Režie Mike Nichols, 1966, 125 min.
Mistrovská filmová adaptace proslulé hry Edwarda Albeeho byla prvním filmem Mika Nicholse a můžeme ji řadit k nejlepším prvotinám v dějinách kinematografie; svědčí o tom i třináct oscarových nominací a pět sošek, jež film nakonec získal. Film dodnes neztratil nic ze své působivosti. V době svého vzniku poutal pozornost diváků mj. kvůli protagonistům: Elizabeth Taylorová a Richard Burton vedli v soukromí podobně bouřlivý vztah jako Martha a George ve filmu. Velká manželská hádka, v níž se nemilosrdně odkrývají všechny zášti, nenávisti, špína, zoufalství, ale i naděje společného života a jíž sekunduje mladá, zatím ještě naivnější dvojice v podání S. Dennisové a G. Segala, zasahuje hluboko do podvědomí diváků. Speciální dvoudisková edice umožňuje zhlédnout film v původním znění s titulky (televize jej několikrát vysílala pouze v dabované verzi). Film je možné pustit si také s komentářem režiséra Nicholse a jeho mladšího kolegy Stevena Soderbergha nebo kameramana Wexlera (tyto komentáře jsou ovšem bez českých titulků). Druhý disk přináší téměř dvě hodiny bonusů s českými titulky: skoro sedmdesátiminutový dokument o Taylorové, dva kratší dokumenty o filmu a jeho předloze, kamerové zkoušky Dennisové a rozhovor s režisérem z roku 1966. Návrat k jedné z filmových legend je tedy více než podařený.
Milan Valden
Teoréma / Teorema
Režie Pier Paolo Pasolini, 1968, 98 min.
Často užívaný motiv neznámého cizince, jehož příchod způsobí rozvrat ustálených poměrů a fádního života zámožné továrnické rodiny, zpracoval Pasolini v Teorémě (1968) jako podobenství o touze vyplnit prázdnou materiální existenci duchovním obsahem. To ale při příliš exaltované snaze může působit i opačně a destruktivně – otec rodiny skončí jako šílený poustevník, matka se topí v milostných vztazích, syn s homosexuální orientací se stává malířem, dcera upadne do kómatu, služka odchází konat zázraky… A neznámý cizinec – Spasitel/Mefisto – mizí neznámo kam. Vykoupení a ospravedlnění se prolíná s destrukcí, v každém duchovním aktu je obsažen i prvek pokušení, sebeobětování se může proměnit v sebetrýznění, žízeň po citovém naplnění v morální destrukci. Mnohovrstevnaté dílo je zpracováno vizuálně přitažlivou formou, obsahující jak odkazy na četná literární i malířská díla, tak i dokumentaristické prvky. Pasolinimu se tímto filmem daří ohromovat diváky i po téměř 40 letech od jeho vzniku. DVD obsahuje anamorfní přepis širokoúhlého obrazu, jehož kvalita je průměrná.
Petr Gajdošík
Happy Feet
Režie George Miller, 2006, 108 min.
Přiznejme si to, George Miller není zrovna dvakrát záštitou dobré podívané. V podstatě dodnes žije z trilogie Mad Max (a to především díky nostalgii mnoha diváků). To, že se mu dostalo do rukou režírování animovaného filmu, mě tedy trochu vystrašilo. Nicméně snímek Happy Feet nakonec špatně nedopadl, v kontextu ostatních CGI snímků patří dokonce mezi nadprůměr. Ano, je o zvířátkách, dokonce o roztomilých, o zpívajících, má v sobě nejen morální, ale i ekologický apel. Využívá v podstatě všeho již odzkoušeného, ale na druhé straně toho využívá dobře. Film je v podstatě o ničem, jeho „muzikálovost“ je jistě trochu kalkul, ale nesnaží se ani být příliš vtipný a akční (což míním jako klad). Zaměření na nejmenší diváky je zřejmé, rodiče asi příliš neosloví, ale neměl by je ani nudit. Oscara si film určitě nezasloužil (ani po technické, ani po obsahové stránce není lepší než Auta), přesto jej tvůrcům přeji a doufám, že to budou brát jako výzvu být ještě lepší. Využití živých lidských „herců“ je funkční a patří mezi nesporné přednosti filmu. Bonusy na DVD jsou opravdu jen pro ty nejmenší.
Lukáš Gregor
Soupeři
Hyeongsa
Režie Lee Myung-se, 2005, 98 min.
Další zástupce korejské kinematografie na DVD staví především na vizuální stránce. Milostný příběh s podivnou krimi zápletkou je zasazen kamsi do korejské historie, ale na první pohled vidíme, že s kostýmy si tvůrci hlavu nelámali. Navlékli na hrdiny barevná kimona a nechali jim moderní účesy. Vlastně na atmosféře současnosti postavili celý film. U nesčetných bojových scén se tak střídají v podkladu různé hudební styly, od klasiky přes techno až třeba po lehčí metal. Poněkud roztříštěně působí i vizuální stránka filmu – obraz se střídavě zrychluje a především zpomaluje (i při dvojnásobném přetáčení jsou scény zpomalené!!). Chvílemi to vypadá, jako by nebylo o čem vyprávět, a tak se musí divák zabavit detaily na plátně (nechybějí například vločky sněhu). Výsledkem měla jistě být velkolepá podívaná, bohužel je však snímek až příliš přeplácaný. Choreografie boje v baletním stylu, navíc ve zpomaleném rytmu začne po chvíli unavovat. Děj je zpočátku zcela nepochopitelný, až po chvíli se začne rýsovat vztah krásné vyšetřovatelky a bodyguarda zločince, jehož pronásleduje. Trapně působí i všechny scény, které mají snímek odlehčit humorem. Soupeři jsou tak film, který možná využíváním mnoha technik dobře poslouží studentům filmového řemesla, těžko však pobaví běžného diváka – bez ohledu na jeho náročnost či zalíbení v asijské kinematografii.
Jiří G. Růžička
Lord of the Rings Online: Shadows of Angmar
Midway 2007
PC
Není pochyb, že i mezi čtenáři A2 se najdou lidé uhranutí vizuálním citem Petera Jacksona ve filmech Pán prstenů anebo okouzlení z četby původní tolkienovské trilogie. Hra podle obou jmenovaných nepopisuje, jak by se mohlo zdát, dobrodružství hobitů, ale přináší na obrazovky kompletní Středozemi se všemi lokacemi, postavami a problémy. Jako online hry typu MMORPG slibuje stovky úkolů a vyčerpávající hratelnost. Skutečně. Jako hobit, elf, trpaslík nebo člověk se vrháte do světa, který neříká ne prozkoumávání jednotlivých míst a kvalitně kombinuje začátek trilogie s herním uspokojením. Není výjimkou, že při plnění misí potkáte černého jezdce nebo si popovídáte s Aragornem, Gimlim a dalšími, ovšem jejich osudy jsou na hony vzdálené od alfy a omegy hry. Tou je prostě žití a přežití ve virtuální Středozemi. Autoři z Turbine Entertainment mají za sebou Asheron’s Call a Dungeons & Dragons Online, z obou her si přitom berou nejúčinnější herní mechanismy a posunují je o notný kus dopředu. Jde o změny, které neubližují původnímu materiálu: například zde nelze kouzlit, protože podle Tolkiena bylo magickými schopnostmi obdařeno jen několik vyvolených. Jelikož jde o online hru, nedá se několik týdnů po jejím uvedení na trh soudit, zda je obsah skutečně tak kvalitní – dnes ale vypadá neskutečně přitažlivě a hlavně odlišně od World of Warcraft.
Pavel Dobrovský
Petr Váša
Manifesto
Black Point 2007
Svérázné dílo Petra Váši, pohybující se na hranici hudby, básnictví a tanečně-divadelní performance, se vyvíjí už kolem dvaceti let. Po výtečném bigbítu Z kopce a rockovém voicebandu Ošklid se Váša na začátku devadesátých let začal věnovat sólové kariéře, během níž plně rozvinul své synestetické umění – fyzické básnictví. K tradičnější písňové formě se vrátil s kapelou Ty syčáci; ta byla sice nejprve skutečným překvapením, postupně však svými rozsáhlými opusy začala poněkud nudit. Nyní ale vychází u příležitosti patnácti let existence fyzického básnictví výběrové CD Manifesto, na němž se nacházejí nejpovedenější skladby z předchozích sólových alb. Ačkoliv se může zdát, že audionahrávka ztrácí důležitý aspekt fyzického básnictví – tedy jeho vizuální složku –, není tomu tak úplně. Onu fyzičnost evokuje pozadí skladeb, které je jakousi formou terénních nahrávek z charakteristických zvukových prostředí. Na ně se v reálném čase vtipně promítají Vášovy rytmicky onomatopoické, slovně-zpěvové performance, což vytváří novou dimenzi vnímání. Autorův neartikulovaný přednes kopíruje šum hospodského rozhovoru nebo nádražní rozhlas, rytmizuje jízdu výtahem, bublá v kanálu nebo vykřikuje univerzální, obecně srozumitelná slova se zmutovanými latinskými kořeny, přičemž v proudu zaumného jazyka občas zazní rafinovaná hra s češtinou. Manifest fyzického básnictví plný inspirace, humoru a osobité tvůrčí vize.
Karel Kouba