Režie Martin Šulík, 2005, 90 min.
Slovenský režisér, který točí především u nás, a spoluscenáristka Alice Nellis se pokusili zachytit špatné sociální podmínky na Ostravsku, což je jistě záslužný čin. Bohužel však ne všechny dobré úmysly mají i dobré konce. Už od počátku filmu se mi na mysl vkrádalo srovnání s podařeným španělským filmem Pondělky na slunci, na místě je i srovnání s horším britským Do naha. Režisér si vybral partu mužů různého věku, kteří přijdou o práci v jedné z ostravských fabrik. Po marných odborářských protestech se rozhodnou podnikat a všechny své peníze investují do nákladního „stěhovacího“ auta, které jim však někdo ukradne. Jejich sny se tak rázem zhroutí, na což každý z nich zareaguje po svém. Někdo svízelnou situaci řeší snahou o dovzdělání se, někdo zase své problémy vybíjí v rodině. Do toho vstupují další zoufalé postavy, závislé na partě hlavních hrdinů. Snímku však chybí jedna podstatná maličkost – uvěřitelnost. Příběh i jednotlivé životní osudy dostávají podobu konstruktů, často odtržených od reality, což je u filmu, který si na realitě zakládá, problém. Happy end pak ukazuje bezradnost režiséra, který neví, co si s tím vším počít. Nevychází ani snaha oživit snímek humorem a většina vtipných situací končí trapností. Šulíkovi se podařilo natočit řemeslně dobrý, ale jinak nezajímavý film.
Jiří G. Růžička
Serpico
Režie Sidney Lumet, 1973, 129 min
Americký režisér Sidney Lumet klade ve svých filmech největší důraz na herecký projev. Stačí si vzpomenout na Dvanáct rozhněvaných mužů, Zastavárníka či Psí odpoledne. Kameru a střih zcela podřizuje herecké akci, nesnaží se být akční výrazovými prostředky, když epicentrum napětí se ukrývá v mimice postav. Této střídmosti (avšak ne neefektivnosti) jej naučila práce pro televizi. Serpico vychází z literární předlohy Petera Maase a dobře napsaného scénáře, kdy postavy jsou determinovány prostředím, z něhož vyšly, a dialogy nepostrádají nádech skutečného života. Lumet se zde kriticky zaměřuje na problematiku korupce v americké policii. Nesnaží se o globální úvahy, obecně načrtnuté případy a laciná řešení. Naopak si vybral jeden z newyorských okrsků, do něhož coby pochůzkář nastupuje Franco Serpico, který se pokusí bojovat proti svým úplatným kolegům. Herec Al Pacino dokázal v jedné ze svých prvních rolí vytvořit ze Serpika drsného policistu, pro něhož je čest důležitější než vlastní život. Jeho sžití se s postavou je fascinující. Režisér toho dokázal využít a natočil dílo, které vyčnívá z kontextu tzv. policejních filmů. Vydání snímku na DVD však bohužel doplňují jen biografie herců, tvůrců a trailer.
Lukáš Gregor
Pokoj s vyhlídkou / A room with a view
Režie James Ivory, 1986, 112 min.
Režisér James Ivory se soustředil zejména na kultivované adaptace klasických i moderních literárních předloh. Největší úspěch sklidil v druhé polovině 80. let a na začátku 90. let přepisy tří románů anglického modernisty E. M. Forstera Pokoj s vyhlídkou, Maurice a Howards End. Ivory se dokázal v této trojici snímků vyhnout přílišné akademičnosti a vznešené nudě, poznamenávající některé jeho další filmy. Pokoj s vyhlídkou je kombinací romantiky a melodramatičnosti s lehkou ironií, nadhledem a anglickým humorem. Přitom zůstává velmi věrný literární předloze (která česky bohužel nevyšla) a zachycuje i společenské poměry a zvyklosti na počátku 20. století. Ke kvalitám filmu přispívá vedle malebné kamery s krásnými obrazy Florencie i anglického venkova i dobré herecké obsazení: Helena Bonham Carterová a Julian Sands jako dvojice mladých lidí, kteří musí ujít dlouhou cestu, než si uvědomí, že je k sobě váže citové pouto, Maggie Smithová jako staropanenská tetička, Daniel Day-Lewis jako namyšlený a sucharský snoubenec hlavní hrdinky nebo Judi Denchová v roli spisovatelky milostných románů. Lucyin příběh přesně charakterizují slova reverenda Beeba: „Hraje tak vášnivě Beethovena, ale žije tak klidně; co až se hudba a život spojí?“ DVD bohužel neobsahuje žádné bonusy.
Milan Valden
Star Wars: Empire at War
LucasArts 2005
PC
Hvězdné války jsou pro miliony lidí po celé zeměkouli jedinečným mýtem – a díky tomu neustále vznikají nové tematické komiksy, knihy, filmy a hry. Strategie Empire at War umožňuje hráčům vstoupit do bot „zlých“ imperiálních vojáků nebo „hodných“ rebelantů. Cílem hry není nic menšího než dobýt celou galaxii. Hraní probíhá na třech úrovních. První je galaktická mapa, kde ve stylu deskové stolní hry hráč posílá špehy do nepřátelských oblastí a staví základny na planetách, případně vesmírné flotily. Jakmile se rozhodne zaútočit na planetu, dostane se do nádherně zpracovaného vesmírného prostoru a v případě vítězství provede výsadek na samotnou planetu. Provázanost orbitálních vojenských sil s pozemními armádami funguje na sto procent: kdykoliv je možné zavolat si posily, určit místo bombardování nebo se naopak stáhnout. Všechny tři zmíněné strategické polohy hry fungují společně v jednom čase a tím vytvářejí skutečně epické vojenské tažení – přesně jako ve filmech George Lucase. K tomu lepšímu patří filmoví hrdinové, kteří se do bitev zapojují, nebo realistické taktické možnosti obou stran: pohyby imperiálních jednotek v galaxii jsou na dálku vidět, zatímco rebelové se skrývají, dokud je neodhalí špionážní sonda. Empire at War potěší nejen fanoušky Hvězdných válek, ale všechny, kdo mají rádi strategické hry.
Pavel Dobrovský
Hassle Hound
Limelight Cordial
Staubgold/Starcastic.cz, 2006
Zpěvačka Ole Orleans (Ozone Swimmers), kytarista Tony Swain (Dreghorn) a programátor Mark Vernon (Vernon & Burns) se sice realizují ve svých vlastních projektech, ale ve skupině Hassle Hound si mohli povolit kravaty, rozepnout košile u krku a nahrát album, ve kterém se „odvážou“. Motivy country, dusot koní, pískání ptáků, infantilně přitažlivý hlas zpěvačky, proslovy vytažené z rozhlasových pořadů a pod tím vším přikrášlené elektronické podklady, praskání starých vinylových desek a samply vystřižené bůhvíodkud. I takhle nesmiřitelná směska může dohromady vytvořit „pěknou hudbu“. Tedy takovou, kterou budete dlouho vstřebávat, ale ještě déle opouštět. Limelight Cordial je deska, kterou si zamilujete. Nejen kvůli růžovým melodiím s legračním nádechem mýdlového kovboje, ale pro originalitu, s níž do současného světa elektronické hudby vstupují. Proč nejít opačnou cestou a elektronikou pouze dobarvovat akustické nástroje? A v některých místech ji pak jako bonsaj ostříhat a nechat jen tu nejzákladnější konstrukci. „Na albu jsou zasněné milostné písně, které zní podobně jako hudební témata filmu James Bond. Kdyby jej tedy natočil někdo z československých novovlnných režisérů,“ vtipně poznamenává kapela. Hassle Hound natočili album, které těm, kdo jej přijmou, otevře zcela nový svět. Kde i tisíckrát zopakovaný kýč může znít jako silný motiv, jenž uhrane svou přímočarostí. A to se cení.
Ondřej Stratilík
Experimental Dental School
2 1/2 Creatures
Deleted Art; 2005
Oaklandský soubor Experimental Dental School kličkuje mezi hudebními žánry s dovedností slalomářského přeborníka. Hudební kód EDS je hlavolamem i pro zapáleného luštitele popmuzikálních rébusů. Nicméně jako každá hádanka i tato má své řešení. Slova experiment a alternativa nejsou v případě alba 2 1/2 Creatures pouhými nositeli zneužívaných klišé: EDS jsou kapelou experimentující, aniž by ovšem přestávali bavit. Každý z šesti muzikantů, kteří jsou pod deskou podepsáni, má své místo, úlohu i širší opodstatnění, nicméně klíčová je dvojice Shoko Horikawa (organ, zpěv) a Jesse Hall (kytara, basa, elektronika, zpěv). Dominantní zvuk organu, který je pro EDS jakýmsi „trademarkem“, zní jako schizoidní mix Make-Up (s nimiž mimochodem „Dentisté“ párkrát koncertovali), The Doors a Le Tigre. Více než zdatnou hudební partnerkou, o jaké sní nejeden alternativní umělec, je Jesse Hallová, jejíž riffy-samply-smyčky & vokály dodávají hudbě EDS ten správný zvuk. Rtuťovitý rytmus bicích, jazzová trumpeta, banjo a syntezátor doplňují výrazově bohatou paletu zvuků, nálad a stylů. Nelze přeslechnout sympatie k tak rozdílným hudebním formám, jako jsou punk, kabaret a electroclash, které EDS zcela bez skrupulí kombinují s rytmem polky, valčíku i diska.
Pavel Sajfert