Strings
Režie Anders Rønow-Klarlund, 2004, 88 min.
Bez většího zájmu (i kvůli nulové mediální podpoře) prošel tento koprodukční loutkový snímek našimi kiny; snad se mu rehabilitace dostane nyní díky DVD. Jak název napovídá, důležitou roli zde hrají „šňůry“ (jak by se nepočeštěné Strings dalo přeložit), kterými jsou loutky pohybovány. Jestliže je tento film něčím opravdu zajímavý, je to právě nápad, jímž zdánlivě zcizující prvek (loutky jsou loutkami) vytváří příběhu druhý plán – a to až duchovního rozměru. Nitě jsou tepnami loutek, jejich přetnutím je loutkám ubližováno, současně jsou také spojnicí s nebem, s Bohem a nakonec mezi sebou navzájem. Záběry, kdy tisíce takových nití protínají nebe a míří skrze mraky, nebo když při bitevní scéně stovky šňůr hoří (a my si můžeme jen domyslet, jak to vypadá se samotnými loutkami...), jsou přímo fascinující. Tvůrci sice zpracovávají obyčejnou variaci na dobro a zlo, lásku, odpuštění a to vše v mytologickém hávu, ale prostinký (a předvídatelný) příběh jsme jim schopni bez problému odpustit. Vždyť postavy jsou vyloženě uměleckými díly, navíc kamera nikam nepospíchá, nechává loutky v deštivém a pochmurném prostoru hrát i s „mrtvou“ dřevěnou tváří. Strings jsou nejen pohádkou pro dospělé, ale především originální podívanou, která by si na DVD zasloužila bohatý bonusový materiál, jenž však filmu dopřán nebyl.
Lukáš Gregor
Paní Bovaryová
Madame Bovary
Režie Claude Chabrol, 1991, 137 min.
Flaubertova Paní Bovaryová patří k nejlepším románům světové literatury a již mnohokrát se stala předlohou k filmové adaptaci. V roce 1991 román zfilmoval francouzský režisér Claude Chabrol, který je i autorem scénáře. Film se u nás nikdy nehrál a až nyní vyšel na DVD. Chabrolovi se podařilo věrně a vcelku výstižně tlumočit děj románu, aniž by se uchýlil k násilné aktualizaci. Děj probíhá v pomalém tempu bez zbytečného dramatizování. Méně zdařilé je však vystižení ducha a nálady románu. V knize je skrytá, nenápadná, ale skoro všudypřítomná ironie vybudována na střetu iluze a reality, na konfrontaci hrdinčiných představ a skutečnosti, ve filmu je však tato ironie přítomna jen sporadicky – například ve scéně, kdy Emmu svádí Rodolphe, zatímco venku na náměstí řeční starosta při slavnosti, a oba muži přitom používají příslušné fráze. Skoro zbytečný je vypravěčův komentář; pokud by do příběhu vnášel právě onu ironii, byl by na místě, takto však místy až ruší. Režisér našel ideální představitelku titulní role v Isabelle Huppertové, která dokázala citlivě a bez patosu vyjádřit Emminu deziluzi z manželského života s lékařem na maloměstě, nudu a naivní touhu po „velké“ lásce, kterou zná z četby. Podobně Jean-François Balmer skvěle postihl neprůbojnost a nudnost Charlese Bovaryho, jíž Emma tak trpí, ale zároveň i zaslepenou oddanost, která nakonec zničí i jeho.
Milan Valden
Zkouška orchestru
Prova d‘orchestra
Režie Federico Fellini, 1978, 70 min.
Fellini svou Zkoušku orchestru natočil tak trochu z nutnosti, aby splnil již starší smlouvu s televizní společností. Vznikl zvláštní film, alespoň na Felliniho, protože prvoplánově jde o politicky silně angažované dílo, vyrovnávající se s poválečným vývojem Itálie, především s levicovými proudy 60. let a následně reakční vlnou atentátů 70. let. Klasický felliniovský magický realismus jde tentokrát poněkud stranou. Nacházíme zde sice jeho typické prvky (zejména v charakteristice jednotlivých postav a postaviček), mnohem víc zde ale nabývají vrchu pojmy jako podobenství, symbol, možná i dokument. České vydání filmu na DVD obsahuje bohužel podprůměrný obrazový transfer v málo viděném formátu 1.58:1. Na disku je film uložen se dvěma zvukovými stopami – originální italská je doplněna výbornými českými titulky Anny Kareninové. Druhá obsahuje starší (a povedený) český dabing, ale protože film byl u nás uveden v lehce cenzurované podobě, je k dabingu připojena také cenzurou upravená obrazová část. Disk se tak rázem z kategorie „řadových“ titulů posouvá mezi zajímavé sběratelské záležitosti.
Petr Gajdošík
Hračka
Le Jouet
Režie Francis Weber, 1976, 90 min.
Musím přiznat, že Pierre Richard patřil svého času k mým nejoblíbenějším hercům, a proto mne zaujal nápis na obalu tohoto DVD: „Nejlepší film Pierra Richarda“. Přestože vím, jak reklamní nápisy přehánějí, doufal jsem alespoň v průměrnou zábavu. Hračka ale není dobrá komedie (pomineme-li několik gagů), má totiž vyšší cíle – být sociálněkritickou studií. Nijak nápaditou. Strefuje se do boháčů, kteří si mohou pořídit cokoliv, ale přesto nedokážou být tak nějak lidsky šťastní. Multimilionář Pierre Rambal-Cochet má syna Erika z prvního manželství a dopřeje mu snad úplně všechno, jednoho dne si ale Eric usmyslí, že si jako hračku pořídí člověka – Pierra Richarda. Ten zároveň k Rambal-Cochetovi nastupuje jako novinář, a protože je trochu zadlužený, neboť už dlouho shání práci a také jeho manželka už nechce dělat písařku v jakési obří přepisovárně, nemůže si dovolit se svému zaměstnavateli vzepřít. I když se zpočátku brání, postupně se hře podvoluje a zároveň se snaží Erikovi, ale i Pierrovi dokázat, že vše se koupit nedá. K tomu ještě připočítejme ohraný prvek přátelství mezi mužem a dítětem a dostáváme sentimentální, rádoby závažnou podívanou. A tak přemýšlím: viděl jsem někdy horší film s Pierrem Richardem? Bonusy na DVD nenajdeme.
Jiří G. Růžička
Patrick Wolf
The Magic Position
Universal 2007
Další talent vstoupivší letos v Británii do širšího povědomí. Patricku Wolfovi je 23 let a Magic Position je jeho třetí placka. Aby bylo jasno, debut Lycanthropy vyhlásil před třemi lety týdeník NME jako 39. nejlepší album roku 2003 a následnou Wind the Wires (2005) nahrával autor při studiu hudební kompozice na Trinity College Music Conservatoire. Magic Position je natolik barevná kolekce, že se vnímavému posluchači mohou hned zkraje protočit panenky. Kde jsou doby, kdy prokládal své zoufalé folkové písně softwarovými pazvuky! Vůči předchozím kouskům diskografie okázalé třetí album startuje skladbou jménem Overture, která mezi tahy smyčce (Wolf je školený houslista) láká potenciálního posluchače refrénem „Come on, open wide and let some light in“. A taky že jo. Ty britsky krásné melodie pohání v podstatě jednoduchými, naprosto chytlavými a mechanicky se opakujícími akordy. Singlem Accident and Emergency jsem už měsíc posedlý. Vždyť je to čistý electropop. A přitom tady na „přihlížejícího diváka“ číhá pořád dost míst, kde vybafne nějaké instrumentační překvapení. Do toho „Vlk“ s rudou kšticí (ne jediná podobnost s raným Bowiem) svým svěžím barytonem frázuje dílem romantické a dílem ironické texty. Ne nadarmo ten chlapec s houslemi pod bradou právě teď debutuje na major labelu. Tohle je správná hudba pro masy. Aniž bychom doufali, že se k nám kdy dostane.
Jan Košatka
Alog
Amateur
Rune Grammofon/Ambient.cz 2007
Čtvrté album norského dua berme i jako součást příběhu Rune, koncepčního vydavatelství, které vzniklo přímo z kronikářského pudu. Dosud jsme Alog znali jako duo, kde jeden druhému připravuje analogové zvuky pro digitální zpracování: fantazijní struktury studiových zvuků se daly „číst“ mnoha způsoby. Tady se rámec překvapivě posunuje: pětkrát zpívá přizvaný zpěvák (dvakrát dokonce konkrétní texty!), přibyly zvuky, a do třetice – album je nečekaně různorodé. Jako by chyběl střední přechodový pás mezi zvukem pohrabáče a drahého digitálního filtru: a přece tohle spojení nepůsobí jako naschvál, a dokonce neuhýbá od hudebnického záměru. Název Amateur se vztahuje k prestiži „milovníka svého oboru“: nezahladit stopy sterilní bezchybnou produkcí, nechat v díle osobní otisk (nakřáplý zvuk, nedoladitelný swing gumy-zavařovačky), i když ho tím trochu umouníme. V tichých Sleeping Instruments – zdá se – posloucháme šramocení po povrchu kamene a z dálky k tomu klinká umíráček. Některé skladby se vinou nečekanými proměnami, je tu ale i odtepávající gradace The Beginner, minimalistický puls, do nějž se nějakým omylem zadřel zrychlený lidský hlas. Studiové možnosti jsou dnes neomezené: Alog na to nehřeší, ale hranice si určují velmi intuitivně, vlastně se tu nedá odečíst koncept. Jejich hudba má znaky dnešních debat: tvůrčí i vědecká, hodně organická, v lecčem dílo podvědomí a instinktů.
Pavel Klusák