Ad Obrana jazyka (A2 č. 23/2007)
Článek M. Hausera mne přiměl k poněkud pesimistické, zdánlivě absurdní myšlence: je třeba bránit jazyk, ale je stejně nezbytné bránit se podle okolností před jazykem. Ano, jazyk je seismografem zaznamenávajícím otřesy a pohyby, jak píše pan Hauser, a zrcadlem, v němž se poznáváme. Jazyk je ale také účinným nástrojem, jímž lze vykonávat a kontrolovat moc. Filosof V. Bělohradský to vyjádřil na jedné své přednášce takto: „Jazyk nepopisuje svět, nýbrž předepisuje, jak má vypadat. Pojmy jsou mocenské koalice, za nimiž stojí armáda, která je brání.“
Vypůjčím si příklad z historie. Když za fašistické nadvlády podepisovaly německé instituce a pověřené osoby dokumenty o „konečném řešení židovské otázky“, přikrýval jazyk strašlivou skutečnost ve čtyřech slovech hned třemi eufemismy: „otázka“ je něco, co chce být „řešeno“, pokud možno s „konečnou“ platností. Ostatně George Orwell přesvědčivě ukázal manipulativní sílu jazyka ve svém románu 1984. Platí, že kdo pojmenovává, ten vládne.
Blíže k současnosti: teprve na konci tisíciletí se v mezinárodním právu etabloval pojem znásilnění jako válečný zločin; mimo jiné díky tlaku feministických společenských proudů.
Jazyk je dobrým sluhou; slova mohou povzbudit, pohladit, ujasnit si situaci a pomoci formulovat priority řešení. Jazyk je ale zlým pánem, spojencem mocných, kteří rozhodují o tom, jaké bude naše stanovisko k věcem, a v závislosti na něm, zda vůbec problém vnímáme, zda a jak jej chceme řešit.
Na konferenci o rodině v roce 2004 si účastník stěžoval, že jeho žena byla celý život na mateřské dovolené, vychovala osm dětí a nyní jí byl vyměřen důchod 2300 Kč. Není divu; ta paní vlastně „nikdy nepracovala“, a „kdo nepracuje, ať nejí…“. Pojem „práce“ zahrnuje placenou práci mimo dům a dotyčná jistě také dětem na otázku, kde je tatínek, odpovídala, že „je v práci“. Možná ji samu (a hlavně český stát) nenapadlo, že péče o osm dětí je také práce, nikoli „dovolená“…
Když jsem se ptala taxíkáře na washingtonském letišti, jak se v jazyce jeho afrického kmene řekne dobrý den, odpověděl, že jinak zdraví náčelníka, jinak muže a statusově nejníže stojí oslovení ženy. V Česku sice zdravíme pokaždé stejně, avšak oslovení „slečno“ sděluje na potkání cosi o rodinném stavu; u mužů takové oslovení není. Český jazyk trénuje ženy být „tou druhou“ v mnoha směrech, jež by vydaly na mnohasetstránkovou knihu. Jedním ze spolehlivých mechanismů je takzvané generické maskulinum, které ženy „zahrnuje“ pod mužské tvary typu občan, volič, ekonom, právník, učitel apod. Nepojmenovává je; zahrnuje je. A to velmi nespolehlivě, neboť i vy si pod formulací z inzerce pracovních příležitostí „přijmeme mladého dynamického právníka“ představíte muže v obleku. Když pak na dveře firmy zaklepe mladá žena, v duchu pomýšlíte na její mateřství a péči o nemocné děti. O to se také postaraly jazykové stereotypy ve vašich hlavách, které důsledně spojují pojmy žena-matka, žena-pečovatelka a muž-živitel.
Jazyk nám nejen dává „přehled“ o rolích, nýbrž také vyjadřuje, komu co patří. Nad ženami vykonávali v historii dozor muži (a v některých kulturách dodnes); žena právně podléhala otci, poručníkovi nebo manželovi. Tato skutečnost se odrazila například na příponě -ová u českých příjmení. Žena nebyla nikdy svá, byla vždy něčí, -ová. Feministické výhrady vůči používání generického maskulina a vůči příponě -ová mají společný jmenovatel: usilují o jazykové osamostatnění žen. Bude-li inzerát znít „Přijmeme mladého dynamického právníka nebo právničku“, znamená to, že je vítána i žena, a to je pro ženy nesmírně důležité. Dnes se ženy vydělují tehdy, když má pohlaví dodat informaci negativní podtón: též pan Hauser píše o „zvláštnostech některých publicistů, redaktorů a českých feministek (!)“, které údajně dělají z žen muže, když zavrhují ženské koncovky.
Pesimistická úvaha by přece jen měla končit optimisticky: i oheň lze zkrotit. Takže se vlastně s panem Hauserem shodujeme v tom, že o způsob vyjadřování by se mělo pečovat.
Jana Valdrová
Veletrh Svět knihy v Brně už nebude
Vzhledem ke klesajícímu zájmu českých nakladatelů o účast na podzimním knižním veletrhu Svět knihy Brno nebudeme již nadále tuto akci pořádat. Bohužel, záměr vybudovat prestižní knižní podnik v našem druhém největším městě se nesetkal s předpokládaným ohlasem vystavovatelů a návštěvníků. Přestože akciová společnost Veletrhy Brno poskytovala pořadateli i vystavovatelům akce po čtyři roky přijatelné obchodní podmínky a vysoce profesionální služby a statutární město Brno finančně podporovalo doprovodný program veletrhu, na knižním trhu není nadále poptávka rozšiřovat již stávající veletržní nabídku. Ve srovnání s veletrhy ostatních, zejména průmyslových produktů je na knižní veletrh kladen ze strany většiny jeho vystavovatelů nárok bezprostřední a maximálně možné návratnosti nákladů vložených do účasti. Počet vystavovatelů se tak rok od roku snižoval a v roce 2006, kdy mimořádně stoupla návštěvnost, neodpovídal počet a nabídka vystavovatelů našim představám o úspěšném veletrhu. Akce, jež se zavádí do povědomí regionu, může však tento požadavek splnit až v určitém perspektivním horizontu, toho však za stávajících podmínek nejsme schopni dosáhnout. Děkujeme všem nakladatelům a vystavovatelům jednotlivých ročníků veletrhu Svět knihy Brno za důvěru a podporu akce, návštěvníkům za zájem o knihy. Naše rozhodnutí veletrh ukončit nebylo lehké, neboť organizačně jsme byli se spoluprací s brněnským výstavištěm a dalšími brněnskými dodavateli velmi spokojeni, byli jsme rovněž vděční za podporu města Brna a věřili jsme v dlouhodobý úspěch nového knižního veletrhu.
Svět knihy, s. r. o.
Soutěž
Správná odpověď na otázku z čísla 28 – Kde se v Praze nachází dům, kterému se říká U Tří divých mužů? – je: V Řetězové ulici č. 7, Praha 1 – Staré Město. Knihu Strážci pražských ulic posíláme Marii Široké ze Smíchova.
Odpověď na otázku z čísla 29 – Kde a kdy byl postaven první krytý zimní stadion v ČSR? – zní: V Ostravě v roce 1951. Knihu posíláme Evě Kopřivové z Prahy 4 – Chodova.
Odpověď na otázku z čísla 30 – Jaké číslo měl skautský oddíl, jehož vůdcem byl po léta Jaroslav Foglar a který byl předobrazem oddílu v knize Hoši od Bobří řeky? – je: Pražská Dvojka. Výhru posíláme Pavlu Juráčkovi do Nového Jičína.
–mam–