Režie Alfonso Cuarón, 2006, 114 min.
Námět britské spisovatelky P. D. Jamesové, známé spíše z detektivního žánru, poměrně věrohodně zpracovává možné důsledky některých sociálních trendů současnosti. V nepříliš vzdálené budoucnosti (rok 2027) se na Zemi již několik let nenarodilo žádné dítě, lidstvo žije v chaosu, Velká Británie funguje jako totalitní systém, ztěžka se bránící náporu imigrantů i útokům anarchistů. V tomto zmatku se náhle objeví dívka, která je těhotná, a stává se tak terčem snah a zájmů různých skupin. Uchránit ji ale toho všeho může znamenat spásu lidstva. Režisér Alfonso Cuarón zvolil pro svou adaptaci ponurou, místy až thrillerovou formu, nechává však přitom doznívat všechny motivy i důsledky jednání a situací. Jeho film je zejména v druhé části nabit akcí, ale neztrácí myšlenkovou hloubku. Výtečná kamera, režie i herecké výkony jsou schopny diváka pohltit a zanechat ho plného údivu i myšlenkového zanícení nad tím, bude-li se svět k takové budoucnosti opravdu ubírat. Bezesporu jedno z nejzajímavějších děl loňského roku je na DVD vypraveno ve dvoudiskové verzi s volitelnými českými titulky i dabingem, dokumentem o natáčení, dokumentem Možnosti víry, vynechanými záběry i ukázkami z produkce filmu.
Petr Gajdošík
Nauka o snech / La Science des rêves
Režie Michel Gondry, 2006, 105 min.
Před dvěma lety dokázal Michel Gondry, že umí i s látkou přímo napěchovanou nevšedními nápady pracovat velmi citlivě. Věčný svit neposkvrněné mysli byl spíše intimním vhledem do láskou zhrzeného srdce než „kaufmanskou“ nereálnou etudou. V podobném duchu se odehrává i snímek vzniklý tentokrát podle Gondryho vlastního scénáře. Stephan Miroux je neskrývaným obtiskem skutečného Gondryho. Utíká do světa snů, kde se mu může plnit takřka vše, především však jeho platonická (a později značně klopýtavá) láska k sousedce Stephanii. Stephane však realitu od té své příjemnější „reality“ nedokáže rozeznat, byť jsou od sebe odděleny na první pohled jasnou hranicí. Jeho svět je složen z papíru, voda je tu z celofánu, není problém létat a jezdit na vyšívaném poníkovi. Předností filmu Nauka o snech je, že vás Gondryho vizuální nápady, jeho hra s nejrůznějšími animačními technikami dokáže neustále překvapovat, s příběhem koexistuje a nenabourává jeho základy. Bohužel jeho tempo má své odpočinkové fáze, místy už vlastně není ani o čem vyprávět. Pro zasněné diváky je však vydání filmu na DVD jistě výborným dárkem, i když coby bonus obsahuje pouze nepřeložený film o filmu a trailer.
Lukáš Gregor
Žena ve vodě / Lady in the Water
Režie M. Night Shyamalan, 2006, 110 min.
Původem indický režisér tímto snímkem opustil svou hororově laděnou tvorbu a natočil pohádku. Hlavní hrdina, domovník Cleveland (Paul Giamatti opět dokazuje, že neumí zkazit snad žádnou roli) tu zachraňuje vodní vílu, která se jmenuje Story, tedy „příběh“ (hraje ji Bryce Dallas Howardová). Ta se má, podle staré pověsti, ve světě lidí setkat s orlem a stát se příkladem svému vodnímu lidu. Shyamalan, který je i autorem scénáře a knihy, podle níž film vznikl, jí ještě ztížil úkol tím, že několika lidem přidělil různé role, nutné k vyřešení skládanky. Clevelandovou úlohou pak je vyvolené najít. Příběh se tak postupně jakoby sám skládá. V postavě filmového kritika se režisér vtipně vypořádal s těmi, kteří jeho předchozí snímky kritizovali, když ho nechal zabít mytickým zvířetem, snažícím se překazit Storyinu misi. Snímek je plný filmových triků a líbivých obrazů, to však nedokáže potlačit trochu toporný příběh, jemuž chybí dynamika a který zaujme především mladší diváky. Disk navíc obsahuje film o filmu, několik nepovedených záběrů a vystřižených scén.
Jiří G. Růžička
Předtucha / Yogen
Režie Norio Tsuruta, 2004, 95 min.
Jako Samařina, ze studny a z televize lekavě vyskakující, mrtvolně vlhká ruka zasáhla v posledních letech žánr hororu japonská škola s technickými prvky moderní civilizace. Kruh, Nenávist, Temná voda a další. Zaujetí publika originálními děsivými obrazy dosáhlo zenitu v některých amerických předělávkách (Kruh Gore Verbinského) a pak rapidně kleslo kvůli rutině sequelů s dalšími a dalšími mrtvými vlasatými holčičkami. Předtucha přináší zásadní změnu v žánru. Nositelem hrůzy totiž konečně není zesnulá pačesatá dívenka, ale úplně banální věc, jako jsou noviny. Hlavní hrdina díky novinovým článkům vytuší (předtuší) smrt svých blízkých. Syžet se rozchází s fabulí a režisér Tsuruta tak přeskakuje mezi situacemi a lokacemi příběhu s lehkostí listování v novinových arších. Předností snímku je do děje vtahující výkon hlavního hereckého představitele, strhující pointa a pečlivě komponované detaily na zažloutlé listy novin v kombinaci s překvapivě hrůzostrašným šustěním papíru. Nezkušenému divákovi může achronologičnost spolu se zpočátku pomalejším tempem děje způsobit nudu. Ten zkušenější však již v expozici pozná, že sleduje něco originálního a chytrého zároveň. Těžko však vytušit, jak dopadne americký remake tohoto invenčního japonského hororu, pokud nějaký vznikne. Snad žádný novinový článek nepřinese zprávu o jeho přípravách.
Milan Klíma
Command & Conquer 3: Tiberium Wars
Electronic Arts 2007
PC, Xbox 360
Po hře Supreme Commander přichází další pokračování legendární strategie – Command & Conquer 3. Od dob prvních dílů z druhé poloviny devadesátých let se mnoho nezměnilo a hratelnost stále odpovídá průměrnému strategickému hráči. Stavba základny a výroba jednotek hraje prim, v druhé řadě pak jde o posílání vytvořených jednotek na nepřítele a pozorování, jak pěkně to vše vypadá. Grafická stránka rozhodně nedělá společnosti Electronic Arts ostudu. Nádherné efekty výbuchů, výstřelů nebo samotných explozí a krásně vystavěné pláně postapokalyptického světa jsou jednoznačným lákadlem, stejně jako menší hardwarová náročnost. Nezanedbatelnou roli hrají skuteční herci v úvodech do jednotlivých misí: potkáte Joshe Hollowaye (Sawyer ze seriálu Lost) a Michaela Ironsidea (Hvězdná pěchota), ale také bandu hereckých „dřev,“ která moc hrát neumějí a už vůbec nedokážou reagovat na později doklíčované objekty. Pravdou nicméně zůstává, že Command & Conquer 3 kraluje na poli konzumních strategií v reálném čase, oproti tomu Supreme Commander mnohé odradí náročností a vysokými hardwarovými požadavky.
Pavel Dobrovský
Původní Bureš
Cesta z Krimu
Happy Trails Indies Records 2006
Skupina Původní Bureš působí v českém prostředí už více než dvacet let. Svůj styl hudby označuje jako „psychedelicpunkfolkrock“, posluchač se však nemusí děsit, nečekají ho ani dlouhá kytarová psychedelická sóla, ani výkřiky do vibrujících syntezátorů. Písně jsou postaveny na melancholicky podbarvených textech, které svými jemnými hlásky doprovázejí ženské členky souboru – Jana Modráčková a Markéta Janatová. Původní Bureš je dobrá pubrocková kapela, která hraje, protože ji to baví a našla již dávno svůj vlastní styl. Kromě členů souboru se na desce objevuje jen Jarda Traband, který v některých písních hraje na harmoniku a zpívá sbory. Ten je jim hudebně tak blízký (hrají spolu s Janou Modráčkvou v uskupení Traband), že do celku kapely dokonale zapadá. Nahrávka proto zní skoro jako živý koncert. Od novinky nečekejte velké hudební experimentování; nové je to, že poslední deska je dílem kolektivním. Několik textů totiž napsal bubeník Petr Hugo Šlik, ke dvěma písním pak složil i hudbu. Ostaní písně napsal a zhudebnil Petr Choma Brut Henrych a Jaromír František Fumas Palme. Za zmínku stojí i obal disku, který vzešel z dílny Františka Fumase a odkazuje k jeho výtvarné tvorbě pro děti.
Radka Bzonková