Superman se vrací / Superman Returns
Režie Bryan Singer, 2006, 154 min.
Je to pták? Je to letadlo? Je to Bryan Singer(man), muž z imaginace, jenž svými temnými a realistickými X-Men 1 a 2 reformoval žánr komiksových filmů. Mnoho let Hollywood uvažoval o návratu nejikoničtějšího amerického superhrdiny na stříbrné plátno. Padaly v úvahu hlouposti typu kybernetický oblek či Nicolas Cage. Bryan Singer však přišel s retrokoncepcí, která navazuje na původní film Richarda Donnera z roku 1978 od úvodních titulků až po ty závěrečné. Fanoušky tak zahřeje u písmene S na srdci spousta odkazů od vizuálních (cameo Marlona Branda) přes dialogové („Snad vás tento malý incident neodradí od létání“) až po aspekty filmové řeči (nadčasové hudební motivy Johna Williamse). Film však má potenciál zaujmout i nováčky v supermanovské mytologii, jelikož disponuje všemi jejími základními artefakty (Luthor, kryptonit, láska k Lois) a přitom ji posouvá mnohem dál. Létání na plátně nikdy nebylo tak propracované a příjemné na pohled. Lehce zamrzí přeslazený a protahovaný epilog, ale ten přijde až po spoustě silných a v rámci komiksové produkce i supermanovské série výsostně nadprůměrných scén. Dvoudisková edice obsahuje vyčerpávající dokument o vzniku filmu. I přes svou tříhodinovou stopáž nikdy nenudí díky zábavným poznámkám režiséra Singera, fascinujícím záběrům z natáčení, citlivému užívání hudby z filmů a několika opravdu silným momentům.
Milan Klíma
Hooligans
Green Street Hooligans
Režie Lexi Alexander, 2005, 109 min.
Na herectví Elijaha Wooda se vždy těším. Když jsem se dozvěděl, že ve filmu se Lexi Alexander ocitne v „objetí“ těch nejvášnivějších fotbalových fanoušků, zaradoval jsem se očekáváním. A ne zbytečně. Hooligans je snímek vkusně natočený, jen akčnost bitek na ulicích je místy až příliš estetizovaným videoklipem (a váhu vyznění degraduje na zábavu). Kameraman však vždy dobře ví, čí tvář právě snímat, kde se zračí něco více než jen naštvaná agresivita, kde jde vskutku o herectví. To je základem filmu, jelikož nejen Wood, ale i Charlie Hunnam, Marc Warren a (v neposlední řadě) Leo Gregory film povyšují do sfér nadprůměrna. Problém toho, do jaké míry jde o upozornění, že hooligans jsou de facto „gangy“, které pojí chuť k násilí, nebo o chválu pravého kamarádství uvnitř „gangu“, zůstane asi nevyřešen. V příběhu se mísí obojí, jako by se tvůrci snažili být „nečernobílí“, nebo prostě jen nevěděli, jakým směrem to zacílit. Popravdě mi to nevadilo. Měl jsem pocit, že mi film dovolil nahlédnout do světa, v němž jsem nikdy nebyl, ale který existuje blízko mne. Avšak o to mi příliš nešlo, daleko důležitější byl pro mne fakt, že se můžu podívat na dobré herecké výkony, kterým dává kamera prostor. Příběh amerického mladíka, jehož okouzlí zákoutí londýnských fotbalových hooligans (když se vydá za svou sestrou do Anglie), je doplněn o rozhovory, film o filmu a upoutávku.
Lukáš Gregor
Zeptej se prachu
Ask the dust
Režie Robert Towne, 2006, 113 min.
Režisér Robert Towne je známý především jako scenárista, který se podílel jak na Polanského Čínské čtvrti, tak na prvních dvou dílech akční série Mission: Impossible. Zeptej se prachu je jeho teprve čtvrtým režisérským počinem. Sleduje v něm osudy mexické imigrantky Camilly (Salma Hayeková), která se ve Státech snaží dobře vdát, a začínajícího spisovatele Artura (Colin Farrell), který pochází z rodiny italských imigrantů. To vše je zasazeno do období velké krize v USA. Režisér se zaměřuje především na milostný vztah mezi oběma postavami, neopomene však tu a tam zdůraznit rasovou nesnášenlivost Američanů vůči přistěhovalcům. A právě kompromis mezi červenou knihovnou a společenskou kritikou snímku uškodil asi nej víc. Podobný příběh totiž jako bychom už mnohokrát viděli a tento snímek nic nového nepřináší. Navíc nevyniká ani obrazově (je tu použit žlutý filtr, na který jsme u filmů zasazených do třicátých let zvyklí), ani hudebně a nakonec ani herecky. Některé dialogy a záběry jsou navíc (kromě naprosté banality) dost zdlouhavé. Závěr filmu je očekávatelně tragický, z čehož samozřejmě těží i Arturův první román. Dalo by se říct ušlechtilá nuda, ale nakonec spíše jen nuda. Bonusy disk neobsahuje.
Jiří G. Růžička
Marvel: Ultimate Alliance
Activision 2006
PC, PS 2 a 3, PSP, GBA, Xbox 360, Wii
Jen těžko se filmoví tvůrci vyrovnávají s kaskádou políček a bublin, které proslavily fiktivní legendy, jako je Superman nebo Batman. A co herní vývojáři? Ti jsou na tom s traverzováním komiksových událostí do her také na štíru. Marvel: Ultimate Alliance naštěstí pochází od zkušené společnosti Raven Software a přináší zatím nevídanou a velmi věrnou komiksovou zábavu. S týmem superhrdinů bojujete proti týmu superpadouchů, akční hratelnost je oblečena do RPG hávu: zlepšování postav, sbírání předmětů, speciální útoky – skoro by se zdálo, že jde o jednu z fantasy akčních RPG her, kdyby nebylo toho komiksového prostředí Scenáristé spoléhali na to, že hráči dobře znají charaktery jednotlivých hrdinů (díky filmům jako X-Men je totéž možné říci už i o Češích), a příliš se nevěnovali rozebírání jejich vnitřních pochodů. Ono také není moc co rozebírat, když jste na lineárním tažení za záchranou světa před doktorem Doomem. Scenáristická a obrazová stylovost dělá z Marvel: Ultimate Alliance parádní zábavu, možnost odměňovat tým hrdinů a hrát vedlejší mise pak povinnost pro všechny, koho americké komiksy alespoň z malé části zajímají.
Pavel Dobrovský
Crawling With Tarts
Ochre Land, Blue Blue Skies / The Decadent Opera (Rococo)
Pogus Productions 2006
Dvojčlenný kolektiv, který tvoří skladatel Michel Gendreau a jeho manželka Suzanne Dycus-Gendreauová, představuje na ploše sedmdesáti minut dvě téměř stejně dlouhé skladby realizované před deseti lety. První z nich, Ochre Land, Blue Blue Skies, je opusem pro nástroje navržené oběma tvůrci a pokrývá spektrum od industriálního rachotu až k téměř neslyšnému několikaminutovému pískání, při němž jsem opakovaně zastavoval CD přehrávač, nepíská-li mi náhodou v uchu. Většina nahrávky je studiová, část záznamem sanfranciské premiéry. Obšírně pojmenovaná Grand Surface Noise Opera Nr. 7: The Decadent Opera (Rococo) je hracím strojkem rámovanou koláží hovorů z magnetofonových pásků pro výuku jazyků (Kde najdu hotel? atd.), rozhlasových her i zpravodajství, k níž se postupně přidá vonička hrůzných easylisteningových orchestrálek. Vše je záměrně nahráno na archaický čtyřstopý kazetový magnetofon a počítá s šumy a dalšími akustickými chybami. Kam zařadit takhle svéráznou hudbu? Části prvního kusu ukazují na vážnohudební průpravu obou skladatelů, jiná místa na hru s náhodou; tu je slyšet láska ke spontánnímu vyjadřování nehudebníků, tam zase uznalá pocta konkrétní hudbě… A obal, na němž Suzanna formou koláže pracuje s nejkýčovitějšími artefakty představ o správném měšťanském bydlení, jako jsou květované tapety, broušený lustr a spousta květin? Radostná záhada hlavolamu.
Petr Ferenc
Petra Šanclová
Ze země vah
Studio Michael 2006
Petře Šany Šanclové, kytaristce, mandolinistce a vokalistce právě se rozcházející kapely moravského písničkáře Vlasty Redla (KDJ), vyšlo koncem listopadu první autorské album. Šany vážila za nosičem na současné poměry až nebývale dlouhou cestu. O svých nadprůměrných multiinstrumentálních kvalitách přesvědčuje totiž na folkové, resp. folkrockové scéně již řadu let (známá je například její spolupráce se Slávkem Janouškem, Bokomarou apod.). Ze země vah se svou náladou, citlivostí i použitými nástroji a aranžemi kloní spíše k prvně jmenovanému žánru – tedy k folku. K Šany nejpřirostlejší nástroj, kterým je akustická kytara, je zde doplňován jen klávesami, bezpražcovou baskytarou M. Vašíčka a perkusemi nebo bicími, u kterých se střídali L. Šiška s D. Velčovským. Šany se na desce představila rovněž jako výrazná zpěvačka a dobrá textařka. Jako ústřední téma velmi osobně a otevřeně pojaté desky lze označit muže a ženu s jejich rozkoly a odlišnostmi, a přece tak jasnou nutností společného bytí. Najdeme tu i pohled na současný svět, jeho tempo a tápání po dokonalosti, nechybí nadsázka a povznesení se nad sebe samu. Ze Země vah je injekcí pozitiva, deska plná líbivých a přitom nevtíravých melodií, o jejichž originalitě se nepochybuje. I přes občasné textařské nedokonalosti je radost se k ní vracet.
Jakub Horák