typických znaků Kusturicovy tvorby: zkratovitého jednání, přebujelých oslav, pití, hudby a nepostradatelných zvířat. Bohužel ti, kdo znají předcházející snímky tohoto jugoslávského filmaře, mohou být zklamáni, protože se tematicky (a vlastně ani filmařsky) nikam dál neposunul.
Lukáš Gregor
KK.Null, Chris Watson, Z’ev
Number One
Touch 2005
Kolaborace dvou klíčových jmen industriálního žánru s japonským freakem divokého rocku a noise. Loni vydané album se peklo v oddělených kuchyních už v roce 2004, celek vznikl sesazením příspěvků. Kazuyuki Kishino (KK.Null) proslul jako vůdce rockové úderky Zeni Geva, zde pracuje s elektronicky upravovanými perkusemi. Brit Chris Watson začínal jako páskový manipulátor u legendárních industrialistů Cabaret Voltaire a Hafler Trio; nyní soustavně sbírá terénní, zejména přírodní nahrávky. Na album přispěl kolekcí zvuků z východní Afriky. Američan Stefan Weisser (Z’ev) se zabývá především improvizovaným bubenictvím a konstrukcí zvukových skulptur-nástrojů; v prosinci jsme ho mohli vidět na Pražském industriálním festivalu. CD Number One spoluutvářel pětadvaceti zvukovými soubory. Osou alba je pět etap primitivních slavností (od invokace přes klimax až k závěru). Elektronické lupance, údery a ruchy jsou strojově bezbarvé, přesto se zcela organicky propojují s Watsonovým zhuštěným podáním afrických dějů – uslyšíme supy hodující na mršině, následuje stádo slonů, prosviští zebry a gazely, pomalu začne bouřka. Husté a nepravidelné předivo drobných dějů a zvratů svádí k domýšlení příběhů a poodhalování tajných ritů. Doufejme, že Number One bude následována neméně skvělými čísly.
Petr Ferenc
Bernhard Fleischmann
The Humbucking Coil
Morr Music/Starcastic.cz 2006
Fleischmann je z té várky muzikantů, kteří se v době bujení elektronické hudby věnovali akustickým kapelám (Sore!, Speed Is Essential) a na laptopy přešli až na konci devadesátých let. Tehdy se elektronika zpomalila ve vertikálním růstu a rozdělovala se do mnoha horizontálně rozvrstvených žánrů. Vídeňský skladatel se i na svém pátém sólovém počinu nechal ovlivnit metodikou živých nástrojů a propojuje ji s nepatrně a tiše probublávajícími elektronickými aranžemi. Jako by si vypůjčil jen jednotlivé písničkové motivy, které dobarvuje a stínuje tu pravidelně odbíjejícím samplerem, tu zastřeným a šustivým tónem klarinetu v podání kamaráda Christofa Kurzmanna. Bernhard Fleischmann se na své aktuální desce nevěnuje jen písničkovým a sentimentálním melodiím, ale třeba ve skladbě From To přidává pod Kurzmannův chvějivý, a přesto přesně zacílený hlas neúprosné údery rovně položených ambientních beatů, které se boří v čerstvě napadlém sněhu a pronikají sem z vedlejší místnosti. Všech osm skladeb se pohybuje v podobné náladě, takže nečekejte žádné slabé momenty či chvíle, kdy budete uvažovat o vypnutí přehrávače. Tak jako si přejete, aby se v nejlepších a nejsilnějších chvílích života zastavil čas, budete i po poslechu The Humbucking Coil prosit, aby síla tohohle alba vydržela i do zítřka, kdy si je zase poslechnete celé.
Ondřej Stratilík