Otevřený dopis ministru kultury
Vážený pane ministře, obracíme se na Vás s následující věcí: jsme návštěvníci a příznivci galerií Litera a Navrátil, někteří z nás i malíři, sochaři a fotografové, kteří mohou pravidelně vystavovat právě díky jejich provozovateli, galeristovi Miloslavu Navrátilovi – bez jeho vstřícnosti a výstavního zázemí by se naše i jiné projekty těžko realizovaly.
Galerie Litera byla založena v roce 1991 a galerie Navrátil v roce 2000. Litera byla o dva roky později zcela zničena povodní, na podzim 2003 opět zahájila provoz, výstavou Františka Skály. Na podzim loňského roku, u příležitosti patnácti let Galerie Litera, bylo z vystavené fotodokumentace zřejmé, jak velký kus práce M. Navrátil pro české výtvarné umění udělal. I kdybychom jmenovali jen některé autory, například ze starší generace, kteří zde pravidelně vystavovali – tj. třeba Miloslava Chlupáče, Pavla Brázdu, Zdeňka Berana, Rudolfa Dzurka, Věru Novákovou či Ivana Sobotku –, nebylo by snad třeba význam činnosti M. Navrátila dále dokládat.
Sám jistě dobře víte, jak je obtížné v dnešní době udržet provoz nekomerční galerie. Dovolujeme si Vás upozornit na to, že ministerstvo kultury ČR nepřidělilo galeristovi Navrátilovi po celou dobu existence ještě ani jednou grant na podporu jeho výstavního programu. Na tuto skutečnost někteří z nás zástupce ministerstva kultury již dvakrát dopisem upozorňovali, bohužel bez výsledků. Existence obou galerií je dnes již zcela závažně ohrožena, a proto Vás žádáme, abyste záležitosti věnoval pozornost.
Domníváme se, že pokud by byl M. Navrátil nucen své galerie z ekonomických důvodů uzavřít, pro současné nekomerční výtvarné umění v hlavním městě to bude znamenat další citelnou ránu.
Podepsáni:
Vojtěch Adamec ml., ak. sochař; Kateřina Bajzíková; prof. Jiří Beránek, VŠUP; Miroslav Binar; Michal Blažek, ak. sochař, Jaroslav Blažek, malíř; Hana Blažková; Jaroslav Brabec, režisér a kameraman; Pavel Brázda, malíř; Lenka Brenišínová; Karel Cudlín, fotograf; Jana Černá, výtvarnice; Táňa Dočekalová; Jana Dousková; Adam Drda, novinář; Jaroslav Formánek, spisovatel a novinář; Eva Forstová, knihovnice a redaktorka; MUDr. Eva Friedová; Adam Gebert, dokumentarista a bohemista; Silvia Grossmann, galeristka; Haloun Karel, grafický designér a výtvarník; Marcela Hančilová, NG; Monika Havlíčková, sochařka; Martin Horák; Adam Horák; Čestmír Huňát, předseda sdružení Unijazz; Miloslav Chlupáč, sochař; Antonín Chrudimský; Ivan Jilemnický, sochař; Karolína Jirkalová, bohemistka a redaktorka; Viktor Karlík, výtvarník; Mirek Kaufman, malíř; Ivan Kafka, výtvarník; Maura Kameneff; Milan Knížák, generální ředitel NG; Ivan Komárek, ak. malíř; Michal Kosák, bohemista a redaktor; Petr Kozák; Barbora Kroutvorová; Robert Krumphanzl, nakladatel a editor; Nataša Lapšanská; M. Lavalová; Zdeněk Lukeš, historik architektury; Ivan Matoušek, spisovatel a výtvarník; Věra Nováková, výtvarnice; Ona B., výtvarnice; Petr Onufer, překladatel; Anna Páleníčková; Blaguna Paskaleva, kurátor NG; Lenka Pastyříková, kurátor NG; Jan Paul, ak. malíř; Pavla Pečinková, historička umění; Ivo Pelichovský, pedagog a výtvarník; Stanislav Penc, novinář; Marcela Podzemná, malířka; Terezie Pokorná, šéfredaktorka RR; Robert Portel, fotograf; Ľubomíra Portelová, ak. malířka; Klára Pučerová, redaktorka; Lawrence a Zdeněk Sedláčkovi; František Skála, výtvarník; Eva Skálová, výtvarnice; Antonín Střížek, ak. malíř; Monika Ševčíková, ak. malířka; Alena Šimečková; Jana Šmídmajerová, kurátorka NG; Michael Špirit, editor a kritik; Kateřina Štenclová, ak. malířka; Ondřej Štindl, novinář; Jitka Trkovská; Kateřina Trlifajová; Veronika Tuckerová, překladatelka; Jan Urban, novinář; Marek Vajchr, germanista a kritik; Pavel Vašíček; Zdeněk Vašíček, filosof; Tomáš Vlček, ředitel Sbírky moderního a současného umění NG; Pavla Vorlová; Michal Zítek, kurátor NG; Lubomír Žůrek.
Ad přešlap (A2 č. 26/2007)
Slečno, či paní Kellyová, kdyby společnost udělala pořádně to co měla, nemusel by dnes lustrovat jediný pan Rejžek. Chápu, že ho nemáte v lásce, ale nechte ho na pokoji, on je jeden z mála, kteří tu nudnou práci dělají i za vás, a ta práce zoufale potřebná je... televizní vedení, lobby v parlamentu, případ Uzunoglu atd.... To je pro vás jen mediální nuda, že, tak se bavte, choďte na hřiby, ale prosím, trochu přemýšlejte, než něco hodíte na papír. Opravdu se domníváte, že houbové nabourání programu je důležitější, než že ve vedení media s největším vlivem na společnost sedí lháři, bezuzdní karieristé, milicionáři? Myslíte, že tam jsou sami?
Co kdybyste si před otištěním svých slov položila starou otázku cui bono? Jinými slovy – komu prospějí má slova?
Martin Patřičný
Ad Bursík, Liška a ti ostatní (č. 22/2007)
Je to k uzoufání. Naše kulturní peridoika se sice nemají ráda, ale shodnou se v orientaci – možná by bylo přesnější je nazývat kulturně-levicovými týdeníky, jen pro přesnost. Čím to proboha je? Vždyť většinu redaktorů tvoří mladý výkvět společnosti – a ten ve své většině jistě není levicový. Čím to tedy je, že oni redaktoři povětšinou jsou? Škoda, že nechápete, že tak přicházíte o velkou část čtenářů, která nemá potřebu se takto vyhraňovat. Ale to je zbytečná připomínka, ono se to líbí, zvlášť když už nemám žádnou osobní zkušenost s minulým režimem. A v případě pana Kelera je to obzvláště smutné.
Alexandr Ramonský
Nemohu se ubránit zklamání nad očividnou zapšklostí pana Kellera vůči představitelům Strany zelených. Některé jeho argumenty bych přiřadil k zelenému humoru, který zde konstruuje. Za prvé si nemyslím, že by zelená politika nutně musela vylučovat tržní principy, a za druhé mi není jasné, jak by si pan Keller působení SZ v politice představoval. Jistě, mohla zůstat v opozici a my bychom pak mohli sledovat řádění pana Římana a Tlustého v menšinové vládě. Nebo ještě lépe tandem ČSSD-ODS, který by konečně mohl prosadit autorem vysněné prvky přímé demokracie, rázně by vyběhl s nemístnými požadavky Američanů a zcela jistě by i upravil volební systém, aby byl skutečně poměrný, a vylepšil by mnoho dalších neduhů naší politické scény. To budu raději nenadšeně sledovat některé kroky SZ, ovšem s vědomím, že je to nejlepší varianta, jaká je za dané situace možná, a budu jim přesto vděčný, že šli s kůží na trh.
Lanark
Jan Keller se sarkasmem a bystrostí jemu vlastní dokonale vylíčil status quo bursíkovského spolku kariéristů. Keller byl jedním z řady intelektuálů a umělců, kteří zelené podpořili před volbami roku 2002. Tenkrát nebylo ještě módní dávat hlasy této autenticky levicové straně, proto byla podpora kulturně-intelektuální fronty spíše útlá, narozdíl od bursíkovského volebního roku 2006, kdy se svou troškou do tyrkysového mlýna přispěchal jeden ,,pravdoláskařský“ umělec a intelektuál za druhým, ještě nedávno volící neklausovskou pravici (US, ODA). Co touto připomínkou chci říci? Snad každého napadne, že jaká je podpora strany, taková je ona sama. Když dnešní SZ podporují lidé, kteří jindy fanaticky hájí politiku USA a radary na našem území, co asi můžeme čekat od strany samotné?
Vladimír Tupáček